Článek
Majitelé psů se shodnou na jednom, existuje pár druhů chování, u nichž člověk jen těžko hledá nadhled. Pojídání vlastních výkalů mezi ně patří. Je to chvíle, kdy se v hlavě okamžitě roztočí otázky „co jsem udělala špatně“, „nemá nějaký vážný problém“, „není to známka nedostatku“ ? Pak přijde ta nejdůležitější otázka, jak tomu zabránit, aby z toho nebyla každodenní rutina?
Koprofagie
Veterinární medicína pro tento jev používá výraz koprofagie. A i když působí šokujícím dojmem, nejde o raritu. Například studie týmu Benjamina Harta popisuje koprofagii jako relativně časté chování u domácích psů a snaží se vysvětlit, proč u části jedinců přetrvává navzdory tomu, že mnoho psů se výkalům naopak vyhýbá či se jich dokonce štítí. Aby bylo možné problém řešit účinně, vyplatí se opustit představu, že pes to dělá naschvál. V naprosté většině případů jde o kombinaci biologických mechanismů, okolností v prostředí a někdy i zdravotních souvislostí. Jinými slovy, důvod existuje téměř vždy, jen není na první pohled vidět, a někdy je těžké ho objevit.
Pro člověka je trus odpad. Pro psa je to především pachová informace o tom, co jedl, jak rychle trávil, jaký je jeho zdravotní stav, co se dělo ve střevech. Psí čich je v tomto směru úplně jiná liga než ten lidský. Proto se někdy stává, že majitel vidí hnus, zatímco pes vnímá něco, co mu připadá zajímavé, a v určité chvíli i chutné. To však nevysvětluje, proč to dělá opakovaně. Tam se už dostáváme k tomu podstatnému.
U štěňat je koprofagie častější a mívá několik důvodů, které souvisejí s vývojem. Štěně poznává svět tlamou, ochutnává věci, které by dospělý pes často ignoroval. Zároveň se teprve učí hygienickým návykům. Část štěňat z toho vyroste sama, část potřebuje důslednější vedení. Určitě nemá význam používat trestů, k zastavení této činnosti. U kojících fen je naopak pojídání výkalů štěňat popsané jako běžné mateřské chování. Udržuje prostor čistý a snižuje pachovou stopu. Tento motiv uklizení je u psovitých šelem známý dlouho a sám o sobě není patologií. Jestliže dospělý pes začne výkaly pojídat nově (nebo se to výrazně zhorší), je vhodné brát to jako signál, že je prvotně důležité vyloučit zdravotní příčiny. Stejný princip uvádějí i veterinární manuály a behaviorální přehledy. Koprofagie může být čistě behaviorální, ale zdravotní důvody je potřeba zkontrolovat jako první.
Jedna z nejčastěji zmiňovaných veterinárních souvislostí je malabsorpce nebo obecně nedostatečné využití či špatné vstřebávání živin z potravy. Pokud pes potravu špatně tráví, ve stolici může zůstávat více nestrávených zbytků. Nejde o to, že by pes věděl, co přesně mu chybí, ale vůně a chuť výkalů pro něj mohou být prostě atraktivnější. Klasickým příkladem je exokrinní pankreatická insuficience (nedostatek trávicích enzymů slinivky). Tito psi často jedí hodně, hubnou, mívají objemnější stolici a někdy vyhledávají i netypické zdroje potravy. V takové situaci je klíčové řešit příčinu.
Další příčnou mohou být střevní parazité (včetně prvoků) mohou měnit trávení i pocit hladu. Pokud pes trus konzumuje, může se navíc stát, že se u něj budou paraziti opakovaně vracet. Koprofagie může vést i k tomu, že pes po pozření cizího trusu dočasně vylučuje vajíčka či cysty, a výsledky vyšetření trusu pak mohou být zavádějící. Koprofagie se může objevit i tehdy, když je pes dlouhodobě příliš hladový, a to nejen kvůli krmné dávce, ale i kvůli hormonálním či metabolickým onemocněním. Přehledy uvádějí souvislost například s Cushingovým syndromem, diabetem nebo i užíváním některých léků, které zvyšují apetit (typicky kortikosteroidy).
Mezi majiteli koluje jednoduché vysvětlení, jejich mazlíčkům chybí vitamíny. Odborné zdroje jsou opatrnější. U psa krmeného kompletním a vyváženým krmivem bývá čistý nutriční deficit méně pravděpodobný. Může se však stát, že krmivo má nízkou stravitelnost, pes je na příliš přísné kalorické restrikci (dlouhodobé snížení průměrného denního příjmu kalorií), nebo dostává dlouhodobě nevyváženou domácí stravu bez odborného sestavení. Pak se chuť k jídlu a sběr zbytků v prostředí může zhoršovat. Pro posouzení výživy u psa existují i různé veterinární či nutriční organizace, které se snaží vyřešit vhodné nutriční požadavky a přizpůsobí krmnou dávku danému jedinci.
Zdaleka ne každý pes, který jí trus, je nemocný. U mnoha psů je koprofagie pouze naučený zvyk, který se jednoduše vyplatí. Je to dostupné, zajímavé, chutná to a někdy je to jen snížení určitého vnitřního napětí. Pes, který nemá dostatek pohybu, čichové práce a kontaktu, si často vytvoří svůj vlastní program. Někdy je to štěkání, někdy ničení věcí a někdy právě koprofagie. Odborníci v takové situaci běžně doporučují zaměstnat hlavu psa například hračkou, žvýkáním pochoutek, zvýšit aktivitu a celkově zlepšit denní režim.
Stresové chování u psů nemá jednu podobu. Někteří psi se točí dokola, jiní se přejídají, další vyhledávají netypické předměty. Koprofagie se může objevit nebo zhoršit v období změn jako je stěhování, nový člen domácnosti, změna režimu, ale i u psů, kteří špatně snášejí samotu. Dalším spouštěčem může být trestání za nehodu v domácnosti, jako je loužička nebo právě bobek. Jedna z nepříjemných pravd je, že koprofagie někdy vzniká jako vedlejší produkt nevhodného nácviku čistotnosti. Pokud pes opakovaně za nehodu dostal trest (zvlášť opožděný), může si spojit přítomnost výkalů s konfliktem. A některé psy to dovede k jednoduché strategii. Výkaly je prostě třeba odklidit. V domácnosti s více psy se někdy koprofagie šíří jako zlozvyk. Jeden pes začne, druhý to vyzkouší, a pokud se tomu nezabrání včas, návyk se upevňuje. U vlastního trusu bývá riziko menší než u trusu cizího. Problém je hlavně v tom, že se takto mohou udržovat nebo přenášet paraziti a některé infekce. Navíc se zvyšuje pravděpodobnost gastrointestinálních potíží a u citlivějších psů i zánětlivých reakcí.
Pokud se chování objevilo nově, zesílilo, nebo je doprovázené průjmem, hubnutím, nadměrnou žravostí či změnou srsti, je na místě veterinární vyšetření. V praxi to obvykle znamená alespoň základní klinické vyšetření a vyšetření trusu (často i opakovaně). Nejúčinnější taktika bývá zároveň nejméně příjemná a někdy hůře dosažitelná. Trus se musí co nejrychleji uklidit. Pokud pes nemá příležitost trus pozřít, zlozvyk se pak lépe odstraňuje. V běžném životě to často vypadá takto: pes se otočí k trusu, majitel zareaguje, ale pes je rychlejší. Proto je užitečné mít nacvičený povel typu „fuj“. Je ale důležité mít tento povel zvládnutý i při jiném nežádoucím chování. Smyslem není psa seřvat, ale zastavit nežádoucí chování a odměnit, když se rozhodne správně. V praxi totiž bývá účinnější odměňovat žádoucí chování, než se snažit v dané vteřině vyhrát rychlostní souboj.
Existují přípravky, které slibují, že stolice nebude psovi chutnat. Studie mimo jiné testovala účinnost několika komerčně prodávaných produktů a výsledky nebyly takové, aby se z toho dalo udělat univerzální doporučení pro všechny psy. Jinými slovy, někomu to může pomoct, ale nelze na tom stavět jako na hlavním řešení. Pokud se někdo rozhodne podobný doplněk vyzkoušet, dává smysl to dělat jako doplněk kvalitní stravy a tréninku. Určitě je u takového psa vhodné poradit se s veterinářem. Jestliže se podaří vyloučit zdravotní příčiny, trus se uklízí, pes má aktivitu, ale koprofagie přesto přetrvává nebo se váže na stresové situace, je na místě konzultace s kvalifikovaným odborníkem. Někdy se totiž může ukázat, že nejde o obyčejný zlozvyk, ale o součást širšího problému, jako jsou úzkosti, neschopnosti odpočívat nebo konflikty v domácnosti.
Koprofagie není příjemným počinem, ale je pochopitelná. Nicméně v mnoha případech je řešitelná. Zkuste se zamyslet, co může být problémem, navštivte veterináře, aby vyloučil zdravotní problémy, snažte se svému zvířeti opravdu dostatečně věnovat. A třeba se vám nakonec povede tento nepříjemný zlozvyk odstranit.
Anketa
Zdroje:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC5980124/?utm_source
https://veterinarypartner.vin.com/default.aspx?pid=19239&id=8587687
https://www.msdvetmanual.com/behavior/behavior-of-dogs/behavior-problems-of-dogs
https://vcahospitals.com/know-your-pet/dog-behavior-problems-coprophagia?utm_source
https://www.idnes.cz/zpravy/archiv/se-psem-ktery-zere-vykaly-neni-neco-v-poradku.A_990120_165346_zviratko_jup
