Článek
Dyatlovův průsmyk se stal symbolem jedné tragédie, která se odehrála v zimě roku 1959 v severním Uralu (tehdy Sverdlovská oblast SSSR). Nejde o žádný obyčejný nebo vymyšlený příběh. Existují dochované vyšetřovací spisy, protokoly, výpovědi, pitevní zprávy, fotografie a deníky účastníků. Přesto kolem případu zůstává prostor pro spekulace, protože nikdo z účastníků nepřežil, a některé stopy lze vyložit více způsoby.
Dyatlovův průsmyk
Expedici vedl Igor Dyatlov, student Ural Polytechnical Institute (dnes Ural Federal University). Skupina byla sestavená pro zimní náročný přechod v těžkých podmínkách, a měla splnit parametry pro nejvyšší tehdejší sovětskou turistickou kategorii. V původní desetičlenné sestavě byl i Jurij Judin, který se ale kvůli zdravotním potížím na začátku výpravy vrátil, a stal se tak jediným členem, který přežil, protože u incidentu vůbec nebyl. Zbytek skupiny 9 osob pokračoval dál. Šlo o zkušené turisty, zvyklé na zimní přechody, se sportovními a turistickými kvalifikacemi. Část trasy měla vést k hoře Otorten v severním Uralu.
Skupina vyrazila koncem ledna 1959. V průběhu cesty si vedla deníky a pořizovala fotografie. Právě ty dnes pomáhají rekonstruovat, kde se pohybovali a jaké měli podmínky. Když se ve stanoveném čase neozvali, nebylo to v podobných výpravách úplně neobvyklé. Zpoždění o pár dní se mohlo stát. Jakmile se ale prodleva protáhla, rodiny a škola začaly tlačit na vypravení pátrání. V terénu se postupně objevily studentské dobrovolnické skupiny i složky státu, jako armáda a policie.
Stan byl nalezen 26. února 1959 na svahu hory Cholatsjachl. Jeho stav působil znepokojivě. Byl poškozený a částečně zasypaný sněhem, uvnitř zůstala část výbavy a oblečení. Podle vyšetřovacích a expertních materiálů byly na plášti stanu řezy provedené zevnitř. Od stanu vedly stopy směrem k lesu. V určité vzdálenosti se dráha stop ztrácela ve sněhu a terénních podmínkách, ale směrově odpovídala sestupu od místa táboření k porostu. U okraje lesa, pod velkou borovicí, byly nalezeny zbytky ohniště a první dvě těla. Další tři těla se našla po trase mezi ohništěm a stanem. Zbylé čtyři osoby se podařilo najít až na jaře, 4. května 1959, v rokli zasypané několika metry sněhu.
Tahle kombinace vypadá jako situace, kdy lidé z nějakého důvodu upřednostnili okamžitý odchod před tím, aby se oblékli a sbalili. Zda šlo o paniku, rozkaz vedoucího, nebo rychlé rozhodnutí v domnělé hrozbě, už dnes nikdo s jistotou neřekne, ale fakt, že řezné poškození stanu hodnotily znalecké materiály jako vzniklé zevnitř, jsou jedním ze základních bodů případu. Z vyšetřovacích protokolů a soupisů věcí navíc víme, jaké předměty byly nalezeny u těl a na místě. Například u Dyatlova se v protokolech uvádí konkrétní drobnosti v kapsách (brýle v pouzdře, zápisník, kompas, nůž a další). Podobné detaily jsou důležité, protože ukazují, že vyšetřování pracovalo s reálným inventářem.
Vyšetřování v roce 1959 došlo k závěru, že část skupiny zemřela na podchlazení, zatímco u několika členů se objevila těžká mechanická poranění. Přesné formulace a popisy jsou v pitevních zprávách a souvisejících dokumentech. Mluví se o dvou skupinách nálezů. Pět těl nalezených dříve (u lesa a mezi lesem a stanem) působí jako lidé, kteří se v mrazu snažili přežít po rychlém odchodu, založili oheň a část se pravděpodobně pokoušela vrátit ke stanu. Čtyři těla nalezená později v rokli, v květnu, byla víc zasypaná, některá lépe oblečená (zřejmě došlo k přerozdělení oblečení mezi členy), a u několika z nich pitvy popisují výrazná poranění hrudníku či lebky.
Jedním z nejcitovanějších dokumentů je pitevní zpráva Ljudmily Dubininové. Ta uvádí těžká poranění hrudníku, mnohočetné zlomeniny žeber a masivní vnitřní krvácení, a posudek pracuje s variantou účinku velké síly na hrudník. S tím souvisí i často zmiňované poškození měkkých tkání u některých těl, například chybějící části v oblasti obličeje. Je ovšem nutné připustit, že dlouhé uložení těla ve sněhu, vodě a následné tání může vést k degradaci měkkých tkání a k poškození i bez zásahu někoho dalšího. Zdroje popisují tyto nálezy, ale co přesně se stalo a co to způsobilo se s jistotou určit nedá.
V původním sovětském vyšetřování byl případ uzavřen bez označení pachatele a bez obvinění konkrétní osoby. V souhrnných materiálech se objevuje formulace, že smrt způsobila jakási působící, nepřekonatelná a přesvědčivá přírodní síla. Byl to úřední způsob, jak říct, že se nenašel nikdo a nic, co by neslo kriminální odpovědnost, a že šlo o přírodní událost či souběh přírodních okolností. Právě toto otevřelo dveře desítkám teorií. Část z nich je čistě spekulativní, od „tajné zbraně“ po fantastické bytosti, a opírá se spíš o nedůvěru k sovětským institucím než o dokumenty. Sovětské vyšetřování ovšem nebylo v některých ohledech transparentní a pečlivé tak, jak by se očekávalo dnes, což potvrzuje i to, jak silně veřejnost reagovala na pozdější zveřejňování dokumentů.
V letech před rokem 2020 se k případu vracely různé komise a badatelé. Významný byl krok ruské prokuratury, která veřejně oznámila, že podle jejího posouzení byla příčinou smrti událost spojená s lavinou. Zástupce prokuratury Andrej Kurjakov v červenci 2020 uvedl, že zranění jsou typická pro situace, kdy jsou lidé zasaženi lavinou. Pro část veřejnosti to nebylo uspokojivé, protože některé známé detaily, jako poloha stanu, mírnější sklon svahu, omezené viditelné stopy laviny po týdnech, dlouho patřily mezi argumenty proti jednoduchému vysvětlení.
Do debaty výrazně vstoupila práce, která vyšla v roce 2021 v časopise Communications Earth & Environment. Autoři Johan Gaume a Alexander Puzrin modelovali mechanismus tzv. deskové laviny (slab avalanche) a snažili se vysvětlit několik věcí najednou:
- proč mohlo dojít k sesuvu i na svahu, který nepůsobí klasicky lavinově
- proč sesuv mohl nastat se zpožděním, ne hned po vybudování místa pro stany
- zda by relativně malý sesuv dokázal poškodit stan a způsobit některá těžká poranění, která se uváděla
- a proč by po delší době nemusely být v terénu zřejmé stopy typické pro velkou lavinu.
Tenhle model byl důležitý, protože se snažil spojit fyziku sněhové pokrývky, terén a známá fakta z místa. Neříká, že to tak bylo na 100 %, ale ukazuje, že scénář zpožděné deskové laviny může být mechanicky realistický a slučitelný s klíčovými prvky případu.
I kdyby se ale přijalo, že spouštěčem mohla být desková lavina nebo obava z ní, stále se řeší, proč skupina neudělala některé věci, které by se v zimě nabízely:
- Proč se nevrátili ke stanu hned ve větším počtu?
- Proč si nevzali boty a teplejší vrstvy, pokud to jen trochu šlo?
- Proč část z nich zůstala u ohně a část se vydala zpět do svahu?
Dá se ale pracovat se scénáři, které jsou slučitelné s tím, co se ví:
- Pokud se lidé domnívali, že stan je v bezprostředním ohrožení (sesuv sněhu, propad sněhové desky, praskání nad stanem), mohli upřednostnit rychlý odchod i za cenu, že jsou nalehko. Řez zevnitř tomu odpovídá, rychlé nouzové opuštění prostoru.
- Sestup k lesu dává smysl jako hledání závětří a materiálu na oheň. Les poskytuje větve, možnost ohniště a aspoň částečnou ochranu před větrem. Pozůstatky ohně u borovice jsou ve shodě s tímto jednáním.
- Rozdělení skupiny může souviset s tím, že část lidí měla za úkol udržet oheň, zatímco jiní se zkusili vrátit pro vybavení. Poloha těl nalezených mezi ohništěm a stanem vypadá, jako pokus vrátit se zpět.
Kdyby šlo jen o podchlazení po opuštění stanu, případ by nejspíš dávno zapadl. Záhadou se stal kvůli několika zvláštnostem. Protože jakmile se vytvoří prostor, začne část publika automaticky preferovat vysvětlení založená na spiknutí. Jenže spiknutí je potřeba dokazovat stejně tvrdě jako scénář, že šlo o přírodní katastrofu. Dyatlovův průsmyk zůstává záhadou i dnes.
Zdroje:
https://allthatsinteresting.com/dyatlov-pass-incident
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/scientists-may-have-finally-unraveled-mystery-dyatlov-pass-incident-180976886/
https://lost-in-history.com/the-mystery-of-the-dyatlov-pass-incident/
https://www.slashlore.com/dyatlov-pass-incident/
https://www.bbc.co.uk/news/extra/SoLiOdJyCK/mystery_of_dyatlov_pass
https://www.nature.com/articles/s43247-020-00081-8?utm
https://en.wikipedia.org/wiki/Dyatlov_Pass_incident
