Článek
V oblastech, kde se vyskytují predátoři, je vždy reálná možnost přímého setkání. I když je většinou malá, stále existuje. Většinou si každý řekne, že jemu se nemůže nic takového stát, ale takovou větu si většinou řeknou i ti, co se do přímého kontaktu dostanou. Scénář je pak u útoků podobný. Je to den jako každý jiný. Klid, příroda, sluníčko, déšť, ptáci zpívají a nic nenasvědčuje tomu, že by se v nebližších minutách mělo stát něco děsivého. Něco, co navždy změní životy. I takový je příběh mladé dívky, která bohužel takového setkání zažila.
Olga Moskalyovová
Olze bylo pouhých 19 let, když šla ven se svým nevlastním otcem. V dobových článcích se objevuje jméno Igor Tsyganenkov. Někde se píše o procházce do lesa, jinde o pobytu u řeky. Ve většině zdrojů se však opakuje, že trávili čas u vody, kde došlo k setkání s medvědem a vteřiny rozhodly o všem. Kamčatka má pověst místa, kde se medvědi vyskytují ve vysoké hustotě, protože tam mají obrovské území, je tam relativně málo lidí a hodně potravy, hlavně ryby, bobule a další sezonní zdroje. Při takové představě většině lidí naskočí obraz velkého hnědého medvěda, který se živí lososy a chodí v řekách jako po vlastní kuchyni. V biologii se pro místní obří hnědé medvědy často používá označení kamčatský hnědý medvěd. Ten je popisován jako jeden z největších forem hnědého medvěda v Eurasii.
Když člověk čte o útoku medvěda, má tendenci si medvěda zjednodušit na pouhého predátora, co loví. Jenže u hnědých medvědů je realita často jiná. Mnoho konfliktů s lidmi není predace, ale obranná reakce. Medvěd brání sebe, potravu, nebo nejčastěji a to je nejnebezpečnější, svá mláďata. Právě samice s mláďaty bývají v krizových situacích extrémně rychlé a tvrdé, protože jejich strategie je jednoduchá. Musí odstranit hrozbu dřív, než se přiblíží a ublíží jejím mláďatům. A toto se stalo i v příběhu Olgy, protože v dobových článcích se opakovaně uvádí, že nešlo o jednoho medvěda, ale o medvědici s mláďaty.
V článcích z roku 2011 se objevují velmi konkrétní momenty. Olga údajně nejdřív viděla napadení svého nevlastního otce. Popis mluví o tom, že k útoku došlo v porostu u řeky, ve vysoké trávě či rákosí. Takové místo je zrádné, protože v něm člověk nevidí na pár metrů dopředu a medvěd může být doslova o pár metrů dál, aniž byste to věděli. Z toho, co se dá z článků poskládat, to vypadá, že Igor neměl jedinou šanci. V některých zprávách se píše, že byl zabit velmi rychle a brutálně (zlomený vaz, rozdrcená lebka). Jsou to ale detaily, které jsou zprostředkované novináři, nejde tedy o oficiální pitevní zprávu. Olga se dala na útěk. Tady se zdroje celkem shodují. Běžela jen krátce, některé zdroje uvádí zhruba kolem 70 metrů. Pak ji medvěd dohnal a chytil.
Medvěd hnědý
Olga měla u sebe mobil. A během útoku, stihla třikrát zavolat své mámě Tatianě. Matka nejdřív údajně nevěřila, že se něco děje. V takové chvíli je to pochopitelný. Mozek se brání přijmout, že někdo, koho milujete, právě umírá, a navíc takovým způsobem. Nechci zacházet do podrobných detailů, které uváděl tisk. V telefonu bylo slyšet, jak Olga křičí, že ji napadl medvěd a prosí o pomoc. Matka uvedla, že neslyšela pouze křik dcery, ale také vrčení, mlaskání a žvýkání medvěda. Většinou se jedná o rychlý a brutální útok. tady některé zdroje zmiňují, že telefonát trval až hodinu. V některých verzích Olga během dalšího hovoru říká, že se medvědice vrátila i s mláďaty. To odpovídá tomu, co víme o medvědech v situaci, kdy brání teritorium nebo potravu. Můžou člověka napadnout, stáhnout se, a pak se vracet, protože vnímají, že hrozba pořád žije. Nicméně u tohoto konkrétního detailu vycházím jen z toho, co uvádějí novinové články, ne z přímého záznamu. Olgy matka se dle záznamů snažila hledat a volat o pomoc manželovi a také úřadům. Jenže Igor už byl tou dobou mrtvý.
Nejčastější vážné útoky na člověka jsou jak jsem již psala typicky obranné. Medvěd má pocit, že je zahnaný do kouta, překvapený, nebo že někdo ohrožuje jeho mláďata. To je opakovaně zdůrazňované i v oficiálních bezpečnostních doporučeních pro pohyb v medvědích oblastech. Zvlášť nebezpečná je situace, kdy jste mezi matkou a mládětem, nebo se k nim přiblížíte. Medvědice navíc často nechce bojovat dlouho. Chce hrozbu rychle zneškodnit, a jakmile je hrozba vyřazená, někdy se stáhne. Jenže když se člověk hýbe, křičí, utíká, snaží se vstát nebo běží, v medvědí logice to může být pořád vnímáno jako aktivní hrozba, která se nevzdala. A tím se útok může protahovat a opakovat. Je to strašně tvrdá a krutá pravda. V takové chvíli už často nejde o to, co uděláte správně. Jde o to, že jste se ocitli na špatném místě ve špatný čas, a proti vám stojí zvíře, které má náskok v síle i rychlosti. Pak už jde jen o štěstí. Buď ho člověk má nebo bohužel nemá.
I když se některé zdroje v tom, zda po příjezdu pomoci ještě žila, rozchází, převažují ty, které uvádí, že již bohužel nežila. Po útoku padlo rozhodnutí o utracení jak medvědice, tak jejích mláďat. Někdy se k takovému kroku přistupuje, pokud medvěd zaútočí opakovaně či je reálná hrozba, že by na člověka zaútočil znovu.
Je snadné po takové tragédii dojít k závěru ,že jsou medvědi bestie. Jenže medvěd není sadista. Nezná lidské chápání krutosti. Má instinkty, potřeby a v některých chvílích extrémní reaktivitu. Základní pravidla bezpečnosti v medvědích oblastech se pořád opakují, protože fungují hlavně jako prevence před napadením. Jedním z nich je, že každý kdo se pohybuje v takové krajině, by měl dělat dostatek hluku, mluvit a dát o sobě vědět hlavně v místech, kde je hustá vegetace. Cílem je, nedostat se k medvědovi na krátkou vzdálenost bez varování. Nikdy se nepřibližovat k mláďatům, ač to pro někoho může být lákavým zážitkem, protože někde poblíž je matka. Nejtěžší v takové situaci je neutíkat. U hnědých medvědů může útěk spustit instinkt pronásledování. Před medvědem nemáte šanci utéct. Bezpečnostní doporučení naopak často říkají ustupovat pomalu, mluvit klidně, nepanikařit (a v některých situacích, pokud dojde na kontakt, se doporučuje specifická reakce pro obranný útok). Žádné z těchto pravidel ale nejsou kouzelným štítem. Jsou to jen věci, které zvyšují šanci, že se do takové situace vůbec nedostanete. Nicméně každý medvěd může reagovat zcela jinak.
Olga Moskalyovová nebyla dobrodružka, která by riskovala. Byla to devatenáctiletá holka, která šla ven a domů už se nevrátila. Její příběh je dojemný a nezapomenutelný hlavně kvůli telefonátu, který probíhal s její matkou, která na druhém konci slyšela umírat své dítě. Noční můra pro každého rodiče. Divočina, je prostě divočina. A v místech, kde žijí velcí predátoři, se i obyčejná procházka může během pár vteřin změnit na věc, na kterou se nedá připravit.
Zdroje:
https://www.the-sun.com/news/6533049/chilling-final-words-daughter-mother-bear-attack/
https://www.msn.com/en-us/news/world/teen-s-chilling-last-words-before-she-was-mauled-to-death-by-bears/ar-AA1PyE0s
https://www.dailymail.co.uk/news/article-13958365/Horrified-mother-listened-daughter-described-EATEN-bears-Dying-teenager-gave-hour-long-commentary-phone-saying-Mum-agony-brought-cubs-theyre-eating-me.html
https://www.ladbible.com/community/olga-igor-bear-attack-russia-phone-call-652469-20250119
https://www.unilad.com/news/animals/olga-moskalyova-russia-bear-final-words-040930-20241020
https://www.ndtv.com/world-news/girl-under-bear-attack-calls-mum-before-dying-464743
https://www.knowyourmammals.com/mammal-identification/kamchatka-brown-bear-ursus-arctos-beringianus/
