Článek
Pavouci patří k nejdůležitějším predátorům v říši bezobratlých. I když je spousta lidí vnímá hlavně jako něco, co se mihne v koutě, ve skutečnosti jde o dokonale přizpůsobené lovce. Mají osm noh, tělo rozdělené na hlavohruď a zadeček, vyrábějí hedvábí a ve velké většině případů používají jed k ochromení kořisti. Ne každý pavouk ale loví stejně. Někteří staví složité sítě, jiní kořist aktivně pronásledují, další čekají v úkrytu a vyrazí až v okamžiku, kdy se oběť přiblíží. A právě do „síťařů“ patří i druh, kterému se budeme věnovat.
Meta temnostní (Meta menardi)
Tento druh popsal Pierre André Latreille už na začátku 19. století. Dnes se pro něj v angličtině často používá jméno European cave spider čili evropský jeskynní pavouk. Systematicky patří mezi čelistnatkovité (Tetragnathidae), tedy skupinu pavouků příbuznou klasickým křižákům, kteří staví kruhové sítě. Co se týče rozšíření, nejde o žádnou lokální raritu jedné krasové oblasti. Naopak jde o druh rozšířený napříč palearktickou oblastí. V literatuře se uvádí široký areál včetně velké části Evropy a dalších oblastí Palearktu. To znamená, že se s ním lze setkat v mnoha zemích, jen o něm často nevíme, protože nežije na očích. Je vázaný na vhodná podzemní stanoviště a tam se lidé nedostanou každý den.
Meta menardi patří mezi pavouky, které vás v jeskyni zaujmou na první pohled už jen velikostí. Uvádí se, že dospělci dosahují přibližně okolo 15 mm délky těla a rozpětí nohou až do 7 cm. Na zbarvení je hezké, že vypadá saténově a leskle. Popisuje se škála barev od tmavě hnědé až po červenohnědou, přičemž zadeček může být tmavší, někdy s odstíny do olivova. Pro mnoho pozorovatelů je typickým rozpoznávacím znakem také to, že nohy mohou působit kroužkovaně, tedy s tmavšími prstenci. Záměna je možná hlavně s blízce příbuzným druhem Meta bourneti. M. menardi mívá výraznější kresbu a právě ty prstence na nohách, zatímco u M. bourneti se popisují rozdíly v kresbě zadečku a v kroužkování. Definitivní rozlišení ale bývá spolehlivé až při detailním posouzení znaků na pohlavních orgánech, což je standardní potíž u řady pavouků.
Tento pavouk je často spojován hlavně se zónou soumraku, tedy částí jeskyně či podzemního prostoru, kde je ještě slabý vliv vnějšího prostředí, jako je vzdušné proudění, zbytky světla, a hlavně kde se objevuje více potenciální kořisti. Pavouk vyhledává trvale tmavá a vlhká místa, a kromě přírodních jeskyní může žít i v člověkem vytvořených podzemních strukturách, jako jsou doly, štoly, tunely, sklepy, kanalizační prostory, různé drenáže apod. Je pro něj podstatná stabilita prostředí, relativně vyrovnaná teplota a vlhkost. Ve studii z Finska se přímo zmiňuje preference stabilních a relativně teplých podzemních habitatů a zároveň se řeší, že populace na severní hranici rozšíření mohou snášet chlad lépe, než se čekalo z pozorování ve střední Evropě. Zajímavé a pro pochopení výskytu je hodně důležité, že se v odborných textech popisuje také citlivost na světlo. Dospělci jsou světlu vyhýbaví, zatímco mláďata naopak světlo vyhledávají. Právě to souvisí s tím, jak se druh šíří do nových míst.
Meta menardi je druh spojený s kruhovými sítěmi. Jenže v jeskynním prostředí se často nevyplatí stavět obří dokonalou síť jako na louce. U M. menardi se popisuje několik různých sekvencí útoku, podle typu kořisti. Například kombinace kousnutí, balení do hedvábí a přenášení. U různých skupin kořisti se mění, zda převládá rychlé kousnutí, nebo naopak obalení hedvábím. Ale co jídelníček v reálné jeskyni? V přehledu z Finska se píše, že M. menardi loví i lezoucí kořist v okolí stěn, např. stínky, brouky nebo mnohonožky), a že se jeví jako oportunista, který využije téměř vše, co v podzemí objeví. V jeskyních je pavouk aktivní celoročně, bez zimního období klidu, a že se může nakrmit kdykoli, když se kořist objeví. Což dává smysl v prostředí, kde je potravy někdy málo a její přísun je nepravidelný.
I meta má, jako téměř všichni pavouci jedové žlázy a kořist znehybňuje jedem. Z toho ale automaticky neplyne, že je pro člověka nebezpečný. U tohoto druhu se běžně uvádí, že není považován za nebezpečného pro člověka, a že účinek jeho jedu na velké savce je zanedbatelný. Zároveň se zmiňuje, že při opravdu nešetrné manipulaci může kousnout, ale nejde o druh, který by způsobil závažné zdravotní problémy. Pokud člověk Meta menardi nechá být, kousnutí je nepravděpodobné. A když už by k němu došlo, třeba při mačkání pavouka v rukavici nebo při neopatrném chytání, je rozumné očekávat spíš lokální reakci jako u jiných neproblematických pavouků. Kousnutí může způsobit bolest, zarudnutí, případně otok. V případě neobvyklých příznaků řešit situaci standardně jako u jakéhokoli bodnutí či kousnutí, hlavně kvůli alergické reakci.
Životní cyklus Meta menardi je fascinující hlavně tím, jak střídá dvě fáze světa, podzemní a nadzemní. V práci zaměřené na raný vývoj a šíření mláďat se popisuje, že kokony (vaječné vaky) se objevují v určitém období roku, a že mláďata po vylíhnutí zůstávají v kokonu, kde proběhne první svlékání, a teprve později se začnou přesouvat. Mláďata opouštějí podzemní prostor rozptýlením, které probíhá balonováním. Tedy způsobem, kdy pavouček využije vlákno hedvábí a proudění vzduchu, aby se nechal odnést do okolí. Dospělci se na jaře páří v podzemních habitatech. V létě samice vytvářejí kokony a mláďata se líhnou na podzim či v zimě, ale v kokonu zůstávají až do časného jara, kdy jako druhé instary opouštějí jeskyni a šíří se venku balonováním. Poté žijí v nadzemních habitatech do určitého instaru a pak se vracejí do podzemí. U pavouků může péče o potomstvo znamenat ledacos. Od prostého umístění kokonu na bezpečné místo až po aktivní hlídání. U Meta menardi existují pozorování i shrnutí, že samice může kokon hlídat. Pro představu to vypadá tak, že v jeskynním přítmí visí světlý, nápadný kokon a u něj velká samice, která se skoro nehýbe.
Tento pavouk je ukázkový příklad toho, jak se živočich dokáže přizpůsobit prostředí, které lidem přijde nehostinné. Vlhko, chlad, přítmí a minimum potravy. Staví sítě tam, kde se to vyplatí, dospělci se drží tmy a mláďata naopak využijí světlo jako navigaci k tomu, aby se dostala ven. A i když vypadá impozantně, není to druh, kterého by se člověk měl bát.
Zdroje:
https://www.nature.com/articles/s41598-019-45291-z?utm_source=chatgpt.com
https://srs.britishspiders.org.uk/portal.php/p/Summary/s/Meta+menardi
https://plantiary.com/insect/meta-menardi_3519.html
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6591380/
http://www.naturabohemica.cz/meta-menardi/
https://www.arachnology.cz/druh/meta-menardi-447.html
