Článek
Je zvláštní, jak málo stačí k tomu, aby se z nenápadného tvora stal legendární zabiják. U koutníka jedovatého, pavouka známého v angličtině jako brown recluse (hnědý samotář), se tenhle efekt povedl dokonale. Pavouk s jedem, který může člověku způsobit nepříjemné, někdy i vážné komplikace. Jenže zároveň je to druh, který nepatří mezi agresivní, člověka nehledá a většinu času tráví tak, že se snaží být neviditelný. Mnoho lidí žije roky v domech, kde se koutníci prokazatelně vyskytují, aniž by kdy zažili kousnutí. A přesto patří k nejvíce démonizovaným pavoukům Severní Ameriky.
Koutník jedovatý (Loxosceles reclusa)
Koutník jedovatý je původem ze Spojených států, nejčastěji z jejich střední a jižní části. Typicky se mluví o oblasti středozápadu a přilehlých regionech. Nejsou to pobřeží, nejsou to hory a rozhodně to není celá Amerika. Lidé často hlásí kousnutí koutníkem i z míst, kde se tento druh přirozeně nevyskytuje. I když byl jeho výskyt hlášen i v Itálii. Často je jedná o záměna za jiné pavouky. Hnědých pavouků existuje spousta. A mnozí mají podobnou velikost i nevýrazný vzhled. Nicméně se může stát, že jsou náhodně zavlečeni i na místa, kde běžně nežijí.
Velikost těla bývá přibližně v rozmezí několika milimetrů až zhruba jednoho centimetru (samozřejmě podle jedince). Nohy jsou poměrně dlouhé a štíhlé, takže při pohledu shora může vypadat větší, než ve skutečnosti je. Zbarvení je hnědé, někdy do žluta, někdy tmavší, spíš odstíny suché hlíny nebo starého dřeva. Nejčastěji se zmiňuje typická kresba ve tvaru houslí na přední části těla. Tady je ale potřeba opatrnost, neboť housle nejsou vždy dokonale zřetelné, navíc podobnou kresbu (nebo něco, co tak na rychlý pohled vypadá) mohou mít i jiné druhy. Jako poznávací znak je to dobré pro nadšence, ale pro laika to může být past. Koutník patří mezi pavouky, kteří mají šest očí (uspořádaných do tří párů), zatímco mnoho běžných pavouků má očí osm. Jenže tohle bez zvětšení člověk neuvidí.
Koutník jedovatý je typický tím, že nevyhledává otevřený prostor, a na světlo se mu moc nechce. Nejlépe mu vyhovují suchá, tmavá, klidná a dlouho nerušená místa. V přírodě se může schovat pod kameny nebo kůru. V lidských stavbách ho lákají sklepy, půdy, spáry v konstrukcích, hromady věcí, kartonové krabice, staré textilie, místa za nábytkem nebo v rozích garáže. Není to pavouček z pavučinky u stropu, kterého každý den míjíš. Je to spíš obyvatel skrytých zákoutí, kam člověk zavítá jen občas. Krásnou utkanou kruhovou pavučinu u koutníka nečekejte. Koutník nic takového nestaví. Jeho síť bývá nepravidelná, jakoby rozcuchaná, často spíš slouží jako úkryt a past v bezprostředním okolí než jako elegantní lovný nástroj. Aktivní je hlavně v noci. Přes den zůstává zalezlý a tváří se jako nenápadná tečka ve tmě.
Tento pavouk nekousne bezdůvodně. Kousnutí je typicky obranné a často se stane tehdy, když je pavouk přimáčknutý, stisknutý látkou, sevřený v botě nebo rukávu. Nebo když si například obléknete mikinu, která visela týdny ve sklepě, obujete boty z garáže, přenesete krabici, která ležela v koutě nebo sáhnete do šuplíku s látkami nebo do starého ručníku. Ideální je tedy protřepat oblečení, podívat se do bot, uklidit hromady věcí, kde se může schovat, a celkově udržovat pořádek a čistotu.
Jeho jed je zvláštní tím, že může působit cytotoxicky, tedy poškodit tkáně v okolí kousnutí. V některých případech se skutečně rozvine proces, při kterém se část kůže a podkoží začne rozpadat, tmavnout a odumírat. Je to děsivé, a právě kvůli tomu má takovou pověst. Ne každé kousnutí nekrózu způsobí. Dokonce ani většina kousnutí nemusí skončit dramaticky. U mnoha lidí se projeví jen lokální reakce jako bolest, pálení, zarudnutí, otok, někdy puchýř. A pak se to postupně zhojí. Když je průběh horší, může to vypadat zhruba tak, že se nejdřív dostaví lehká bolest nebo pálení, někdy prostě nic zásadního. Do několika hodin se místo začne ozývat, přidá se otok a zarudnutí. Někdy vznikne puchýř. V dalších dnech může dojít k tmavnutí tkáně uprostřed a k postupnému vzniku otevřené rány. Hojení může být zdlouhavé. A právě tady vzniká druhý velký problém. Pokud se do rány přidá infekce nebo je člověk oslabený, může se situace výrazně zhoršit. Vzácně se popisují i celkové příznaky jako horečka, nevolnost či únava, ale to už je situace, kdy je na místě lékařské ošetření.
Koutník je odolný. Dokáže přežívat i v prostředí, kde není mnoho potravy. To je jeden z důvodů, proč se mu daří v lidských stavbách, kde jsou podmínky dlouhodobě stabilní. Sucho, teplo, klid a občas nějaký hmyz. Zároveň se může dožít poměrně dlouhého věku na poměry pavouků, což je další důvod, proč se v jedné budově může držet dlouho. Koutník jedovatý se živí především drobným hmyzem, který se pohybuje při zemi nebo v blízkosti jeho neupravené sítě. Nejčastější kořistí jsou mouchy, komáři, mravenci, drobní brouci a další členovci, kteří nešťastnou náhodou vběhnou na jeho pavučiny. Jakmile pavouk ucítí vibrace, během zlomku vteřiny vyrazí z úkrytu, kořist rychle uchopí a vstříkne do ní jed. Ten oběť ochromí a zároveň zahájí proces trávení. Koutník pak tekutý obsah těla vysaje a prázdnou schránku ponechá v síti nebo ji odhodí stranou. Loví převážně v noci a spoléhá především na citlivost svých nohou, kterými vnímá i ty nejjemnější otřesy pavučiny.
Období rozmnožování přichází nejčastěji na konci léta, kdy se samečci vydávají na riskantní pouť za samičkami. Putují mimo bezpečí své sítě, a právě tehdy je lidé nejčastěji potkávají na podlaze nebo ve vaně. Když samec objeví síť samice, musí nejprve opatrně ohlásit svou přítomnost specifickými vibracemi, aby nebyl považován za kořist. Pokud je přijat, dojde k páření, po němž samec obvykle brzy hyne. Samička následně vytváří pevný, hedvábný kokon, do něhož naklade několik desítek vajíček. Ten pečlivě ukryje v zadní části své sítě a často jej hlídá. Přímá péče po vylíhnutí je u koutníka krátká, mláďata se po prvním svleku postupně rozlézají do okolí a začínají si budovat vlastní drobné sítě. Už od počátku jsou plně vybavena instinktem lovce a musí se spoléhat sama na sebe.
Respekt k přírodě je na místě. Panika ale nikoli. Koutník jedovatý není agresivní tvor a útok na člověka pro něj nepředstavuje žádný smysl. Když mu dáme prostor a nebudeme ho mačkat holou rukou, pravděpodobnost kousnutí je minimální.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/brown-recluse
https://animalcorner.org/animals/brown-recluse-spider/
https://missouripoisoncenter.org/systemic-loxoscelism/
https://americangardener.net/brown-recluse-spider-loxosceles-reclusa/
https://www.denik.cz/staty-eu/pavouk-koutnik-jedovaty-italie-recko.html
https://zoom.iprima.cz/priroda/pavouk-co-zabiji-445349
