Hlavní obsah

Z vody už se nevynořil. Co ale čekalo Michaela Rockefellera na souši zůstává děsivou otázkou.

Foto: Veronika Jelínková, AI, ChatGpt

V krajině mangrovů, močálů a kmenových vesnic zmizel mladý muž, který přijel objevovat. Ocitl se však uprostřed světa rituálního násilí. Jeho zmizení dodnes vyvolává otázku, zda ho pohltilo moře, nebo lidé, jejichž kulturu se snažil zachytit.

Článek

Některé příběhy se nikdy neuzavřou. Uzavřít je ani nejde, protože v nich zůstává určitá mezera. Posledních pár minut, poslední zprávy nebo poslední pevný bod, o který by se dalo opřít. Zmizení Michaela Clarka Rockefellera do takové mezery patří.

Michael Rockefeller

Michael Rockefeller se narodil 18. května roku 1938. Byl synem Nelsona Rockefellera a členem slavného rodu, který Američané znali spíš jako synonymum peněz, moci a institucí než jako jméno spojené s tropickou deltou, řekami a močály. Přesto se právě tam, v tehdejší nizozemské Nové Guineji (dnešní indonéská část ostrova Nová Guinea), jeho stopa v listopadu 1961 ztratila. A ztracená zůstala.

Michael nebyl turista ani dobrodruh bez cíle. Po studiích na Harvardu se výrazně zajímal o mimoevropské umění a sbíral předměty pro Museum of Primitive Art v New Yorku, instituci spojenou s jeho rodinou. Později se sbírky staly základem pro kolekce prezentované i v Metropolitním muzeu umění. Jeho motivace se v dobových materiálech opakují, chtěl dokumentovat a uchovat umění a kontext jeho vzniku, nejen přivézt objekty, ale rozumět lidem, kteří je tvoří.

Když se dnes na tenhle záměr díváme zpětně, je v něm i stín doby a představa, že západní sběratel je ten, kdo zachraňuje. Jenže Michael tam opravdu jezdil, fotil, psal si poznámky, jednal s lidmi, učil se, a zároveň se pohyboval v prostoru, kde ještě nedávno probíhaly ozbrojené střety, koloniální zásahy a místní násilné tradice. V polovině listopadu 1961 se Michael spolu s nizozemským antropologem Reném Wassingem (v některých pramenech René Wassing), plavil v oblasti Asmatu. Jejich plavidlo, dřevěný katamarán/člun s pontony, se podle různých popisů v rozbouřeném moři převrátilo. Dva místní průvodci se vydali pro pomoc. Michael s Wassingem zůstali dlouhé hodiny na moři a čekali.

Foto: AP Original publication: https://people.com/what-happened-to-michael-rockefeller,https://en.wikipedia.org

Michael Rockefeller

A pak přišel okamžik, který se v rekonstrukcích stále opakuje. 19. listopadu 1961 měl Michael říct něco v tom smyslu, že to zkusí doplavat. Udělal si improvizovaný plovák. V různých zdrojích se zmiňuje kanystr a nádrž, a vydal se směrem k pobřeží. Už ho ale nikdo nikdy spolehlivě neviděl. Následovalo pátrání. Velké a značně náročné. Ve světě, kde pátrat znamená víc než mapu a vrtulník. Znamená džungli, deltové proudy, únavu, nemoci, lokální informace, které se špatně ověřují, a také politický tlak, protože šlo o Rockefellera. Přesto se nenašly žádné tělesné ostatky ani definitivní fyzický důkaz, co se stalo po jeho odplavání směrem k pobřeží.

V oficiálních závěrech dlouho dominovala možnost, že Michael utonul vyčerpáním nebo podlehl vlnám, proudům nebo hypotermii. Rodina a někteří badatelé se téhle varianty drží i proto, že je nejjednodušší a nejvíce pravděpodobná. Vzdálenost k pobřeží byla totiž značná a proudy nevyzpytatelné. Současně ale od počátku existovala druhá možnost, že se na břeh dostal a pak byl zabit místními, konkrétně v asmathském prostředí, kde se tehdy ještě v některých oblastech udržovaly tradice headhuntingu (lovu hlav) a rituálního násilí. V této variantě je klíčovým slovem odveta. Zmiňuje se zde motiv pomsty za dřívější střet s nizozemskými koloniálními jednotkami.

Novinář Carl Hoffman v roce 2014 zveřejnil knihu a také rozsáhlejší texty, které se opírají o svědectví a materiály z vyšetřování, tedy že místní lidé měli popisovat zabití bělocha, jeho rozporcování a rituální nakládání s tělem. Současně ale platí, že žádný přímý fyzický důkaz (ostatky, identifikovatelný předmět s jasným řetězcem důkazů) veřejně potvrzen nebyl, a proto se část odborníků i rodina drží verze utonutí.

Kmenové označení Asmat, zahrnuje více skupin žijících v jihozápadní části Nové Guineje. V odborné literatuře se Asmatové dlouho popisují jako společnost, kde měl headhunting (získávání hlav nepřátel) silný rituální význam a v některých obdobích byl spojen i s kanibalismem, který byl součástí systému víry, moci a rituálů. Důležité je nepodlehnout filmové představě divochů. V těchto komunitách to nebyla bezcílná krutost. Šlo o svět, kde se lidský život, smrt a síla (vitalita, prestiž, duchovní energie) chápaly jinak než v moderním světě.

V jedné odborné studii o druhém životě těl v novoguinejských společnostech je Asmatům věnovaná pasáž, která popisuje headhunting jako praxi provázanou s iniciací a rituálním nakládáním s hlavou oběti, včetně rituálního konzumování části mozku smíchaného se ságem (v textu se mluví o směsi se ságem a larvami ságového brouka). Tenhle popis vychází z misijních a etnografických zpráv o Asmatech.

Když se řekne rituální pojídání, lidem naskočí jediný obraz. Ve skutečnosti antropologie rozlišuje minimálně dva rámce:

  • Exokanibalismus: pojídání nepřítele (často spojené s válkou, pomstou, převzetím síly).
  • Endokanibalismus / mortuární (pohřební) pojídání: pojídání zemřelých příbuzných jako forma smutku, péče a ukončení vztahu.

A právě druhý typ je pro mnoho lidí překvapivější, protože není motivovaný nenávistí, ale naopak blízkostí.

U Wari’ v Amazonii byl v odborných pracích popsán mortuární kanibalismus jako praxe, která měla pozůstalým pomoci zvládnout žal. Tělo zemřelého se nemělo rozpadat samo v zemi, ale mělo zůstat s komunitou. Beth Conklin tuto praxi detailně analyzuje jako kulturně ukotvenou formu truchlení a vztahu k tělu.

Když se člověk do tohoto příběhu začte, najednou zjistí, že je to pouze příběh o mladém muži, který chtěl porozumět kultuře a lidem v ní, a skončil v místě, kde se setkaly proudy moře, hranice koloniální moci, místní paměť křivd a zvyky, které vypadaly nepochopitelně zvenčí, ale uvnitř společnosti měly logiku a pravidla.

Ať už Michael zemřel v moři, nebo na břehu, jedno vždy zůstane. Jeho cesta nebyla jen výpravou za artefakty. Byla i střetem dvou světů. A takový střet někdy němá šťastný konec.

Zdroje:

https://allthatsinteresting.com/michael-rockefeller

https://www.smithsonianmag.com/history/What-Really-Happened-to-Michael-Rockefeller-180949813/

https://people.com/what-happened-to-michael-rockefeller-11851859

https://rarehistoricalphotos.com/michael-rockefeller-disappearance/

https://www.foxnews.com/us/rockefeller-heir-vanished-tribal-waters-after-eerie-last-words

https://www.townandcountrymag.com/society/tradition/a64768051/michael-rockefeller-disappearance-metropolitan-museum/

https://people.com/michael-c-rockefeller-1961-disappearance-mystery-remains-met-renovates-wing-exclusive-11748183

https://allthatsinteresting.com/history-uncovered/michael-rockefeller

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz