Natočil své poslední minuty. Příběh instruktora potápění, který děsí dodnes

Je 28. dubna 2000 a na pobřeží egyptského Dahabu panuje téměř dokonalý den pro potápění. Rudé moře je klidné, viditelnost výborná a legendární Blue Hole láká další skupiny potápěčů. Mezi nimi je i dvaadvacetiletý instruktor potápění Yuri Lipski. Mladý muž si s sebou bere kameru. Chce natočit svůj ponor a podle některých zdrojů také překonat vlastní hloubkový rekord.

Nikdo tehdy netuší, že kamera zachytí jeho posledních sedm minut života.

Případ Yuriho Lipského patří dodnes k nejznámějším nehodám v historii sportovního potápění. Nejen proto, že vše natočil, ale také proto, že se nejednalo o nezkušeného turistu. Yuri byl instruktor. Člověk, který měl pod vodou mnohem více zkušeností než většina běžných rekreačních potápěčů. Právě proto jeho příběh fascinuje potápěčskou komunitu dodnes. Ukazuje totiž, že pod vodou někdy nerozhoduje jen zkušenost, ale i respekt k vlastním limitům.

Blue Hole se nachází přibližně deset kilometrů severně od Dahabu na Sinajském poloostrově. Na první pohled nepůsobí nijak děsivě. Z břehu vypadá jako krásná laguna obklopená korálovým útesem. Pod hladinou se však nachází obrovský podvodní závrt klesající do hloubky přes 100 metrů. Lokalita je proslulá zejména takzvaným Archem – podvodním tunelem spojujícím Blue Hole s otevřeným mořem. Právě tento tunel se stal osudným mnoha potápěčům. Odhady hovoří o 130 až 200 obětech za poslední desetiletí, což z Blue Hole dělá místo, které bývá označováno za nejnebezpečnější potápěčskou lokalitu světa.

Zajímavé přitom je, že samotná lokalita není pro dobře připravené technické potápěče mimořádně nebezpečná. Tragédie vznikají především tehdy, když se zkušení rekreační potápěči pokusí o ponory, na které jejich výcvik ani vybavení nestačí. Mnoho nehod spojuje stejný vzorec: velké sebevědomí, jedna láhev se vzduchem, přílišná hloubka a podcenění dusíkové narkózy.

Právě zde se začíná odehrávat i Yuriho příběh.

Podle pozdějších informací se chystal na takzvaný bounce dive – velmi hluboký sestup s okamžitým návratem. K dispozici měl pouze jednu láhev se vzduchem a zřejmě byl navíc příliš zatížen olovem. Zkušený egyptský technický potápěč Tarek Omar později uvedl, že se ho snažil od ponoru odradit. Yuri však své rozhodnutí nezměnil.

Dodnes se vedou diskuse, proč se do takového ponoru vydal prakticky sám. Právě absence buddyho, tedy partnerského potápěče, patří mezi nejčastěji zmiňované okolnosti celé tragédie. Tarek Omar později v rozhovoru pro Der Spiegel uvedl, že už samotný fakt, že se Yuri vydal do hloubky bez partnera, považoval za nepochopitelný.

Záznam z kamery začíná klidně. Yuri sestupuje do hlubin a vše působí pod kontrolou. Postupně však míjí hranice, které jsou pro běžné rekreační potápění považovány za bezpečné. Na záběrech je vidět, jak hloubkoměr ukazuje více než 80 metrů, následně přes 90 metrů. Nakonec dopadá na dno přibližně ve 115 metrech. Tam začíná boj, který už nemůže vyhrát.

Většina odborníků se dnes domnívá, že významnou roli sehrála dusíková narkóza. Potápěči jí někdy říkají „opilost z hloubky“. Ve velkých hloubkách začíná dusík působit na lidský mozek podobně jako alkohol. Zhoršuje úsudek, zpomaluje reakce a vytváří falešný pocit jistoty. Člověk si často vůbec neuvědomuje, že jedná iracionálně. A právě to je na dusíkové narkóze nejzrádnější.

Po Yuriho smrti sehrál důležitou roli opět Tarek Omar. Právě on sestoupil do extrémní hloubky, aby jeho tělo vyzvedl. Společně s ním našel i kameru, která měla být podle výrobce určena do výrazně menších hloubek. Přesto přežila. Díky tomu se celý svět mohl podívat na záznam, který se později stal součástí výcviku mnoha potápěčů a dodnes slouží jako varování před podceňováním hlubokých ponorů.

Možná nejzajímavější na celém případu je skutečnost, že Yuri nebyl ani první, ani poslední. Na břehu Blue Hole dnes stojí desítky pamětních tabulek připomínajících potápěče, kteří se už z hlubin nevrátili. Místní průvodci říkají, že mnoho z nich byli instruktoři, technicky zdatní potápěči nebo lidé s tisíci ponory. Blue Hole totiž nezabíjí nezkušenost. Často zabíjí přesvědčení, že zkušenosti stačí.

Yuri Lipski po sobě nezanechal jen tragický příběh. Zanechal i jedno z nejsilnějších připomenutí, že moře není nepřítel. Jen neodpouští chyby, které na souši často projdou bez následků.

Přestože si veřejnost často spojuje potápění se žraloky nebo útoky mořských živočichů, realita je úplně jiná.

Ve většině smrtelných nehod přitom nejde o jedinou fatální chybu. Tragédie obvykle vzniká souhrou několika drobných rozhodnutí, která se v nesprávný okamžik sejdou dohromady.