Článek
Když se řekne prales, většina z nás si představí Amazonii, africkou džungli nebo tropický les na druhém konci světa. Jen málokoho napadne, že jeden takový máme i v České republice.
Národní přírodní rezervace Mionší leží u Dolní Lomné na Jablunkovsku a chrání téměř 170 hektarů přirozených jedlobukových porostů. Některé zdejší stromy jsou staré 130 až 270 let. A právě díky tomu můžeme v Beskydech pozorovat les, který se strukturou a přirozeným vývojem blíží tomu, jak zdejší horské lesy vypadaly před rozsáhlými zásahy člověka.
Prales, který vlastně vznikl trochu náhodou
Ve druhé polovině 19. století už značná část beskydských lesů procházela proměnou. Přirozené smíšené porosty postupně ustupovaly hospodářským lesům a smrkovým monokulturám. Mionší se ale vydalo jinou cestou.
Významnou roli sehrála jeho odlehlost. Odvoz dřeva z tohoto polesí nebyl jednoduchý a jeho hospodářské využití proto nebylo tak výhodné jako v některých jiných částech Beskyd. I to pomohlo zachovat zdejší staré porosty.
V roce 1895 pak Těšínská komora rozhodla, že část lesů v oblasti Mionší a několika dalších lokalit bude vyjmuta z běžného hospodaření. Návrh vzešel od revírníka Antonína Haunolda z Lomné, který chtěl zachovat ukázku původního beskydského lesa.
Haunold těmto místům říkal „Heilige Hallen“ – posvátné dvorany.
Nešlo tedy původně jen o ochranu přírody v dnešním slova smyslu, ale také o snahu zachovat pro budoucí generace ukázku toho, jak může vypadat přirozený beskydský les.
Do příběhu vstupuje arcivévoda Bedřich
Ve stejném roce se vlastníkem oblasti stal arcivévoda Bedřich Habsburský, známý také jako markýz Gero. Bedřich byl vášnivým lovcem a zdejší lesy využíval především jako lovecký revír. Mionší bylo významným útočištěm zvěře a vyskytoval se zde také tetřev hlušec, který byl tehdy vyhledávanou lovnou zvěří.
V roce 1904 si proto nechal v Mionší postavit loveckou chatu. Do zdejších lesů se vydával za tetřevy a jeleny a k loveckému revíru se podle dobových popisů dostával koňmo po úzké lesní cestě.
Právě kvůli myslivosti se v Mionší postupně upouštělo od těžebních zásahů a lokalita byla ponechávána stále více samovolnému vývoji. Když dnes stojíme před staletými buky a jedlemi, je jejich příběh výsledkem zvláštní směsi ochranářského myšlení, lesnické tradice, špatné dostupnosti a také dávné lovecké vášně.
Některé stromy začaly růst ještě před vznikem Československa
Současná Národní přírodní rezervace Mionší má rozlohu 169,66 hektaru. AOPK uvádí porosty buku, jedle, smrku a javoru ve věku přibližně 130 až 270 let, číslo, které si člověk při běžné procházce lesem možná ani neuvědomí.
Strom starý 200 let totiž není jen „hodně starý strom“. Je to živý organismus, který začal růst v době, kdy se v Evropě ještě jezdilo kočáry, neexistovalo Československo a průmyslová revoluce teprve měnila podobu společnosti. A Mionší takových stromů ukrývá celou řadu.
Jeho hodnota ale nespočívá pouze v jejich stáří. Důležitá je také samotná struktura lesa – staré stromy, mladé semenáčky, odumírající dřevo, padlé kmeny, přirozené světliny a další prvky, které v běžně hospodářsky využívaném lese často nenajdeme v takové podobě. Díky tomu je Mionší důležitým místem také pro vědecké sledování přirozeného vývoje lesa.
A pak je tu tetřev
Mionší ale není jen příběhem stromů. Jedním z jeho nejvzácnějších obyvatel je tetřev hlušec. Tento majestátní pták patří v České republice k mimořádně ohroženým druhům a Beskydy jsou jedním z posledních míst, kde u nás ještě přežívá.
Pro tetřeva je zásadní především klid. A právě proto není možné do Mionší jednoduše vyrazit s batohem a procházet se, kde se člověku zachce. V národních přírodních rezervacích je obecně vstup mimo vyznačené turistické trasy zakázán a u Mionší má toto pravidlo svůj velmi konkrétní význam. Člověk totiž může mít pocit, že v lese nikoho neruší. Pro zvíře, které potřebuje klid k hnízdění, rozmnožování nebo hledání potravy, však může být jediný návštěvník v nesprávnou chvíli zásadním problémem.
A právě proto je dnes Mionší jedním z těch míst, kde je ochrana přírody založena také na tom, že tam člověk nesmí.
Prales jsme kdysi otevřeli. A pak jsme ho zase zavřeli
V minulosti vedla přímo pralesem naučná stezka a návštěvníci mohli jeho nitrem procházet s průvodcem. Jenže velký zájem lidí začal přírodní prostředí poškozovat a návštěvnost představovala problém také pro citlivé druhy živočichů.
Od roku 1989 proto byla původní trasa uzavřena. Později vznikla nová možnost, jak Mionší poznat, aniž by člověk vstupoval do jeho nejcennějších částí. Dnes vede naučná stezka po okraji rezervace a její absolvování je možné pouze s průvodcem. Průvodcovskou službu zajišťuje obec Dolní Lomná.
A vlastně je to skvělý kompromis. Člověk může Mionší vidět, dozvědět se o něm spoustu informací a zároveň zůstává zachován klid jeho nejcennějších částí.
Můžete se tam vydat i vy
Pokud vás příběh Mionší zaujal, není potřeba zůstávat jen u fotografií. Naučná stezka má přibližně sedm kilometrů a vede horským terénem v okolí rezervace. Není to tedy krátká procházka po rovině, ale několikahodinový výlet, při kterém si člověk užije skutečné Beskydy.
Největší rozdíl oproti běžnému výletu je ale v tom, že se na trasu vydáváte s průvodcem. A právě to bych doporučila. Zaměříte se na věci, kterých byste si pravděpodobně vůbec nevšimli. Průvodce vám vysvětlí historii území, upozorní na jednotlivé druhy stromů, způsob přirozeného vývoje lesa i na důvody, proč některá místa zůstávají veřejnosti nepřístupná.
Aktuální informace o prohlídkách a možnostech objednání zveřejňuje obec Dolní Lomná. AOPK zároveň upozorňuje, že režim návštěv může být v jednotlivých obdobích upravován podle potřeby ochrany přírody.
Místo, které nemusíme celé vidět
Je úžasné, že něco takového máme opravdu u nás. Člověk nemusí cestovat tisíce kilometrů, aby se ocitl v lese, který působí starobyle, divoce a trochu tajemně. Stačí se vydat do Dolní Lomné.
Mionší přežilo mimo jiné díky tomu, že se před více než sto třiceti lety našli lidé, kteří pochopili hodnotu starého lesa. Dnes je na nás, abychom pochopili totéž.
Až tedy příště pojedete do Beskyd, možná nebude potřeba hledat další vyhlídku, rozhlednu nebo další turistickou atrakci. Možná bude stačit vydat se do Dolní Lomné. A nechat si od průvodce ukázat místo, kde se čas počítá trochu jinak.
Mionší. Jeden z nejcennějších beskydských lesů. Prales, který máme doslova za humny.
