Článek
Jedna se stala symbolem svobody, druhá symbolem české schopnosti zapomínat… A přesto je tu jedno jméno, které je spojuje: JUDr. Josef Urválek.
Horáková a Urválek
Milada Horáková byla právnička, feministka a politička, která přežila nacistický kriminál, aby ji nakonec popravili komunisté. V monstrprocesu roku 1950 proti ní stál JUDr. Urválek, státní prokurátor, který teatrálně žádal trest smrti, mluvil o „zrádkyni lidu“ a vyhlásil rozsudek, který se stal symbolem zvůle režimu.
Válková a Urválek
Helena Válková, tehdy mladá právnička a členka KSČ, v roce 1979 publikovala článek s Josefem Urválkem v časopise Prokuratura. Tématem článku byl ochranný dohled, nástroj, kterým komunistický režim šikanoval disidenty i po propuštění z vězení. V článku institut spíše obhajovali.
Tento detail její kariéry vyplul na povrch až v roce 2020, kdy byla Válková nominována na ombudsmanku. Po veřejném tlaku kandidaturu stáhla, ale poslankyní zůstala. Stejně tak zůstala i vládní zmocněnkyní pro lidská práva (!).
A právě tady začíná problém
Milada Horáková bojovala proti režimu, který jí vzal život. Helena Válková byla součástí režimu, který se vymezoval proti lidem, jako byla Horáková. A když spolu s Urválkem publikovala odborný článek, nešlo jen o nevinnou spolupráci s „kolegou“. Šlo o spolupráci s mužem, který poslal Miladu Horákovou na smrt a který i za normalizace zůstal symbolem státní zvůle.
Měla by Válková rezignovat?
Ano. Měla by.
Pokud chceme žít v zemi, která ctí odkaz Milady Horákové a skutečně bere vážně lidská práva, nemůže být symbolem spravedlnosti a lidských práv člověk, který byl členem KSČ, spolupracoval s Urválkem a nebyl schopen jasného a hlubokého sebereflexivního postoje k minulosti.
Rezignace není trestem. Je respektem k hodnotám, které Horáková představovala.
Je uznáním, že funkce poslankyně a zmocněnkyně pro lidská práva je morální role, nikoliv jen židle za poslaneckým stolem.
Proč neodstoupila?
Protože to česká politická kultura umožňuje. Protože voliči ANO a velká část veřejnosti rezignovali na požadavek, že politik má být nejen odborníkem, ale i člověkem s čistým svědomím. Protože se tady pořád „zhasíná“, když jde o minulost, a rádi slyšíme omluvy typu „já jsem nic zlého neudělala“.
Ale pravda zůstává:
Pokud Válková ctí odkaz Milady Horákové, pokud rozumí hodnotám svobody, spravedlnosti a lidskosti, které Horáková zosobňovala, pak není jiná cesta než rezignace.
Dnes, kdy si připomínáme 75 let od justiční vraždy Milady Horákové, je správný čas si připomenout, že rezignace není slabost, ale síla.
A pokud politici nejsou schopni takového kroku sami, pak je úkolem nás všech jim připomínat, že paměť národa má mít delší život než politické kariéry.
Anketa
Zdroje:
1️⃣ Milada Horáková a její proces:
- Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR):
Proces s Miladou Horákovou - Paměť národa:
Milada Horáková
2️⃣ Josef Urválek:
- Česká televize, pořad Historie.cs:
Krvavý prokurátor Urválek - Reflex, 29. 6. 2018:
Prokurátor Urválek: Kat Milady Horákové
3️⃣ Spolupráce Válkové s Urválkem:
- Deník N, 9. 1. 2020:
Helena Válková psala s prokurátorem Urválkem o ochranném dohledu - iRozhlas, 9. 1. 2020:
Válková psala s Urválkem článek, potvrdila Deníku N
4️⃣ Ochranný dohled a jeho zneužívání:
- Paměť národa – Slovník pojmů:
Ochranný dohled
5️⃣ Politická kariéra Válkové a stažení kandidatury:
- Česká televize, 17. 1. 2020:
Válková se vzdala kandidatury na ombudsmanku