Článek
A mezi těmi, kdo vstali a odešli, byla i předsedkyně české Sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
„Nebudu dělat stafáž lžím,“ napsala pak na sociální sítě. A měla pravdu.
Je to drobnost? Možná. Ale v době, kdy se ruské vraždění na Ukrajině začíná mnohým v Evropě zdát jako rutina, má podobné gesto obrovskou váhu. Matvijenková je věrná tvář Putinova režimu – člověk, který v přímém přenosu obhajuje bombardování, únosy dětí a všechno to, co si Rusko na Ukrajině dovoluje. Pro Kreml je podobná mezinárodní akce hlavně příležitost: pár fotek, pár stisků ruky a doma se to pak ukáže jako důkaz, že „svět s námi počítá“.
Pekarová jim tuhle radost zkazila. A spolu s ní i další západní delegace. Najednou zůstala ruská řečnice v sále skoro sama. To je obraz, který má sílu – a doma v Moskvě musí působit jako facka.
Kolikrát už jsme slyšeli, že podobné protesty nic nezmění? Že je to jen divadlo? Jenže právě z takových drobných gest se skládá tlak, který se nakonec nedá ignorovat. Stejně jako tehdy, když se v osmdesátém bojkotovala olympiáda v Moskvě. Nebylo to o sportu, ale o tom, že zůstat sedět znamená souhlasit.
Pekarová Adamová ukázala, že i malá země se může chovat hrdě. Nepotřebuje k tomu velkou armádu, ale páteř. A ta se dnes, bohužel, často nenosí.
Představte si, že by se takhle zachoval každý – že by se svět přestal tvářit, že propaganda je „jiný názor“. Kolik prostoru by pak zbývalo lžím?
Tento obraz – prázdný sál a žena, která odešla – je mnohem silnější než tisíc projevů. A je to přesně ten druh odvahy, který by měl být samozřejmostí. Kdyby byl.
Zdroj:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-pekarova-odesla-z-konference-pri-projevu-sefky-ruskeho-parlamentu-40532347
