Článek
Tento jev se odborně jmenuje superfetace a znamená, že žena během probíhající gravidity ovuluje ještě jednou a druhé vajíčko se znovu oplodní. V moderní medicíně se počítá skutečně jen několik málo potvrzených případů na celém světě.
Marta přesně tohle zažila (jak jí řekl doktor): první embryo se zahnízdilo, a když už se v děloze rozjížděl těhotenský kolotoč hormonů, vznikl tam o čtrnáct dní později ještě jeden nový život. Oba zárodky se vyvíjely nezávisle, každý si hned na startu vybudoval vlastní placentu i amniotický vak – tedy nejbezpečnější konfiguraci pro dvojčata. Lékaři tomuto uspořádání říkají dichorionická-diamniotická (zkráceně „di-di“).
Statistická fantazie
- Superfetace:
Naprostá většina gynekologů ji za celou kariéru nikdy neuvidí. Pár desítek popsaných případů globálně, většinou s rozdílem 7–21 dnů mezi početím obou dětí. Čtrnáctidenní odstup je tedy přímo „učebnicový“ pro tuto raritu. - Dvojvaječná dvojčata:
Ta se rodí zhruba v 1 z 80 těhotenství, ale když přidáte superfetaci, klesá odhad pravděpodobnosti k číslům, která začínají několika nulami za desetinnou čárkou. - Porodní hmotnosti přes 3 kg:
Dvojčata se obvykle rodí menší, v 37. týdnu mívají průměr jen okolo 2,5 kg. Marta ale donosila těhotenství téměř k řádnému termínu, takže každý drobeček překročil tříkilovou hranici. Pro lékaře už tohle samo o sobě bývá důvod k potlesku.
Když tyto tři jevy – superfetaci, di-di uložení a „nadstandardní“ porodní váhy – spojíte, dostanete kombinaci, na kterou byste klidně mohli uzavírat sázky s kurzem někde kolem výhry v loterii.
Po porodu jí to řekli rovnou: holčička je „nedopečená“. Ne zlé slovo, spíš upřímné konstatování od sestřičky, která viděla stovky miminek. Byla drobněji vyvinutá, tvářičky měla jemnější, kůže byla křehčí a chyběla jí ta „hotovost“, kterou měl její bráška.
Prostě jí těch čtrnáct dní navíc chybělo.
Marta rodila dvojvaječná dvojčata, ale každé z nich vlastně začalo svůj život jindy. Kluk byl o dva týdny starší už ve chvíli, kdy teprve vznikla jeho sestřička, a to se promítlo i po narození: on byl připravený sát, přibírat, spát a křičet přesně podle tabulek. Ona všechno dělala, jen o něco pomaleji. Délka spánku, první úsměvy, první otočení – všechno přišlo, jen s jemným zpožděním.
Proč se to vůbec může stát?
- Hormonální výjimka: Normální těhotenství spustí v těle kaskádu hormonů, které další ovulaci potlačí. Občas se ale stane, že hladiny progesteronu a estrogenu ještě nestoupnou dost vysoko nebo na chvíli zakolísají – a vaječník uvolní další vajíčko.
- Dvojí načasování implantace: Druhý zárodek musí stihnout zahnízdit dřív, než se sliznice dělohy zcela promění. Je to závod s časem doslova na dny.
- Bezchybná placentární logistika: Dvě placenty znamenají dvojnásobný nápor na krevní oběh matky. K tomu je potřeba perfektní zdravotní kondice a nejspíš i trocha genetického štěstí.
Co na to lékaři?
Porodníci obvykle zjistí rozdílné stáří plodů už na ultrazvuku: jedno srdíčko bije o dva týdny napřed. Lékařský tým pak sleduje růst obou dětí jako jestřáb, protože mladší má méně času na vyzrávání orgánů. V Martině případě ale příroda zafungovala tak harmonicky, že sourozenci dorazili na svět zdraví a „plnohodnotně donošení“ – pravá rarita na porodním sále.
Malé velké finále
Dnes se v kočárku vedle sebe smějí chlapeček a holčička, každý přes tři kila při narození, s rodnými čísly vzdálenými pouhých pár minut. To, že na biologickém startu je dělilo asi čtrnáct dnů, je jim úplně fuk – a Marta? Ta se teprve teď dozvídá, že její rodinný příběh by klidně mohl plnit stránky lékařských časopisů.
Z medicínské literatury a médií je popsaných jen několik (≈ 10–15) ověřených případů na světě – většinou s rozdílem 7–21 dnů. Např.:
- Rebecca Roberts (Velká Británie) – rozdíl 3 týdny cbsnews.com
- Cara Winhold (USA) – rozdíl 7 dnů news.yahoo.com
- Australský případ – rozdíl 10 dnů obgyn.duke.edu
Takže rozdíl ~14 dnů je teoreticky možný, jen mimořádně vzácný.
