Článek
Veřejný sex není žádná novinka. Lidé se milovali ve stodolách, ve vlacích, na záchodech klubů i v zákoutích parků. Ale něco jiného je slyšet o tom historku, a něco úplně jiného je na to narazit naživo. Bez varování. Tváří v tvář. Se psem na vodítku a pytlíkem na exkrementy v druhé ruce.
Ten pár mě viděl. Všimli si mě. A rozhodli se, že se kvůli mně nezastaví. Žádné „sorry“, žádné rychlé oblékání. Jen pohled do očí a pokračování.
Byl jsem náhodný divák. Nechtěný, ale tolerovaný. A to mě znejistilo. Neurazilo mě to. Nezhnusilo. Naopak. Vzrušilo.
Sex v přírodě: svoboda nebo přestupek?
Podle zákona jde o „pohoršování veřejnosti“. Podle části společnosti o důkaz dekadence. A podle mě? O připomenutí, že sexualita není jen ložnice. Že lidské tělo se touží dotýkat, i když mu nad hlavou šumí větve a na kotnících přistávají komáři.
Jenže co dělat, když se najednou staneš svědkem? Zavolat policii? Vynadat jim? Přidat se? Nebo tiše odejít?
Přiznávám, pár vteřin jsem tam stál jako sloup. Nevěděl jsem, jestli couvnout, nebo si rozepnout poklopec. Neudělal jsem ani jedno. Odešel jsem. Ale tvrdost v kalhotách zůstala.
Zvídavost není souhlas
Představa trojky v lese zní jako scénář z porna. V realitě je ale souhlas alfa a omega každé interakce. A to, že někdo souloží venku, ještě neznamená, že má zájem o hosty. Může jít o exhibicionismus. Může jít o soukromý moment mimo zdi bytu. A taky může jít o spontánní šílenství dvou lidí, kteří se prostě neudrželi.
Ale rozhodně nejde o výzvu k připojení. Pokud tě nikdo nepozval, nepřidávej se. Ani pohledem. Natož rukou.
A co s tím vzrušením?
Odešel jsem z lesa s mírnou erekcí a hlavou plnou obrazů. Tělo zareagovalo dřív než mozek. A možná to je na celé situaci to nejpodivnější – že moje tělo říká „ano“, zatímco společenská pravidla říkají „nic jsi neviděl“.
Škoda. Možná by víc otevřenosti vůči sexualitě vedlo k menší frustraci ve společnosti. A možná taky ne. Možná jen potřebujeme občas připomenout, že sex není tabu, že může být krásný i v mechu, ale že stále platí jedno základní pravidlo: Bez pozvání se do cizího příběhu nevstupuje.
