Jak poznat psychopata aneb Jak mě psychopat okouzlil a zničil

Rozuměli jsme si. Měli jsme stejný smysl pro humor. Doplňovali jsme se. V kontaktech, schopnostech i know-how. A když přišel s nabídkou, jestli pro něj nechci dělat, výzvu jsem přijala. Viděla jsem v něm potenciál. Věřila jsem, že by nám to společně mohlo fungovat.

Takřka ze dne na den pro mě byl na prvním místě. Ze začátku jsem budovala jeho osobní brand a PR, pak se k tomu přidalo společné podnikání, a nakonec jsem se, ani nevím jak, stala jeho pravou rukou i mozkem (který veřejně nikdy nepřiznal). Psala jsem mu vyjádření pro média, najímala a zaučovala lidi, plánovala strategie, produkovala natáčení, vystavovala faktury, nakupovala oblečení, domlouvala zakázky a hasila všechny požáry, které zapálil.

Skoro dva roky jsem mu byla k dispozici doslova ve dne v noci. O víkendech i svátcích. A namlouvala si, že ho změním. Že mu pomůžu. Že jeho nedůvěra ve všechny, které potkal, a skutečnost, že nemá v životě jediného opravdového přítele, jsou jen dílem náhody. Že je to dobrý člověk, který zatím nepotkal ty správné lidi. Dělala jsem pro něj první poslední a učila jsem ho všechno, co vím. Měla jsem ho ráda. Chtěla jsem mu pomoct profesně i lidsky. A věřila jsem, že i přesto, že padám na hubu, moje práce má smysl.

Až do doby než mě začal tlačit do věcí, které nesouzněly s mými hodnotami. Se kterými jsem nesouhlasila. A dovolila jsem si mu říct ne. V ten moment ve mně zřejmě poprvé uviděl nepřítele. A i když to nikdy neřekl nahlas, začal se mě bát. Věděl, že jsem silný soupeř, kterého si pustil blíž, než by chtěl. Měla jsem přístup k jeho bankovním účtům, smlouvám i informacím, které se nikdy nesmí dostat ven. A i přesto, že jsem mu žádnou válku nevyhlásila a nic z toho bych nikdy nepoužila proti němu, jeho mozek mu říkal opak.

Z naší už tak náročné spolupráce se začalo stávat peklo. Byl paranoidní. Věřil příběhům, které se nikdy nestaly. Začal mi vkládat do úst slova, co jsem nikdy nevyřkla. Ponižoval mě, nadával, pomlouval. A pro jistotu mě, bez jakýchkoliv emocí za pomoci právníka vyštípal z firmy, kterou jsem od základů vybudovala. Přesvědčen, že na to má absolutní právo.

Po dvou letech naivity jsem pochopila, že jsem se zapletla s učebnicovým psychopatem.Člověkem, který jde přes mrtvoly, aniž by si kdy připustil, že dělá něco špatně. Člověkem, který není schopný cítit jiné emoce než vztek. Který si nikdy nepřipustí chybu, nepřijme zodpovědnost, patologicky lže, manipuluje a udržuje si vztahy jen s lidmi, ze kterých mu může něco kápnout. A až je vyždíme do poslední kapky, tak je bez špetky soucitu odhodí.

Aniž bych mu dala cokoliv najevo, začala jsem si zjišťovat informace o psychopatii, a došla jsem k závěru, že jediné řešení, jak z toho vybruslit, je utéct. Konfrontace nebo snaha ho dál měnit neměly smysl. Člověka, který trpí disociální poruchou osobnosti s odchylkou ve fungování svého mozku, vyléčit nelze.

A tak jsem si začala preventivně nahrávat naše schůzky, ukládat písemnou komunikaci a postupně utíkat. Byla jsem ale už tak zaháčkovaná, že vysvobodit se ze sítě, do které mě za tu dobu namotal a do které jsem bohužel naivně zatáhla i mé blízké osoby, mi trvalo další rok.Všechno, co jsem chtěla, aby udělal, jsem musela uhrát tak, aby to bylo jeho rozhodnutí. Pár měsíců jsem poslouchala, jak jsem neschopná, abych se pro něj stala postradatelnou a s pocitem vítězství mě odhodil sám. Ego muselo jít stranou, protože i přesto, že jsme ovládali stejné zbraně, absence morálky mu dávala navrch. Cílem nebylo vyhrát, ale prohrát co nejmíň bolestivě. Což se mi nakonec povedlo. A i když už nejezdím na pracovní schůzky bávem a na účtu mám o nulu míň, ohromně se mi ulevilo.

Jestli mu něco vyčítám? Ano i ne. Na jeho bezohledné jednání, které jsem dlouho přehlížela, a nikdy nekončící stres rozhodně nevzpomínám s láskou, ale současně vím, že nemůže za to, jaký je. Nevybral si, že bude bezcitná zmije. Narodil se tak. A zkušenost, kterou mi práce s ním dala, je k nezaplacení.

Abych totiž nebyla jen negativní, ze začátku, kdy věděl, že mu moje know-how a schopnosti vydělají peníze, a choval se ke mně proto hezky, mě práce s ním i celkem bavila. Dost mi toho dávala. Jeho devadesátkový myšlení a podnikatelský kličky mi v mnohém otevřely oči, naučila jsem se myslet za pět rohů daleko, poznala jsem lidi, ke kterým bych se běžně nedostala, a jeho grandiózní sebevědomí, které nemělo žádné opodstatnění v realitě, mi paradoxně pomohlo víc si věřit.

Zkušenost s jeho druhou tváří, kdy mu přeplo a začal mi ničit život, sice už tak sluníčková nebyla, ale souzeno zpětným pohledem,  mě obrovsky posunula. Vědět, jak jednat s psychopaty, na co si dávat pozor a kdy zařadit zpátečku, (nejen v byznysu) rozhodně není k zahození.

Psychopatů, jako je on, je v populaci zhruba jedno procento. A zatímco někteří končí za mřížemi, ti chytřejší parazitují ve vedoucích pozicích – v byznysu, v politice, mezi právníky. Nemučí a nevraždí; jsou příliš inteligentní na to, aby se nechali zavřít. Svých cílů dosahují pomocí lží a manipulací. Umí skvěle balancovat na hraně zákona, dbají na to, aby nejednali protiprávně, ale nic jim nebrání v tom porušovat nepsaná morální pravidla. Rozpoznat je není lehký. A když se to stane, už s nimi mezitím pracujeme nebo bydlíme a život se nám pomalu mění v něco, co není příliš k žití.

Jak psychopata poznat? Stručně lze říct, že psychopat je bezohledný člověk, který na úkor ostatních sleduje své vlastní cíle. Nedokáže prožívat hluboké emoce (s výjimkou vzteku) a není schopen empatie. Lže, manipuluje, využívá. Nesnáší kritiku, neuzná vlastní chybu; za všechno můžou jiní lidé. Při navazování nového vztahu (obchodního, partnerského, jakéhokoli) je srdečný, šarmantní a na druhé lidi udělá skvělý dojem. Postupně ale vyplouvá na povrch jeho skutečná povaha, začne se chovat chladně, egocentricky, hrubě a bezohledně.

V bodech bych svou zkušenost shrnula:

Pokud máte podezření, že takového člověka máte u těla, můžete si preventivně přečíst knihu Bez svědomí, udělat mu online test znaků psychopatie nebo vyzkoušet nakolik na osobu, u které máte na psychopatii podezření, sedí 20 charakteristických rysů, které zkompletoval Dr. Robert Hare, profesor psychologie z Univerzity z Britské Kolumbie. Ať už vám vyjde výsledek jakýkoliv, myslete prosím na to, že diagnózu může stanovit jen psycholog nebo psychiatr vyškolený v příslušném kurzu. Psychopat není, jak je v dnešní době často chybně uváděno, každý sobecký člověk, který se vymyká standardům. Je to člověk, který na rozdíl od sociopata nebo narcise není schopen cítit emoce. Ví, co dělá, je za to plně odpovědný, ale jakým je, takovým se stal mimo svou vůli. Psychopatie je vrozená porucha osobnosti v důsledku nedostatečného vyvinutí části mozku a v podstatě není šance, aby se psychopat změnil.Proto jediná cesta, jak se s jeho existencí vypořádat, je buď potlačit ego, nastudovat si pravidla hry, ať víte, s kým máte tu čest, a hrát podle nich, nebo co nejrychleji zmizet.

Jak už jsem psala o pár odstavců výš, zkušenost s člověkem, jehož jméno vám s ohledem na profesní etiku i absurdní skutečnost, že ho mám pořád svým způsobem ráda, zřejmě nikdy neřeknu, mě stála mnoho energie i peněz, ale nelituju jí. V nejsurovější podobě mi ukázala, jak funguje svět. Jak přemýšlí ti, pro které je jediným smyslem života touha po moci.

A nebýt jí, nikdy bych vám nepsala tyhle řádky, které, doufám, některým z vás otevřou oči. Uvědomuju si totiž, že jsem měla dvě výhody, které většina obětí nemá; Díky mé zálibě v behaviorální ekonomii jsem dokázala většinu manipulativních technik a taktik, které tak rád používal, prokouknout. A hlavně: nikdy jsem se do něj nezamilovala. Jak jsem měla možnost vidět u jiných holek, které jsem za roky s ním poznala, láska je totiž ta vůbec nejsilnější zbraň, kterou psychopat používá, abyste skákaly, jak on píská.

Mějte se prosím na pozoru. Kdybyste potřebovali vyslechnout nebo poradit, napište mi na Instagramu.