Článek
Zkuste se vžít do následující (hypotetické) situace: Koupíte si lístek do kina a po pár minutách v sále zjistíte, že film, na který jste se tak těšili, je jen nekonečná nuda plná předvídatelných klišé. Napadne vás, že odejdete. Dobře, řeknete si, ale to by znamenalo, že peníze, které jste utratili za lístek, byly vyhozené z okna. Rozhodnete se tedy zůstat a film přetrpět. Bylo to dobré rozhodnutí?
I když si možná myslíte, že ano, že jste tím zabránili plýtvání, paradoxně jste plýtvání ještě znásobili. Kdybyste totiž z kina odešli, ztratili byste peníze za lístek. Vy jste ale zůstali a vyplýtvali jste nejen peníze za lístek, ale navíc i dvě hodiny svého drahocenného času. Jinak řečeno, podlehli jste klamu utopených nákladů.
Klam utopených nákladů
Představte si, že jste ředitelem společnosti vyrábějící letadla. Rozhodl jste se pro vývoj neviditelného letadla, které by běžné radary nebyly schopné detekovat. Rozpočet výzkumu je 10 miliónů dolarů. Projekt je z 90 % hotový, když tu se dozvíte, že váš konkurent začíná nabízet neviditelné letadlo, které je podle všeho mnohem rychlejší a levnější, než bude to vaše. Měli byste investovat zbývajících 10 % zdrojů a projekt neviditelného letadla dokončit?
Právě takto zněla otázka v jednom ze série experimentů psychologů Hala R. Arkese a Catherine Blumerové, jejichž výsledky zveřejnili oba autoři v roce 1985 ve společném článku The Psychology of Sunk Cost. Ze vzorku 48 respondentů se 86 % osob rozhodlo zbývající částku investovat. Pouze 14 % respondentů poslalo projekt okamžitě k ledu a rozhodlo se tak zbývající desetinu neproinvestovaného rozpočtu ušetřit. Z hlediska předpokladů, na kterých stojí ekonomie, je tento výsledek šokující, protože pouze oněch 14 procent se rozhodlo hospodárně.
Můžeme si dovodit, jak lidé při řešení otázky přemýšleli. Valná většina se rozhodla špatně i přesto, že měla nejlepší vůli najít hospodárné řešení. Nejspíše je napadlo něco jako: „Kdybych teď projekt ukončil, znamenalo by to, že předchozích 9 miliónů bylo vyhozeno oknem. Takové plýtvání si nemůžu dovolit. Projekt musím dokončit.“
Menšina naopak nejspíše přemýšlela správněji: „Ať už projekt dokončím nebo ne, 9 proinvestovaných miliónů je pryč a nikdo mi je už nevrátí. V současnosti mám v ruce nedokončený projekt, jehož hodnota je nula dolarů, a k tomu mám na kontě milión dolarů. Když projekt dokončím, přijdu o milión dolarů a získám tím dokončený projekt, jehož hodnota je stále nula. Investovat znamená ztratit milión a nedostat za něj nic nazpět. Udělat něco takového je nesmysl.“
Většina lidí se v experimentu rozhodla iracionálně, protože se nechala zmást tzv. klamem utopených nákladů, sunk‑cost fallacy. Podle behaviorálních ekonomů máme při ekonomickém rozhodování obtížně překonatelnou iracionální tendenci přihlížet k utopeným nákladům, tedy k výdajům, které již byly vynaloženy a které nelze vzít zpět. Hospodárné řešení je přitom třeba hledat tak, že budeme přihlížet výhradně ke svým budoucím nákladům a výnosům. Utopené náklady je nutné ignorovat.
Pokud jste tedy v našem hypotetickém kině zůstali, udělali jste přesně to samé co 86 % respondentů z experimentu Arkese a Blumerové, kteří se rozhodli k už vyplýtvaným devíti miliónům zbytečně přidat jeden další.
Utopené náklady v praxi
Důsledky klamu utopených nákladů můžeme vidět téměř všude. Nejtragičtěji se klam projevuje při válkách, protože investice na vedení války nemají pouze podobu peněz, ale také lidských životů. Příznivci války nezřídka skutečně argumentují tím, že předčasné ukončení války by znamenalo, že ztráty na životech a zdraví doposud zraněných a padlých vojáků byly de facto zbytečné. Pokračování války, které má předejít znevážení významu smrti padlých vojáků, vede pak jen k dalším ztrátám na životech.
Vážné důsledky klamu utopených nákladů pro každodenní život většiny z nás se pak týkají odkládání velkých životních rozhodnutí. Právě klam utopených nákladů je totiž to, co nás vede k nesmyslnému setrvávání v partnerském vztahu, který už dávno nefunguje. Podobně nás klam nutí dostudovat obor, který nás nebaví, setrvávat v zaměstnání, které nenávidíme, nebo dotovat projekt, který z nás - navzdory původním očekáváním - milionáře nikdy neudělá.
Už jsem tomu dal příliš na to, abych to teď vzdal!
Samotný fakt, že jsme těmto věcem něco obětovali v minulosti (Už jsem tomu dal příliš na to, abych to teď vzdal!), ale nemůže být argumentem pro to, abychom jim něco obětovali i v budoucnosti. Utopené náklady jsou pryč, jsou ztracené, nikdy je už neuvidíme. Proto nemá smysl se jimi zabývat. Minulé náklady už nelze získat zpět, ty budoucí ale máme stále plně ve svých rukou.
Zdroje:
https://news.cafin.cz/clanek/klam-utopenych-nakladu---zbytek-vaseho-zivota-zacina-prave-ted
https://cs.wikipedia.org/wiki/Utopené_náklady
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0749597885900494
https://is.cuni.cz/studium/dipl_st/index.php?id=&tid=&do=main&doo=detail&did=215505
https://forbes.cz/naucte-se-zabit-svuj-projekt-usetrite-cas-i-penize-ctyri-kroky-jak-na-to/
