Článek
Seriál je pod škatulkou komedie/drama. Dle reakcí lidí se o komedii moc nejedná, mně však pár momentů přišlo úsměvných. Autor se o seriálu vyjádřil tak, že je určen zejména mladé generaci, pojednává o vážném tématu, ale s odlehčeností. Možná by se dalo zařadit i do škatulky nadpřirozený thriller. Jednotlivé epizody mají 30 minut, diváka vtáhnou do děje, tudíž není problém celý seriál shlédnout na jeden zátah. Díly jsou vizuálně zajímavě zpracované a oceňuji neokoukané mladé tváře, které působí ve svých rolích věrohodně. Překvapila mě zpěvačka Lenka Dusilová, které role profesorky Jensenové sedla. Je zde určitá gradace, nicméně neočekávejte nějakou výraznou protidrogovou agitku, jako je tomu u jiných filmů typu Requiem za sen.
A o čem že ten seriál je? Adikts je pětice studentů oboru adiktologie. Jsou to jakýsi průvodci, kteří mají pomáhat narkomanům s jejich závislostí. Hned v úvodu se řeší otázka, zda by průvodci měli mít sami zkušenost s drogou, aby byli dobrými průvodci. Na to jim jejich profesorka Jensenová odpovídá, že na to nejsou jednoznačné odpovědi. Chirurg nemusí mít vyoperované slepé střevo, aby jej dokázal vyoperovat, na druhou stranu dětský lékař by měl mít rád děti. Zazní i otázka, proč lidé vlastně berou drogy? Načež jeden ze studentů reaguje: „Aby zaplnili tu díru.“ Následuje vysvětlení jejich profesorky, že drogy jsou zkratky k řešení problémů. Jsou to zkratky např. k sebevědomí, k lásce, k bdělosti.
Postupně se celá pětice studentů rozhodne drogy vyzkoušet. Nicméně nejedná se o běžné drogy, jsou to drogy, které jeden ze studentů ukradne v laboratoři, drogy, které jsou součástí experimentu. Až po požití drog studenti zjišťují, že účinek drog je stálý. Každá droga má jiný účinek a tak získávají „superschopnosti“. Někomu dodá sebevědomí, někdo se lépe učí a někdo najednou všechny miluje… Háček je v tom, že po 7 dnech se tělo totálně vyčerpá a následuje smrt. Našim „hrdinům“ tedy nezbývá moc času a postupně se dostávají až na hranu svých možností a svých sil.
Někteří se zachrání díky písni Miro Žbirky, Nespalme to krásné v nás. Při zpěvu této písně si první zachráněná totiž uvědomí, proč si vzala svou první drogu a tím účinek experimentální drogy zastaví. Ostatní tedy musí najít příčinu své závislosti, aby se mohli vyléčit. A u každého je příčina jiná. To, jakou drogu si vybrali, souvisí s onou příčinou. Nicméně ne všichni jsou zachráněni. Pro někoho to i přes „vyléčení“ končí tragicky. Není dobré sedat do auta k někomu, kdo je pod vlivem drog.
A právě tato nosná myšlenka o zkratce se mi na seriálu líbila. Všichni máme nějakou závislost. Může být klidně i legální. Někdo ráno nevstane bez kafe, někdo si musí jít po práci zaběhat, někdo se uklidňuje čokoládou a někdo relaxuje večer u piva. Někomu stačí antidepresiva. Dalo by se říci, že to, co nám dělá radost, co nám pomáhá se cítit lépe, je jakousi drogou/zkratkou. Žijeme v době, která je náročná na psychiku, a tak mnoho lidí používá své zkratky, aby to vše nějak zvládli. A jen pokud budeme vědět, proč určité věci děláme, odkud jdeme, kam směřujme a budeme si uvědomovat, kdy děláme zkratky a proč, tak teprve pak můžeme mít své závislosti pod kontrolou.
