Článek
Role špičkového neurochirurga v psychologickém dramatu Skalpel, prosím je považována za jednu z nejlepších rolí Miroslava Macháčka, kterého si možná pamatujete také z filmů Dva lidi v ZOO nebo Chobotnice z II. patra.
Film z nemocničního prostředí pojednává o lékaři, který stojí před rozhodnutím, zda operovat malého chlapce, jehož mozkový nádor označili lékaři za příliš pokročilý pro úspěšnou operaci. Během rozhodování máme možnost nahlédnout do vzpomínek zkušeného lékaře a seznámit se s jeho soukromím. Poznáváme tak jeho manželku, kterou hraje Jana Brejchová.
Brejchová a Brodský v Berlíně
Hlavní herecká dvojice si skvěle sedla. „Úplně jsme se do sebe jako herečtí parťáci zamilovali a krásně se nám spolu točilo. Chodil k nám na návštěvy a já všude vyprávěla, jak je bezvadný, vtipný a jak se s ním nasměju,“ vzpomínala na natáčení slavného filmu Brejchová v knize své dcery Terezy Brodské.
Brejchová si tehdy nepřipouštěla varování svého tehdejšího přítele Jaromíra Hanzlíka, který jí radil, aby si dávala pozor, protože Macháček nemá dobrou pověst. Popsal ho jako urážlivého a ješitného člověka, který mění nečekaně nálady. Během natáčení v roce 1985 se Jaromír každý den vyptával své partnerky, jak vypadá natáčení a co se dělo na place.
Ačkoliv Jana nechápala, proč má obavy, pravdou je, že měl pravdu. Macháček měl vskutku problematickou povahu. Ačkoliv působil suverénně, v soukromém životě byl ve svém osamělém světě. Býval nespokojený se světem i sám se sebou a míval stavy, kdy všechny kolem sebe urážel. Měl nevyrovnanou povahu. Po otci byl vznětlivý a po matce přecitlivělý. Bezdůvodné skoky mezi cholerickými výbuchy a těžkou melancholií poznamenávaly jeho vztahy.
V době, kdy chodil na gymnázium, míval problémy s chováním. Propadal, dvojka z mravů byla samozřejmostí. Po jednom sporu dostal trojku z mravů a musel z gymnázia odejít. Jeho kroky pak směřovaly na konzervatoř. Problémy jej provázely i po dokončení školy.
Macháček se rád obklopoval ženami, hledal ideální partnerku, která by se vyrovnala jeho matce. Svou první ženu poznal ještě během studií na konzervatoři. Byla jí budoucí úspěšná klavíristka a operní pěvkyně Věra Štiborová. Z krátkého manželství vzešla dcera, která pokračovala v otcových šlépějích. Jeho dceru, Kateřinu Macháčkovou jsme mohli vídat například v seriálu Život na zámku.
Kateřina Macháčková
Macháček svou manželku opustil v té nejhorší možné chvíli. V roce 1953 poznal Ester Krumbachovou, významnou filmařku. Jejich vztah začal v době, kdy jeho žena bojovala s vážnou nemocí, navíc se v té sobě oběsil její otec. „Když se máma vrátila z ročního léčení v sanatoriu s TBC, táta si sbalil věci a odešel bydlet k Ester,“ zavzpomínala Kateřina, která dlouhé roky nevěděla, zda jí má její táta vůbec rád. Macháček totiž vídal svou dceru sporadicky. Jejich vztahy se zlepšily, až když byla Kateřina dospělá. „Teprve posléze jsem zjistila, že mu na mně záleželo. Schovával si moje fotky, sledoval, co dělám. Bál se ale nařčení z protekce, a tak mě jako režisér nikdy do ničeho neobsadil,“ uvedla Kateřina.
Další jeho partnerkou byla o dvacet let mladší herečka Činoherního klubu Jana Břežková, se kterou byl dlouhých 17 let. V té době už působil jako režisér v Národním divadle. Další osudovou ženou byla režisérka Jaroslava Šiktancová, kterou vystřídala jeho studentka, o čtyřicet let mladší Vilma Cibulková. Jak uvedla Vilma v pořadu 13. komnata, byl to právě Macháček, kdo jí přivedl k alkoholu. Po čase pochopila, že musí ze vztahu odejít, jinak by to pro ni mělo fatální důsledky. Bohužel si nevybrala zrovna dobré načasování. Opustila ho v době, kdy bojoval s rakovinou močového měchýře, které nakonec v roce 1991 podlehl. „Zdrhla jsem ve chvíli, kdy mě nejvíce potřeboval,“ vyčítá si dodnes herečka.
Vilma Cibulková
A právě v době, kdy Macháček bojoval s rakovinou, hrál roli lékaře ve filmu Skalpel, prosím. Téměř deset let se vyrovnával se svou diagnózou. To, že bojuje s vážnou nemocí, ale nedával na sobě znát.
Když Brejchová s Macháčkem dotočili film, jeli s ním do Moskvy na festival, kde měl velký úspěch. „Macháček byl nejdřív naprosto úžasný společník, dělal mi galantní doprovod, celé tři dny, pořád u mě, až se po nás někteří kolegové koukali, jestli spolu něco nemáme,“ vzpomínala Brejchová. Jednoho dne šli do baru, kde herečka potkala dávného známého. Mezitím začali hrát hudbu a Macháček se rozhodl vyzvat svou kolegyni k tanci. Jenže Jana chtěla nejdřív dokončit hovor se svým známým, proto mu sdělila, ať chvíli počká. On byl ale zřejmě netrpělivý, a tak se po chvíli zeptal: „Tak půjdeš, nebo ne?“ To už se Janin kamarád divil, proč se Macháček chová tak familiárně. Pak přestala hrát hudba a do toho ticha Macháček zařval: „To jsem nevěděl, že jsi taková pí…!“ Z jeho křiku a neomalenosti vyhrkly Brejchové slzy. Všichni, včetně režiséra Jiřího Svobody, který Macháčka do hlavní role prosadil, seděli jak zařezaní. Druhý den ráno, kdy letěli domů, se Macháček držel co nejdál od Brejchové. Na letiště jel jiným autem a zajistil si sedadlo v první třídě, daleko od Jany.
Trvalo to víc než rok, kdy se Macháček herečce vyhýbal. Když se náhodou potkali, v podstatě před ní utekl, aby jí nemusel pozdravit. Brejchové to bylo líto, svěřila se s tím své kamarádce Jiřině Jiráskové. Ta jí poradila: „Máš jedinou šanci. Až se potkáte na Malostranském náměstí, tak zařvi – to jsem nevěděla, že jsi takový č.…!“ Jenže na to Jana neměla odvahu. Jednoho dne, když se potkali a on neměl kam utéct, mu sdělila, že už toho bylo dost. On najednou obrátil jako by se nic nestalo a s úsměvem jí pozval na víno.
Zatímco kolegové si mysleli, že tento konflikt vznikl kvůli Macháčkovu velkému egu, pravda byla někde jinde. Macháček měl sám se sebou poměrně velké problémy, vůbec si nevěřil. V roce 1975 byl dokonce hospitalizován v psychiatrické léčebně Bohnice, kde strávil 119 dnů. Během té doby si psal deník, ve kterém mimo jiné stálo: „Jsem nadále absolutně neschopný orientovat se v běžných životních situacích.“ Tehdy mu diagnostikovali úzkostně depresivní poruchu, která se vyznačuje trvalým vyčerpáním a sníženým sebevědomím. Mezi další projevy patří například vyšší míra iritability a plačtivost. Lidé trpící touto psychickou poruchou jsou ohroženi vznikem závislosti na alkoholu, což byl Macháčkův případ. Paradoxně to, co jej ničilo v soukromém životě, z něj činilo vynikajícího dramatického herce a skvělého divadelního režiséra, který měl neutuchající potřebu na sobě neustále pracovat.
Zdroje:
2) Příběhy slavných – Miroslav Macháček
3) BRODSKKÁ, Tereza; PODSKALSKÁ, Jana. Moje máma Jana Brejchová. Praha: WWA photo, 2022. ISBN 978-80-242-8105-6.
.
