Článek
Hvězda filmů Kristián, Noční motýl, Panenství, či Cech panen kutnohorských dávala už od dětství průchod svému temperamentu. Vrchní inspektor c. k. státních drah ing. Jan Mandl coby vdovec hledal ke svým synům Karlu a Janovi novou maminku. V jedné hospodě mu přinesla pivo hezká hospodská, která mu padla do oka. Slovo dalo slovo a za šest neděl byla svatba. Když se jim narodil syn Jiří, byl trochu zklamaný. Toužil po dceři. Při dalším porodu se konečně dočkal. Narodila se vymodlená holčička, kterou pojmenovali Jarmila Anna Františka Marie. To ale nestačilo. Pro svou holčičku musel vymyslet něco speciálního a pak jej napadlo jméno Adina.
Herečka vzpomínala, že jako malá byla nesnesitelná, protože ji tatínek rozmazloval. „Hned jak jsem se narodila, začal pro mě dělat plány do budoucnosti. Musím studovat hudbu a vzdělání dokončit ve švýcarském penzionátě. Protože jsem byla něco extra, tak mi tatínek vykal a kluci mi museli vykat taky,“ vzpomínala ve své knize Dneska už se tomu směju. Když Adina něco provedla a její maminka se na ni rozzlobila, odbyl ji otec slovy, aby si hleděla výchovy svého „připínáka“, jak říkával jejímu bratru Jirkovi, že se o výchovu své princezny postará on sám.
Adinino výsadní postavení v rodině skončilo s náhlým úmrtím tatínka, když jí bylo necelých 8 let. Poté nastaly pro rodinu krušné časy. Když dítka zlobila, jejich maminka dokonce vyhrožovala sebevraždou. Sáhla pro tatínkův revolver schovaný za knihami a se slovy, že už toho má dost, si přiložila zbraň ke spánku. „Když to udělala poprvé, tak jme se rozbrečeli a prosili ji na kolenou, aby se nestřílela, že už budeme hodný. Podruhé už jsme moc neprosili, jenom jsme slibovali, že se polepšíme, a když to na nás zkusila popáté nebo pošesté, dala jsem jí beze slova revolver, než ho sama stihla vylovit.“
Maminka se dokázala vždy postavit na nohy. Využívala svých ženských předností a za pomoci různých „strejčků“ rodině přilepšovala. Časem se dostali zpět do normálního života. A to i díky pronájmu volných pokojů studentům.
Když Adina vychodila obecnou školu, chtěla jít na gymnázium, kam chodil také její oblíbený bratr Karel. Jenže maminka rozhodla, že půjde na reálku, kam chodil její bratr Jirka, který tak na ni mohl dávat pozor. Čili špehovat ji. A tak se k mamince donášelo, jak je dívka drzá, což samozřejmě nesla nelibě.
Adina byla svérázná i v dalších letech, doma bylo velké dusno. Nakonec se ji matka se svým partnerem rozhodla vypravit do pařížského penzionátu. Poté, co byla ze školy vyloučena, se načas vrátila domů. Jenže rodná Mladá Boleslav jí po návratu z Paříže byla malá, a tak vyrazila do Prahy, kde se jí povedlo rozjet filmovou kariéru.
Adina Mandlová
Po boku Huga Haase se z ní stala vyhledávaná filmová hvězda, která jako její maminka dokázala využít svých ženských zbraní. Dokonce se dostala do řečí, že má pletky s nacisty, což se jí stalo přítěží po válce, kdy byla obviněna z kolaborace a skončila za mřížemi. Po několika měsících však byla pro nedostatek důkazů propuštěna.
Sice byla volná, ale téměř bez prostředků. Vystřídala několik zaměstnání, ale nikde nevydržela dlouho. Následně se účelově se provdala za válečného pilota, který měl britské občanství. Odjela do Anglie, kde se snažila navázat na svou hereckou kariéru. Svého muže pustila k vodě a opět se provdala. Tentokrát za britského boháče Geoffreyho. Manželství byl ale omyl, dlouho nevydrželo.
V té době, kdy v ní stoupala averze vůči jejímu muži, onemocněla tuberkulózou. Musela podstoupit léčbu ve švýcarském sanatoriu. Aby zahnala chmury, psávala svým přátelům. V jednom z dopisů doktoru Schmolkovi se zmínila i o svém bratru Jirkovi. „Mého bratříčka Jiřího chytili na hranicích na Slovensku, když se chystal vyletět z komunistického ráje do demokratického pekla, a zabásli ho v bratislavském vězení. Chudák starej, tak dlouho se rozmýšlel, co je lepší, jestli zámožný komunista nebo chudej emigrant, až ho skřípli. Měla jsem pro něj vyjednáno s jeho bývalou ženou ve Vídni, že ho bude nějaký čas živit na moje útraty, takhle nejsem štont nic utratit, chleba a vodu tam dávají zadarmo.“ V dalším dopise prozradila další informace: „Mýmu bratrovi vyměřili rok za ten útěk a chodí pracovat na vinice a v zimě ho asi budou učit krást. Maminka to psala docela otevřeně v normálním dopise, asi se stýká s poštmistrem, tak ji necenzurujou. Ale jinak z domova nevím vůbec nic, jen co si přečtu ve švýcarských novinách.“
Jak vyplynulo později na povrch, po únoru 1948 se z Jiřího stal agent-provokatér. Měl krycí jméno Proklatec. Díky příbuzenské vazbě se slavnou herečkou si získával důvěru lidí, na které byl nasazen. Dotyčné osoby zval k sobě na drink, kde se obvykle chlubil fotografiemi, na kterých dominovala jeho sestra Adina. Mezi fotografie rafinovaně vkládal fotomontáže ze zahraničních cest, kde byl s údajnými přáteli.
Na konci 50. letech byl Jiří nasazen na podzemní protikomunistickou skupinu, která údajně plánovala násilný zvrat komunistického režimu v Československu. Spiknutí ohrožujících bezpečnost státu dostalo od StB název „Akce Houslista“. Jméno bylo odvozeno od člena skupiny, barového houslisty Jiřího Wantocha. Ve spisu StB je tento aktér charakterizován jako „Žid, bývalý majitel továrny na likéry, který za okupace byl v Anglii a sloužil jako zpravodajec u II. oddělení Československého generálního štábu v Londýně.“
Protikomunistická organizace byla založena na vojenském základě a měla mít dokonalou organizaci. Jiřímu se povedlo do této organizace vetřít nejspíše díky svému slavnému příjmení, které mu otevíralo dveře téměř do každé společnosti.
Organizace si údajně pohrávala s myšlenkou zahájit povstání hromadnou likvidací politbyra ÚV KSČ, kterou plánovala uskutečnit při příležitosti slavnostního představení Libuše ve Zlaté kapličce. Do čestných lóží, kde měli politici usednout, měly být umístěny nálože. Přivést k výbuchu je mělo telefonní zavolání do lóže.
Národní divadlo, Praha
K akci nakonec nedošlo. Údajná protistátní činnost byla odhalena nasazenými agenty StB. Členové skupiny byli obžalováni a odsouzeni k odnětí svobody. Mezi hlavními aktéry údajného plánovaného teroristického útoku měl být např. Václav Kotas, klarinetista orchestru Národního divadla. Ten sice zprvu uvedl, že mu nebylo známo nic o přípravě nějakých násilných akcí, že byl jen prostředník, nakonec se ale doznal k tomu, že se s kamarády, se kterými se mu nepodařilo ilegálně překročit hranice, podílel na založení protistátní skupiny usilující o státní zvrat. Uvedl také, že to byl on, kdo přišel s nápadem učinit útok na vládní činitele během slavnostního představení v Národním divadle. Nutno dodat, že byl během pár měsíců podroben celkem devětatřiceti mnohahodinovým výslechům.
Trestu neušel. Byl odsouzen na pětadvacet let odnětí svobody. Mnohahodinové výslechy se podepsaly na jeho zdraví. Ve vězení prodělal několik mozkových příhod. V dalších letech se jeho zdravotní stav zhoršoval natolik, že byl z výkonu trestu předčasně propuštěn v roce 1967. Půl roku poté zemřel.
O Jiřím Mandlovi se toho moc neví. Dle svědectví několika pamětníku Jiří vskutku donášel StB, dokonce i na své příbuzné. Podle Ondřeje Suchého, který se životem slavné herečky zabýval, se prý samotná herečka po návratu do vlasti v roce 1991 zmínila, že bratr Jiří donášel StB i na ni.
To, že je v hledáčku StB, pochopila během svého krátkého pobytu v Praze v roce 1966. Tehdy kývla na nabídku hlavní role v muzikálu Hello, Dolly! v Karlíně. Ubytovala se v hotelu Esplanade. Záhy zjistila, že má odposlouchávané telefony a v pokoji i v koupelně našla zakamuflované mikrofony. Navíc byla varována, aby si dávala pozor na to, co říká, protože jsou všude policejní donašeči. O tom, že mezi ně patří i její bratr se ve své knize nezmínila. Možná na tuto skutečnost přišla až po roce 1975, kdy knihu dopsala.
Když se po smrti svého čtvrtého muže Bena Pearsona vrátila do vlasti, její zdravotní stav se zhoršil a dle jejího přítele Svatopluka Beneše trpěla stihomamem. Volala mu z nemocnice a zlobila se, že byla dána do komunistické nemocnice na Homolce, a že tam má hrozný strach. Bála se, že jí dávají něco do jídla a chtějí ji otrávit. Večer se Beneš dozvěděl, že z nemocnice utekla. Dva dny poté zemřela. Bylo jí 81 let.
Zdroje:
MANDLOVÁ, Adina. Dneska už se tomu směju. Praha: Československý filmový ústav, 1990. ISBN 8070040580.
BENEŠ, Svatopluk. Být hercem. Vyd. 3., V nakladatelství Brána 2. Praha: Brána, 1998. ISBN 8072430017.
