Článek
Lída Baarová, vlastním jménem Ludmila Babková byla hvězdou evropského formátu. Na přelomu 30. a 40. let patřila k nejkrásnějším a nejobsazovanějším herečkám, dokonce o ni projevil zájem i Hollywood. Tehdy nabídku americké společnosti odmítla, měla rozjetou kariéru v Německu. Do smrti si tuto promarněnou příležitost vyčítala. Kdyby odjela za oceán, nečekal by ji kariérní pád kvůli jejímu románku s říšským ministrem propagandy a osvěty Josefem Goebbelsem, který se kvůli ní chtěl rozvést. „Začala jsem jí to rozmlouvat, protože Goebbels je nacista, a i když jsem toho o nacistech tenkrát ještě moc nevěděla, tušila jsem, že tohle Lídě neprospěje. Ale ona jen vzdychla a prohlásila, že to všechno ví, jenže si nemůže pomoci…,“ vzpomínala její herecká kolegyně Adina Mandlová ve své knize Dneska už se tomu směju. Lída si nedala říct a také na to doplatila. Adolf Hitler přiměl svého ministra k ukončení vztahu a mladičká herečka měla rázem u německého filmu utrum. Posléze si Lída vysloužila nálepku kolaborantky, což ovlivnilo nejen její život, ale také životy jejích blízkých.
Joseph Goebbels s manželkou
Než utekla do Rakouska, stihla natočit filmy jako např. Ohnivé léto, Dívka v modrém či Maskovaná milenka. Na svou hereckou kariéru se pokusila navázat v Itálii, objevila se například ve filmu Federica Felliniho Darmošlapové. Následně se věnovala divadlu, hostovala na německých a rakouských scénách.
Za hranicemi našla lásku svého života. Ještě během svého prvního manželství s Janem Kopeckým se seznámila se svým druhým mužem, lékařem Kurtem Lundwallem. To, že byl ženatý, pro ni nebylo překážkou. Vztah s jejím mužem, který odjel do Argentiny, se rozpadl, což jí nejspíše ani moc nevadilo. Po svém boku měla nyní muže, se kterým se cítila šťastná. Než si však řekli své ano, trvalo to dlouhých 23 let. „Přestože byla s panem doktorem Kurtem Lundwallem, on měl nemohoucí manželku, o kterou se staral a nechtěl ji opustit, takže ona vlastně žila pořád někde stranou. Až teprve když jeho žena zemřela, tak se vzali,“ popsala Lídinu situaci paní Jarmila Eliášová, kamarádka Lídiny nevlastní matky Marcely Babkové.
Paní Marcela sehrála v životě Lídy Baarové důležitou roli. Přesto, když se o životě této prvorepublikové hvězdy natáčel Renčův film Lída Baarová, nebyla o paní Marcele nikde ani zmínka. Přitom to byla ona, kdo si na svá bedra vzal péči nejen o stárnoucího otce Lídy Baarové, ale také péči o chřadnoucí herečku.
O existenci Marcely Babkové vědělo jen pár zasvěcených. Nevlastní matka Lídy Baarové se jmenovala původně Marie Nepovímová, nikdo jí ale neřekl jinak než Marcela. Byla o čtyři roky mladší než slavná herečka, kterou obdivovala. Jednoho dne se odhodlala, že pojede do Prahy a hvězdu stříbrného plátna navštíví. „Jela tam, zazvonila a oni ji pustili dál. A když Lídu zavřeli, to teda žila ještě paní Babková, tak v nějakým náhlým hnutí tam pak jela zas, jestli nepotřebují s něčím pomoct. No, a takhle se dostala do rodiny,“ prozradila paní Eliášová.
Když Marcela navštívila Baarovou ve vězení, bylo to pro herečku jako zjevení. Tehdy ji požádala, aby se zastavila za jejím ovdovělým otcem, kterému amputovali část nohy a pomohla mu. „Příště už za mnou přišli oba, tatínek i Marcela. ‚Zjevil se mi anděl spásy,‘ řekl tehdy otec,“ vzpomínala herečka.
Lída Baarová
Obětavá Marcela se začala o nemocného otce Lídy Baarové starat. V péči pokračovala i poté, co se Lída vrátila z vězení. „No a pak se vzali. Jemu bylo tenkrát třiašedesát a jí devětadvacet. Takže to byl veliký rozdíl,“ uvedla paní Eliášová. „Když Lída emigrovala do Rakouska a pana Babku vystěhovali z vily, odjeli někam k Jablonci a paní Marcela tam začala chodit do továrny na bižuterii. Vždycky vyprávěla, že ráno vstala, zatopila a jak říkala: udělala jsem starouškovi snídani, ona mu tak něžně říkala. Čekala až se vzbudí, aby měl teplo, jídlo a pak šla do fabriky,“ dodala.
Otec Lídy Baarové našel po svém prvním komplikovaném manželství ve své druhé ženě poklad. Pro invalidního důchodce, kterému stát vyměřil minimální penzi, nebyl život v pohraničí jednoduchý. Byla tu však Marcela, díky níž se dožil 79 let. Když v polovině 60. let pan Babka zemřel, byla Marcela ustanovena jako jeho jediná dědička. Přestěhovala se do Prahy, kde začala pracovat v účtárně.
Někdy v té době se vydala Marcela do Salcburku, aby opět viděla Lídu Baarovou. Poté, co paní Marcela v roce 1982 odešla do důchodu, začala za Lídou jezdit pravidelně. „I když měla Lída hospodyni, uklízela jí tam a starala se o ní,“ popsala paní Eliášová. Byla tedy svědkem hereččina postupného pádu. K tomu prý výraznou měrou přispěly problémy, které nastaly po smrti jejího druhého muže Kurta, jenž v roce 1972 zemřel na edém plic. Podle rakouských zákonů nemohla požádat o vdovský důchod, neboť byli svoji jen 3 roky a o vdovský důchod se mohlo požádat až po 4 letech manželství. Dalším problémem byly Kurtovy děti z prvního manželství. Lídin muž jim sice svůj majetek rozdal už za svého života, nicméně i tak vznikl konflikt. Jeho potomkům se nelíbilo, že Kurt odkázal Lídě nádhernou vilu na Haunspergstrasse, a tak jeho závěť napadli a začali se soudit. „Devět let jsem se s jeho dětmi soudila o dědictví. Zničilo mi to nervy. Chtěly mě o všechno připravit, ale já jsem měla tři advokáty. Musela jsem prodávat všechno možné, abych vůbec mohla žít – svůj nábytek, šperky… A tak jsem se prohrabávala životem, jak jsem mohla… Potom jsem zdědila polovinu tohoto domu, ale měla jsem s ním jenom výdaje a starosti… Pak se tu najednou uvolnil jeden byt. To bylo velké štěstí, protože v Salzburgu to vůbec není běžné. Tak jsem tento byt prodala s tím, že v něm můžu do konce života zadarmo bydlet. Dostala jsem za něj milion šilinků, které jsem ihned dala do banky, a žiju z procent…,“ popsala peripetie herečka. Zbytek domu byl přisouzen Kurtovu vnukovi. Baarová ve své půlce pronajímala byty. Měla slušnou rentu, což jí vystačilo k důstojnému žití.
V době, kdy probíhaly soudní tahanice o dědictví, prý Lída začala pít. Na konci 80. let se začala stahovat více do ústraní. „Marcela odtamtud přijela vždycky strašně zničená a říkala – ona pořád pije! Horšilo se to a horšilo…,“ zavzpomínala paní Eliášová. Marceliny návštěvy byly stále častější, v podstatě byla jediným člověkem, kdo herečce dělal společnost. Uklízela jí, vařila a snášela její špatné nálady. V jedné slabé chvilce jí prý herečka řekla, že jí odkáže celý svůj majetek, který rozhodně nebyl malý. Herečka vlastnila byty ve vile, které pronajímala a také velký pozemek na břehu jezera nedaleko města. K tomu nějaké peníze na účtu. Tyto řeči však Marcela brala s rezervou.
Čím byla Lída starší, tím byly její pocity osamělosti horší. Podle jejích sousedů ke konci svého života vůbec nevycházela ven a hodně pila. K tomu údajně kouřila i čtyři krabičky cigaret denně. To se samozřejmě odrazilo na jejím zdraví. Přišel šedý zákal, problémy s trávením a údajně i Parkinsonova choroba.
Někdy v roce 1996 se o herečku začal intenzivně zajímat muž jménem Peter Sommerauer, který pracoval jako správce a zahradník nedalekého kláštera. Jednoho dne si k herečce přišel pro autogram. Tvrdil, že je její obdivovatel. Když se její zdravotní stav začal zhoršovat, začal ji navštěvovat. V té době bylo Lídě třiaosmdesát, jemu o osmadvacet let méně. Podle paní Marcely se do něj Baarova bezhlavě zamilovala a odmítala jakékoliv náznaky pochybností o jeho citech.
Lída Baarová
Herečku postupně přemáhala stařecká demence podpořená pitím alkoholu. Pár měsíců před smrtí měla stavy, kdy nepoznávala ani paní Marcelu. Nakonec ji soud zbavil svéprávnosti. Než však padlo soudní rozhodnutí, stihla Baarová všechen svůj majetek přepsat na svou lásku.
Lída zemřela koncem října roku 2000 ve věku 86 let ve svém salcburském bytě. Pohřeb a smuteční obřad v Salcburku zajišťoval její jediný dědic. Převoz popela a následný obřad ve strašnickém krematoriu v Praze byl už v režii paní Marcely, která pak pečovala o rodinný hrob. A to až do roku 2005, kdy v tomto hrobě skončila i ona.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; SUCHÝ, Ondřej. Lída Baarová stále fascinuje. Praha: Petr Prchal / MV knihy, 2016. ISBN 9788087003466.
ROHÁL, Robert. Lesk a bída slavných českých žen. Praha: Petrklíč, 2002. ISBN 8072290746.
