Článek
Lída Baarová se stala díky svým fyzickým přednostem hvězdou evropského formátu. Mnozí ji mají dodnes spojenou s její dvojrolí komtesy Blanky a filosofky Vlasty v komedii Dívka v modrém. Scénář filmu napsal Otakar Vávra přímo na tělo Oldřichu Novému a Baarové, pro kterou měl slabost a která se podle něj skvěle hodila na portrét dívky, jež vystoupí z barokního obrazu a ocitne se v současném světě.
Lída Baarová
V době natáčení Dívky v modrému už byla Baarová velmi slavná. Přitom v začátcích své kariéry byla spíše tuctovou herečkou. Její fotogenická tvář se však nedala přehlédnout. „Lída Baarová začala filmovat už ve druhém ročníku herecké konzervatoře a pak se do školy už nevrátila. Svá školní léta si prodělala na pochybných filmech, a když jsem s ní začal pracovat na psychologické roli, neovládala dost mimickou hru, která je ve filmu hlavním hereckým sdělovacím prostředkem. I když se při hře dostávala do citového vzrušení, byla její tvář v detailu klidná, protože jsem jí nedovolil grimasu. Bylo by bývalo zapotřebí mnoha zkoušek, tak jako to dělávají světoví režiséři, ale na to u nás nebylo nikdy dost peněz a ostatní režiséři to ani nepovažovali za nutné. A tak ani naši nejlepší herci v našem filmu vlastně neukázali to, čeho byli schopni,“ zhodnotil herečku Vávra ve svých pamětech.
Svým šarmem dokázala okouzlit kdejakého muže. Pobláznila Vlastu Buriana, Oldřicha Nového, zálusk si na ni prý dělal i Hugo Haas, jenže jeho choutky zarazila Lídina matka. Jak známo, jejím nejznámějším milencem byl nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels, kterého poznala v roce 1936.
Joseph Goebbels s rodinou
V době, kdy si Lída užívala přízně nechvalně proslulého nacisty Goebbelse, její rodiče řešili stavbu rodinné vily. Přeci jen jim už byt na Letné připadal nedostačující. Hereččin otec, vrchní magistrátní ředitel Karel Babka společně s manželkou Ludmilu, sboristkou opery Národního divadla získali v polovině 30. let parcelu na tehdejším okraji Prahy těsně pod vrcholem návrší, na němž stojí usedlost Špitálka. Lokalita s úžasným výhledem na Hradčany je okouzlila. Právě toto místo v Neherovské ulici bylo ideální pro jejich nový domov. Zadali projekt bratřím Šlapetům a v roce 1937 získali stavební povolení.
Jenže těsně před zahájením stavebních prací došlo k zásadní změně. Stačila jedna návštěva u filmového režiséra Martina Friče v jeho hodkovičské vile na druhé straně Prahy a vše bylo jinak. Pozoruhodná Fričova funkcionalistická vila připomínající bílou loď hereččinu matku natolik zaujala, že si vyžádala kontakt na jejího autora Ladislava Žáka.
Režisér filmů Kristián, Cesta do hlubin študákovy duše či Eva tropí hlouposti si třípatrový dům s velkorysými terasami mohl dovolit. Jeho honoráře byly dle vzpomínek režiséra Otakary Vávry velmi štědré: „Filmový režisér dostával podle své kategorie od čtyřiceti do sto tisíc korun za film, na kterém pracoval celkem dva měsíce. Filmový herci měli podle své úspěšnosti a významů pro zisk k filmu. Třeba nejlepší český herec Zdeněk Štěpánek za roli čtyřicet tisíc (za to byl šestiválcový automobil) a Vlasta Burian sto tisíc. Pro porovnání Fričova vila navržená architektem Ladislavem Žákem stála dvě stě tisíc a činžák v Praze asi sedm set tisíc.“ Pro zajímavost dodávám, že v roce 2005 se Fričova vila prodávala za 39 milionů korun.
Ale zpět k rodině Lídy Baarové. Ta si pro svůj domov vybrala legendární vilovou čtvrť Hanspaulku v pražských Dejvicích, kde se zabydlel i král komiků Vlasta Burian. Po první světové válce zde vyrostlo mnoho architektonicky zajímavých vil a rodinných domů, v roce 1936 zde vznikla i první trolejbusová trať.
Dům, který si Babkovi vysnili, získal po návštěvě u režiséra Friče nové obrysy. Paní Babková kontaktovala mladého architekta, který ještě tentýž rok navrhl rodině čtyřpodlažní dvougenerační vilu se dvěma vertikálně řešenými mezonetovými byty s vlastním vstupem. Větší byt obsadili hereččini rodiče s její mladší sestrou Zorkou, menší byt se vstupem na sluneční terasu na střeše, připadl Lídě. Ložnici měla v přízemí a obývací prostor v horním patře, odkud se mohla těšit krásným výhledem na Hradčany.
vila Lídy Baarové, Neherovská 8
Funkcionalistická vila připomínající svým tvarem zaoceánskou loď byla hotová za necelý rok. V době, kdy skončil Lídin vztah s ženatým Goebbelsem a kdy v Německu skončila její herecká kariéra, stala se luxusní vila jejím útočištěm. Avšak ne na dlouho.
Soužití s rodinou mělo do idylky daleko. Hádky mezi ní, její mladší sestrou Zorkou, která měla psychické potíže, a dominantní matkou, která špatně nesla nezdary ve své kariéře, byly prý na denním pořádku. O osm let mladší Zorka, která byla rovněž herečkou, se o domácí dusné atmosféře několikrát zmínila ve svém deníku: „Prostředí, v němž se pohybuji, je snobské a bez citu. Chybí mi práce. Všude mě odmítají. Má nemoc se vrátila a zaplavila mě bolestmi. Hlava třeští, jsem víc než ošklivá. S mámou si stále ubližujeme. Táta je v poslední době také cizí – a Lída? – úplně. V dálce slyším vlak. Chtěla bych s ním jet někam daleko, nechat v sobě to staré já odumřít a vytvořit nové, odolnější, zdravější.“ Zorka trpěla nízkým sebevědomím, sužovaly ji migrény a utápěla se ve svých depresivních stavech. Neustálé srovnávání s úspěšnou sestrou Lídou ji k vybudování zdravého sebevědomí nepomáhalo.
Zorka Janů - sestra Lídy Baarové
V roce 1944 byla rodinná atmosféra tak napjatá, že se Lída raději odstěhovala do hotelu Esplanade. S blížícím se příchodem Rudé armády se herečka rozhodla vzít nohy na ramena a zmizet za hranice. Tušila, že ji po válce nečeká nic dobrého. Jenže při útěku ze země byla chycena a zatčena. Následovalo vyšetřování kvůli údajné kolaboraci. Za mřížemi strávila zhruba půldruhého roku. Během té doby se k ní donesla zpráva, že při jednom z výslechů zemřela na infarkt její matka a také že si její sestra Zorka Janů sáhla na život.
Poslední kapkou byla nejspíše poznámka jednoho z jejích kolegů, který jí při cestě na divadelní zkoušku sdělil, že sestra kolaborantky Lídy Baarové nemá v divadle co dělat. Zorka, která byla psychicky na dně, od té doby nejedla, s nikým nemluvila, a ještě více se uzavřela do sebe. V březnu roku 1946 se čtyřiadvacetiletá dívka rozhodla svůj život ukončit skokem z okna rodinné vily. Po dopadu nebyla hned mrtvá, zemřela následně v nemocnici.
Jediný, kdo Lídě z rodiny zůstal, byl otec, kterému museli kvůli vážným zdravotním problémům amputovat nohu. Když pak Lídu na Štědrý den v roce 1946 propustili z vězení, její kroky směřovaly do rodinné vily. Sice jí byl zabaven majetek, nicméně na polovinu domu, která byla psaná na rodiče, se to nevztahovalo.
V roce 1947 se provdala za Jana Kopeckého, potomka slavného loutkaře, který za ní chodil na návštěvy do vězení. Poté, co se manželé dozvěděli, že se po únorovém převratu chystá nové vyšetřování Lídy, utekli do Rakouska. Tam se Baarová seznámila se svým druhým mužem, lékařem Kurtem Lundwallem.
Rodinnou vilu po hereččině útěku za hranice obýval ještě krátce Lídin otec, o kterého se obětavě starala o třicet tři let mladší Marie Nepovímová, která byla Lídinou fanynkou a která se rozhodla její rodině pomoci. Nikdo jí neřekl jinak než Marcela. Časem se z ní stala paní Babková. Ve vile pobývali ještě 4 roky poté, co v roce 1948 přebrala Lídin byt národní správa. Pak se museli vystěhovat. Téměř sedmdesátiletý invalidní penzista dostal vymrzlou, léta prázdnou chalupu v pohraničí, což pro muže, který se tou dobou navíc pral s rakovinou prostaty bylo zničující. Naštěstí měl Marcelu a také Lídu, která mu posílala léky, jež v Československu nebyly k dostání.
Když Lídin otec v roce 1965 ve svých 79 letech zemřel, byla Marcela ustanovena jako jeho jediná dědička. Svou polovinu vily dle autorů knihy Lída Baarová stále fascinuje prodala tehdejšímu pražskému primátorovi Černému, údajně za pouhých sedmdesát tisíc korun. Vilu obýval do roku 2003. Za částku, za kterou Černý pořídil tuto lukrativní nemovitost, si mohl na počátku 70. let pořídit dva Trabanty 601.
Dnes se podobné nemovitosti prodávají za ceny v řádech stovek milionů. V současnosti je vila, která je považována za jedno z nejpropracovanějších architektonických děl v Čechách, památkově chráněná.
Lída Baarová se po svém útěku z Československa do rodinné vily už nikdy nevrátila. Po roce 1989 dokonce neměla zájem o její navrácení. Usadila se v Salzburgu, kde žila samotářským životem. Devět let se soudila se svými nevlastními dětmi o manželovo dědictví. Zemřela koncem října roku 2000 ve věku 86 let ve svém salzburském bytě.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; SUCHÝ, Ondřej. Lída Baarová stále fascinuje. Praha: Petr Prchal / MV knihy, 2016. ISBN 9788087003466.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
