Článek
Legendární písničkář, kabaretiér, skladatel a textař se zapsal do srdcí mnoha lidí díky svým písním, kterým nechyběla krásná melodie i humor. Však kdo by neznal staropražské lidové písně jako např. Po starých zámeckých schodech, Pětatřicátníci či Ta naše písnička česká.
Jeho jméno připomínají i populární bylinné bonbony. Hašler sice zprvu nechtěl, aby si „ho každý bral do huby“, ale nakonec se s českým obchodníkem s cukrovinkami Františkem Lhotským dohodl, cucavé bonbony pomáhající nemocným hlasivkám zaplavily trh a prodávají se dodnes.
Písničkář, z jehož tvorby sálala láska k Praze i k vlasti se narodil 31. října 1879 do pražské dělnické rodiny. Jeho rodiče pracovali se sklárnách, podobný osud se předpokládal i u jejich synka. Ten, aby měl lepší vyhlídky se vyučil rukavičkářem, ale řemeslo ho nikdy nebavilo. Táhlo ho to k divadlu. Začal objíždět zemi s kočovnými společnostmi, později se dostal až do souboru Národního divadla, odkud byl však roku 1915 propuštěn pro nekázeň, poté co zmeškal představení. Vystupoval také v různých kabaretech a varieté, kde pomáhal lidem zapomenout na jejich starosti. Vyprávěl anekdoty, parodoval a imitoval známé osobnosti.
Karel Hašler
Jeho bohémský styl života neovlivnila ani svatba se Zdenkou Frimlovou, sestrou skladatele Rudolfa Frimla, který později proslul za velkou louží jako jeden z hlavních zakladatelů hudebního divadla, dnes po celém světě tolik populárních muzikálů.
Svůj životní styl nezměnil ani kvůli narození svého prvního syna Karla, ke kterému o tři roky později přibyl syn Zdeněk, kterému nikdo neřekl jinak než „Gina“. Objížděl republiku se svým kabaretním programem, a i když kvůli nacistům houstla společenská atmosféra, i nadále skládal štiplavé songy zesměšňující veřejné činitele. Neskrýval své protiněmecké pocity a odpor proti okupaci. Svými výstupy, z nichž se stávaly národní manifestace, provokoval.
Hašlerovu povahu podědili i jeho dva synové. Tak jako Karel Hašler dělal svému otci vrásky na čele svým zpíváním v hostinci, podobně dělali starosti Hašlerovi i jeho děti. „Chlapci rostli a začínali mít občas menší problémy. V Karlovi se začal probouzet vzpurný mladý muž, zatímco u Zdenka začala růst touha po dobrodružství. Ani jeden ovšem nejevil zájem o vážná studia, což rodiče vůbec netěšilo. Pak se jednou přihodilo, že teenager Karel se vloupal s partou přátel do zaparkovaného auta ve Vladislavově ulici v Praze a vyjeli si na projížďku… Chytla je policie a druhý den to bylo v novinách. Otec Karel měl na krku skandál, podařilo se mu to nějak ututlat, ale rozzlobil se do té míry, že sbalil synovi kufry a poslal ho do Hamburku, kde mu zařídil práci v jakési autogaráži. Karel považoval zřejmě tento trest za příliš krutý, zahořkl vůči rodině a domů se už nikdy nevrátil! Našetřil si nějaké peníze a odplul za moře,“ popsal rodinný rozkol písničkářův vnuk Gino Hašler, který se usadil v Los Angeles.
Syn slavného písničkáře se ve světe neztratil. Když byl v New Yorku, doslechl se o možnostech podnikání v Brazílii, a tak tam vyrazil. Našel si práci zeměměřiče na stavbě silnic, které vedly přes amazonský prales. Zaujalo jej, kolik se tam nachází pozemků, o které nikdo nejeví zájem. Copak nikdo nevidí ten zemědělský potenciál? Říkal si nejspíše. A tak tyto levné pozemky začal ve velkém skupovat. Jeho kolegové se mu sice prý zkraje smáli, nicméně po letech se nejspíše drbali na hlavě, proč neudělali totéž. Karlovi mladšímu se povedlo na zakoupených pozemcích vybudovat obrovské plantáže kávovníků a kakaovníků, které mu zajistily spokojený život. Navíc si zde našel lásku, se kterou založil rodinu v krásném městě Salvador. Z prvního manželství měl tři syny, z druhého manželství dvě dcery. Domů do Čech se už nikdy nevrátil.
Hašlerův druhý syn Zdeněk „Gina“, měl také v sobě krev dobrodruha. Už ve svých šestnácti letech odjel do Vídně, aby si tam otevřel taneční školu. I přesto, že se mu dařilo, se po roce vrátil domů. Pak se díky jeho strýci Frimlovi naskytla příležitost odjet „na zkušenou“ do New Yorku. Devatenáctiletý mladík dlouho neváhal a vyrazil opět do světa. Rok pracoval v továrně na závodní motory. Pak se vrátil do Prahy, kde se obdobně jako jeho otec snažil prosadit u filmu. A podařilo se. Stal se režisérem ve filmovém studiu Barrandov. Zajímavostí je, že byl prvním, kdo do filmu obsadil Karla Högera. Ten se poprvé před kamerou objevil po boku Lídy Baarové v dramatu Za tichých nocí.
Karel Höger, 1946
Zdeněk se i poměrně brzy oženil. Jeho vyvolenou se stala Božena Mirková, se kterou měl dva syny. Manželství ale dlouho nevydrželo a po únoru 1948 opustil z politických důvodů Československo. Zamířil do Ameriky, kde se znovu oženil.
Vedle synů Karla a Zdeňka měl Hašler údajně také 3 nemanželské děti. „Z různých zdrojů se tradují historky o „pozdním životě“ mého dědy, písničkáře Karla Hašlera. Po neshodách a rozvodu s manželkou Zdenkou žil léta sám ve vile Na Hřebenkách v Praze. Prý tenkrát „proháněl sukně“, jak se říkávalo a výsledkem snad měly být tři nemanželské děti. Nic se ovšem o nich neví, s výjimkou Thomase, který si změnil jméno Jurda na Hasler poměrně později, tzn. objevil se na scéně až po roce 1989 po pádu komunismu, kdy se začaly zase úspěšně prodávat písničky Karla Hašlera. Náhoda, či ne? Kdoví? Bohužel vystupuje, jako kdyby byl jediným potomkem a jeho debut před celou Hašlerovou rodinou zanechal poněkud nakyslý dojem,“ prozradil Hašlerův vnuk Gino.
Thomas Hasler u sochy svého otce Karla Hašlera
Novinář Thomas Hasler, nejmladší syn legendárního písničkáře, začal po svých kořenech pátrat až po své šedesátce, kdy se z posmrtného dopisu své matky dozvěděl, kdo byl jeho skutečný otec.
Thomasova matka Lotte Jurdová se s Karlem Hašlerem seznámila náhodou. Tehdy devětadvacetiletá Němka se díky jednomu známému ocitla na podzim roku 1939 na oslavě Hašlerových šedesátin. Písničkář zval na oslavu kdekoho. V bodré náladě usedl za klavír a zpíval známé písně. Pak mu někdo studentku Karlovy univerzity představil a on ji pak údajně požádal o tanec. Během následujících několika dní jí napsal několik milostných dopisů, až se nakonec uvolila ke schůzce. O pár měsíců později ji požádal o ruku, jenže jejich sňatek nebyl nacisty povolen.
V době, kdy řešil svou pozdní lásku, netušil, že jeho svíce života brzy dohoří. Jeho posledním počinem byla spolupráce na filmu Městečko na dlani. Traduje se, že s režisérem filmu Václavem Binovcem, který patřil ke známým kolaborantům, měl ostré spory a že při natáčení panovala proto napjatá atmosféra. Podle některých to mohl být právě režisér, kdo zapříčinil, že si pro Hašlera přišlo gestapo.
Hašler si nejspíše možná rizika nepřipouštěl. „Karel Hašler v té době už překročil zenit své popularity pražského písničkáře, ale o přestávkách v natáčení a hlavně po večerech nás neúnavně bavil novými a novými politickými anekdotami a samozřejmě svými písničkami, takže místní hospoda hučela někdy dlouho do noci. A nechyběly popěvky, které by rozhodně k smrti urazily každého Němce. Hašler je zpíval pokaždé v jakési vlastenecké euforii. Nechtěl jsem domýšlet, co by se stalo, kdyby mezi námi byl nasazený donašeč,“ vzpomínal František Filipovský ve své knize.
Jeho pobuřování nezůstalo bez odezvy. Během natáčení si pro něj a další tři lidi ze štábu přijeli dva muži doprovázení autem plným vojáků. Bylo to naposledy, co jej jeho kolegové viděli živého. „Je ironií osudu, že Karel Hašler i při svém nadšeném vlastenčení leccos v německé organizaci chválil. Byl vášnivý stoupenec pevného řádu, pevné ruky. Tvrdil, že kdyby byl pevnější řád v systému první republiky, nemuselo dojít k Mnichovu. Nakonec však na ten německý řád doplatil,“ uvedl Filipovský.
Hašler byl po výsleších převezen na transportní celu drážďanské věznice a odtud pak v polovině října do koncentračního tábora Mauthausen. Zde na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice zemřel. Uvádí se, že jej nacisti v mrazu polévali ledovou vodou, až dne 22. prosince 1941 vydechl naposled.
Jeho nejmladšímu synovi v době jeho smrti bylo pouhých 5 týdnů. Thomas spolu se svou matkou pobýval v Praze do konce války. Posléze jejich kroky směřovaly do Austrálie, pak do USA, kde zakotvili obdobně jako další členové Hašlerovy rozvětvené rodiny.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; SUCHÝ, Ondřej. Lída Baarová stále fascinuje. Praha: Petr Prchal / MV knihy, 2016. ISBN 9788087003466.
TVRZNÍK, Jiří. Komik se vrací: ze vzpomínek Františka Filipovského. V Praze: XYZ, 2007. ISBN 9788073880286.
