Článek
Na několika českých interpretech lze ilustrovat, jak moc záleželo na repertoáru, který zpívali. Například Karel Zich se stal hvězdou československého středního proudu až poté, co opustil Spirituál kvintet a vrhl se na zpívání coververzí jako např. Alenka v říši divů. Tehdy přezpíval píseň od nepříliš známé australské kapely New World. Tuto skladbu tři roky po Zichovi převzali slavní Smokie. Český Elvis Presley se díky coververzím stal popíkářem se vším všudy, což poměrně kriticky hodnotil hudební publicista Jiří Černý: „Karel Zich se nikdy nedovedl rozhodnout, co obětovat. Respektive, lásku k rock’n’rollu a blues obětoval honbě za popularitou, a tudíž také za kšefty.“
Po úpravě repertoáru vzrostla popularita také například Pavlu Bobkovi, který poměrně dlouhou dobu odmítal zpívat česky. Legenda české hudební scény zpívala původně výhradně anglicky, dokud jej během jeho působení v Semaforu nepřesvědčil Jiří Grossmann o tom, že by měl zpívat písně s českými texty. Napsal pro něj text k písni Ruby, Don't Take Your Love to Town, kterou proslavil Kenny Rogers s kapelou The First Edition. Vznikl tak hit Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát, což Bobkovi vyneslo velký úspěch. Následovaly další převzaté hity jako např. Veď mě dál, cesto má nebo Lásko, mně ubývá sil.
Když se podíváme na tehdejší repertoár Karla Gotta, Hany Zagorové, Heleny Vondráčkové a dalších populárních zpěváků, zjistíme, že přebírání zahraničních songů bylo celkem běžné. Objem přejaté a česky otextované hudby narůstal zejména v šedesátých letech. Šlo to ruku v ruce s tím, jak se uvolňovala politická situace.
Během normalizace se více hlídalo, odkud převzaté písně pocházejí. „V normalizační době, v roce 1975, jsem vydal své první album. A přestože tenkrát platilo pravidlo, že nejméně polovina repertoáru musí být československého původu, z té druhé poloviny čtvrtina spřáteleného původu a teprve ta poslední čtvrtina imperialistického, a to ještě raději francouzského, italského než amerického, moje první album bylo 90 procent americký repertoár,“ popsal s časovým odstupem Pavel Bobek, který měl to štěstí, že ve své tvorbě nemusel dělat ústupky režimu.
Pavel Bobek
Přebírání zahraničních songů bylo velmi populární. Šlo o snadnou cestu, jak vytvořit hit. Stačilo vzít osvědčenou skladbu, která bodovala ve světových hitparádách a napsat český text. Muzikanti ve studiu nahráli hudební základ, zpěvák nazpíval předložený text a bylo hotovo. Není divu, že o největší zahraniční hity bývala mezi našimi populárními interprety téměř „rvačka“. Například o hit švédské skupiny ABBA The Winner Takes It All měla zájem nejen Helena Vondráčková, ale také Karel Gott. Vondráčková však byla rychlejší, a tak vznikla oblíbená coververze A ty se ptáš, co já.
U Heleny Vondráčkové to byla jen jedna z mnoha coververzí. Možná vás napadá otázka, zda zpěvačce nebylo trapné vydělávat na převzatých zahraničních hitech a neplatit ani korunu za autorská práva. Na toto téma se vyjádřila v rozhovoru s Denisou Proškovou pro idnes.cz. „Osočování je zbytečné. Písně jsme přebírali, ale autorská práva se vůbec netýkala interpretů, ale vydavatelství. To šlo úplně mimo nás. V té době vůbec neexistovaly nějaké mezinárodní smlouvy. Po roce 1989 se situace samozřejmě změnila. Ale nevzpomínám si, že by se někdo ze západu zpětně dožadoval nějakých peněz za použití jejich originálů třeba v 70. letech,“ uvedla zpěvačka před dvaceti lety.
Helena Vondráčková
Z dnešního úhlu pohledu, kdy se řeší autorská práva se zdá, že to dříve muzikanti měli při vytváření coververzí velmi snadné. Není divu, že vznikl dojem, že se západní písničky bezostyšně kradly. Podle textaře Michaela Prostějovského, který pracoval na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jako šéfdramaturg vydavatelství Supraphon o krádeže nešlo: „Každá coververze, která byla natočena a vyšla na gramofonových deskách, měla souhlas původních vlastníků práv, to znamená zahraničních nakladatelů. Autorská práva byla vykoupena. To se týkalo i produkcí, které přicházely na desky z rozhlasu nebo televize. V prvopočátku, kdy se coververze v rozhlasu či televizi natočily, tak třeba souhlas scházel. Ale v okamžiku, kdy šla píseň na desky, což bylo 99 procent případů, tak Supraphon, který měl síť svých zahraničních partnerů, všechna práva vykupoval.“
Vydavatelství Supraphon mělo své zahraniční poskytovatele, kteří pro něj nakupovali práva i se souhlasem na české přetextování. Majitelé práv tehdy moc neřešily, o čem budou české texty. Tento aspekt začal hudební průmysl řešit až koncem osmdesátých let. Tehdy najednou vzrost počet těch, kdo si hlídali své práva.
Doté doby bylo zahraničním vydavatelům jedno, o čem se v české verzi zpívá, pokud dostali zaplaceno za hudbu. Přetextování často vycházelo z fonetické podobnosti a také podle zadání komunistických cenzorů, kteří hlídali, aby písně neměly ideologicky závadný podtext.
Vznikaly i coververze, které svou kvalitou konkurovaly zahraničním původním hitům. K těm se jistě řadí Schelingerova Šípková Růženka (Deep Purple - Soldier of Fortune), či hit Lásko, voníš deštěm nazpívaný Marií Rottrovou. Singl She´s Gone od anglické kapely Black Sabbath našla zpěvačka náhodou na desce, kterou koupila v 70. letech svým synům, když se vracela z Festivalu rozhlasových stanic v Lublani. Jaromír Nohavica píseň otextoval a hit byl na světě.
Marie Rottrová
Podobné náhodné objevení bylo i u největšího hitu Věry Špinarové Jednoho dne se vrátíš, který nazpívala na hudbu Ennia Morriconeho z filmového westernu Tenkrát na Západě. Na skladbu narazil její muž Ivo Pavlík během své cesty do Německa. Tehdy se zastavil v kiosku, kde koupil kazetu. Když si ji v autě poslechl, věděl, že našel tu pravou píseň pro svou ženu.
Našlo by se jistě více příkladů kvalitního předělání zahraničních hitů. A jak se vy díváte na coververze? Máte nějakou, na kterou nedáte dopustit?
Anketa
Zdroje:
