Článek
Helena Vondráčková nastartovala svou hudební kariéru ještě před svou maturitou. Stalo se tak díky její výhře v soutěži Hledáme nové talenty, do které ji roku 1963 přihlásil tatínek. Sám byl muzikant, své děti vedl od raného dětství k hudbě. „Dobře hrál na klavír a měl i orchestr, ve kterém hrál. Taky vyučoval tři dívky zpěvu. Chodily k nám a zpívaly Ježkovy písničky. Proto dodnes všechny Ježkovy písničky miluju a umím je,“ vzpomínala na svého tatínka slavná zpěvačka.
Otec byl na svou dceru jistě velmi pyšný. Byla příkladnou žákyní, která studovala němčinu, francouzštinu, učila se hrát na klavír a kytaru, k tomu stíhala i plavání a gymnastiku. „Její kádrový posudek by se psal výborně, protože někoho tak ve všem všudy vzorného, kladného a bezkonfliktního hned nenajdete,“ podotkl v 60. letech hudební kritik Jiří Černý.
Helena Vondráčková
Helenčin něžný vzhled a přirozené vystupování tehdy na soutěži zaujalo natolik, že ve velkém sále Lucerny roku 1964 vyhrála. Její křehký sopránek se zalíbil přítomným lovcům talentů, o pracovní nabídky tedy neměla nouzi. Mezi muži, kteří se o začínající zpěvačku zajímali, byl i Darek Vostřel z Rokoka, který po odchodu Evy Pilarové, hledal za Zlatou slavici náhradu.
Eva Pilarová
Jenže tehdy ještě Vostřel se svou nabídkou neuspěl. Helenin otec totiž trval na tom, že ze všeho nejdříve musí jeho dcera odmaturovat. Nadto tu pořád ve vzduchu zněla otázka jejího případného studia na konzervatoři.
Dívenka ze Slatiňan tou dobou zažívala to, o čem tisíce děvčat jen sní. Byla pozvána dirigentem rozhlasového tanečního orchestru Josefem Vobrubou ke zkušebním snímkům v pražském rozhlase. V karlínském rozhlasovém studiu na ni čekaly orchestrální základy tří písniček – Měsíc pod Vermontem, který zpívala Eva Pilarová, Roň slzy Yvonne Přenosilové a třetí z repertoáru Jany Petrů. K těmto základům pak playbackem přitočili Helenin hlas.
„Snažila jsem se to nazpívat jako ony. A opajcla jsem to tak dobře, že Eva Pilarová nepoznala, že to zpívá někdo jinej. A blížila jsem se i tý Yvonně, i když ona má trošku jinou barvu hlasu. A Pepík (Vobruba) udělal tu nerozvážnou věc, že tyhle tři věci nasadil do rádia jako trvalky. To byla chyba, protože to byly snímky vlastně jen pro něj. Takže mně způsobil na dlouhou dobu docela nepříjemnou situaci s těmahle zpěvačkama. Hlavně s Evou a Yvonnou. Musela jsem jim to dlouhosáhle vysvětlovat, že to nebyla moje chyba ani iniciativa, ale že prostě došlo k průšvihu, no,“ uvedla Vondráčková v rozhovoru s Ringo Čechem před 10 lety.
Heleniny kolegyně nesly s nelibostí, že si jakási začátečnice dovolila použít ke své prezentaci jejich základy. Doposud platilo, že by se měl zpěvák prosadit vlastním repertoárem.
Eva Pilarová se právem mohla cítit dotčeně, neboť poté, co se vrátila k Suchému a Šlitrovi do Semaforu, nejen že Vondráčková nazpívala její píseň, ale také ji nahradila jak v Rokoku tak v televizním pořadu Vysílá studio A.
Bylo celkem logické, že Darek Vostřel, který působil jako ředitel Rokoka a scenárista televizních pořadů, prosazoval v televizi spolupráci s členy Rokoka, jehož se Vondráčková s ukončením školy stala. „Trapné však je, že v našich podivných monopolních podmínkách , kdy existuje jediný velký produktivní rozhlasový orchestr a jediný televizní pořad typu Studio A, lze nepozorovaně uložit k ledu zpěvačky kvalit Pilarové a Hegerové,“ napsal v polovině 60. let Jiří Černý. „Jsem přesvědčen, že Helena Vondráčková by se svými schopnostmi vypracovala mezi nejpopulárnější zpěvačky za každých okolností; tyto optimální její vzestup ovšem závratně urychlily a usnadnily.“ dodal.
A Yvonne Přenosilová? Ta po letech prohlásila, že to tehdy od Vondráčkové vnímala jako podpásovku. Dlouhé roky jí nemohla přijít na jméno. Jejich napjatý vztah však nebyl jen kvůli hitu Roň slzy, ale také kvůli podobnému vkusu na muže. „Měla jsem velmi pohledného chlapce, svou první lásku. Odjela jsem na třítýdenní zájezd do Paříže a oni se tady mezitím dali s Helenou dohromady,“ prozradila Yvonne v rozhovoru pro idnes.cz.
Yvonne Přenosilová
Nakonec si to však tyto dámy vyříkaly. Trvalo to však mnoho let, než k tomu došlo. „Pozvala mě na své padesátiny a já jí řekla: ´Hele, je to ve mně, musím ti to říct.´ Před emigrací za mnou přišel jen její tatínek a prosil, ať se nezlobím, že byla příliš mladá. Já mu řekla, že jsem stejný ročník. Tuhle omluvu jsem mohla těžko brát.“
Rozhořčená tehdy nebyla jen Yvonne, ale také její kolegové z Olympicu, se kterým Yvonne zpívala díky neúspěšnému konkursu do Semaforu. Tehdy si jejího drsného hlasu všiml Karel Mareš, který si na ni vzpomněl, když připravoval sérii vystoupení Olympicu pro Semafor. Členové skupiny sice zprvu nechtěli o žádných zpěvačkách nic slyšet, ale pak si Mareš prosadil svou a kluci následně byli rádi.
Mezi členy Olympicu černovlasá zpěvačka dobře zapadla. Když roku 1964 ve svých šestnácti letech nazpívala českou verzi písničky I'm Sorry z repertoáru Brendy Lee, nazvanou Roň slzy, jistě jí přáli úspěch. Ačkoliv hudební kritici nahrávku moc dobře nepřijali, píseň se stala jedním z nejprodávanějších českých singlů šedesátých let. Když pak členové skupiny zaslechli tuto píseň v podání Vondráčkové, nenechalo je to chladným. Zejména Petr Janda reagoval dle Ringo Čecha poněkud prudce. Jednoho dne přišel a rozčíleně řekl: „Nějaká blondýna odněkud ze zapadákova to nazpívala taky.“ Následně pak pátrali, co je to za zpěvačku, až zjistili, že jde o nějakou Vondráčkovou. Vizuálně se jim sice prý Helena líbila víc, nicméně se cítili dotčeně, protože Yvonne byla členkou souboru.
Petr Janda
Překvapení neskrýval i hudební kritik Jiří Černý: „Že Vondráčková nic nenamítala, a zejména že se neohradila proti nahrávce Roň slzy, špatné už svou podstatou nepůvodností, tomu se nelze divit; vyjukaná žába ze Slatiňan by tehdy bez odmluv natočila playbackem snad i Smetanovu Libuši po Marii Podvalové. Rozhlasoví pracovníci ovšem měli být uvážlivější. „Zkušební“ snímky Vondráčkové nadělaly nějaký čas hodě zlé krve nejen mezi zpěváky, kteří v tom viděli předčasné a ničím neopodstatněné odstraňování svých kolegů. Ale také mezi řadovými posluchači.“
Své renomé si začínající Vondráčková vylepšila nedlouho poté, co nazpívala americkou lidovou píseň Červená řeka, která se u nás již dříve hrála v komorním podání barytonisty Národního divadla Jiřího Jorana. Roku 1964 tato píseň dostala nový text Ivo Fischera a nápadité aranžmá. Evergreen v novém kabátě slavil ohromný úspěch a proslavil romanticky působící Vondráčkovou. Ta si získala své příznivce milou tváří, přirozeností a dívčí barvou hlasu. Po této písni následovaly další hity, jako např. Pátá či Hříbě, které se příjemně poslouchaly a vyvolávaly dobrou náladu.
Její popularita šla strmě vzhůru. V roce, kdy maturovala a nastoupila do angažmá v Rokoku, se stala také Zlatou slavicí. Na prvním místě tak vystřídala Evu Pilarovou, která byla jejím vzorem.
Následovaly Golden Kids a poté mnoholetá úspěšná sólová kariéra.
Zdroje:
MATZNER, Antonín. Jak se sešli, rozešli a zase sešli: Golden Kids Comeback. 2., rozš. vyd. Praha: Laguna, 1995. ISBN 8090181570.
ČERNÝ, Jiří. Zpěváci bez konzervatoře. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1966. bez ISBN
