Článek
Hvězda, která se narodila před více jak sto lety, zářila ve filmech Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Barkarola, Panenství, Ohnivé léto, Dívka v modrém či Maskovaná milenka. Její atraktivní vzhled jí zajistil kariéru, o které se mnohým mohlo jen zdát. Ještě, než se zúčastnila kamerových zkoušek k německému velkofilmu Barkarola a nastartovala tak svou úspěšnou kariéru u filmové společnosti UFA, sbírala herecké zkušenosti, kde se dalo. Objevila se například i v reklamě na auta Praga Baby, za niž místo honoráře tehdy dostala právě vůz této značky.
Praga Baby, 1934
Tehdy reklamy vypadaly jinak, než jak je známe dnes. Krátkometrážní filmečky se promítaly v biografech před hlavním programem, televize u nás ještě nebyla. V zhruba tříminutovém spotu z roku 1934, ve kterém se propagoval malý elegantní vůz, který se vyráběl v letech 1934–1937, předvádí Baarová svou radost z jízdy.
Reklama začíná rozhovorem unavené herečky s jejím kolegou M. Eliášem. Poté Lída nasedá do své „bejbinky“ a vyráží za město, do přírody. U toho si zpívá veselou písničku, kterou složil Bedřich Kerten:
„Dneska jen autíčko rozhoupá srdíčko,
Básníci, boxeři, těm už se nevěří,
Když motor zahučí máš mne hned v náručí,
když rychlost začneš brát, musím Ti všechno dát.
Ženy jsou náladové, ty skromnost neznají,
Chtějí být stále nové, i když na to nemají,
já nechci bílý zámek, já nechci vzlétnout k nebi,
já nechci persiánek jen auto Praga Baby.“
Posléze vyskakuje z auta, aby mohla v lese nasbírat fialky. Následuje několik informací o technických parametrech vozu. Tahákem měl být moderní vzhled, vysoký výkon, čtyřválcový čtyřtaktní motor o obsahu válců jednoho litru a konstrukce vozu, která podle výrobce zaručovala stabilitu a bezpečnost i za největších rychlostí.
Oproti svým hlavním konkurentům Škoda Popular a Tatra 57 byla Praga Baby sice dražší a méně obchodně úspěšná, nicméně Lída Baarová, která vůz dostala místo honoráře si jej zamilovala. Autíčko, které dokázalo jet až 100 km za hodinu, se stalo jejím častým společníkem na cestách. Jak vzpomínal herec Svatopluk Beneš, který s ní natáčel snímek Ohnivé léto, byla Baarová výborná řidička.
Během natáčení tohoto snímku vypukla druhá světová válka. V té době měla za sebou Baarová ukončený románek s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem a bylo na ni znát, že má strach. „Sám jsem byl při tom, když líčila celou aféru s mnoha podrobnostmi. Nemohla se smířit se svým pádem z hvězdného nebe. Mluvila mimo jiné o tom, jak byla vyhoštěna z Německa. Jednoho dne si ji údajně nechal zavolat Hitler, se kterým se znala, a předložil jí falešné dokumenty, jež ji měly usvědčit z toho, že pracuje pro Československo. Než se zmohla na odpověď, kategoricky prohlásil, že musí do čtyřiadvaceti hodin opustit Říši. Stala se zjevně nepohodlnou. Nebylo divu. Hitler se právě chystal zabrat Čechy a Moravu a neměl zájem na tom, aby zdiskreditovala jednoho z ministrů říšské vlády,“ uvedl Svatopluk Beneš ve svých pamětech.
Od té doby byla Baarová ostražitá. Jak popsal Beneš, zažil s ní situaci, kdy na herečce byly znát obavy z jejího pronásledování. Po natáčení filmu Ohnivé léto se s ní domluvil, že jej svým vozem vezme na jedno představení do Komorního divadla. Když pak jeli z Prahy zpět do Písku, vystřelila jako raketa. „Když jsme se blížili k barrandovské skále, upozornil jsem ji, že bych cestu rád přežil. Odsekla mi, ale způsob jízdy nezměnila. Mezi námi zavládlo ticho, které náhle přerušila otázkou: ,Všiml sis těch dvou chlapů, co jsme potkali na chodbě, když jsme odcházeli?´ Mlčel jsem, protože jsem žádné neviděl. ,Tak to bylo gestapo….´,“ tehdy prý byla Lída velmi rozrušená, protože nabyla dojmu, že ji sledují.
Než bylo Lídě Baarové znemožněno i u nás natáčet filmy obdobně jako v Německu, několikrát se ještě před kamerou objevila. K jejím nejznámějším rolím z tohoto období patří její dvojrole komtesy Blanky a filosofky Vlasty ve Vávrově komedii Dívka v modrém. Během natáčení se dle herečky do ní zakoukal její kolega Oldřich Nový. „Když jsme točili Dívku v modrém, strašně se do mě zamiloval. Jenže byl ženatý a jeho žena ho bedlivě hlídala. Neustále mu předhazovala, že kdyby jí nebylo, nikdy by to nebyl TEN Oldřich Nový… A tak jsme se scházeli u Piaristů, koukali jsme na sebe a pili víno… On nesměl ke mně a já nesměla k němu. Nakonec jsme se spolu vyspali v mém autě – v bejbině…,“ popsala pikantní romanci Baarová před několika lety v rozhovoru pro časopis Reflex.
Věra Ferbasová, Oldřich Nový
Nebylo to poprvé ani naposled, kdy Baarová měla románek s jedním ze svých kolegů, což režisér Otakar Vávra považoval za neprofesionální. Byl toho názoru, že filmové vztahy by se neměly plést se skutečnými v životě. Poslední film, který s Baarovou točil byl film Turbina, kde Baarová hrála hlavní postavu Tyndu, která se pokouší balancovat mezi dvěma nápadníky. „Lída měla v tomto filmu za partnera Vítězslava Vejražku. Svou atletickou sympatickou postavou splňoval obraz proletářského milence Tyndy. Když jsem přišel na hereckou zkoušku k Lídě do její vily v Podbabě, nesl ji právě Vejražka v náručí do schodů. Moc se jí to líbilo. Bylo mi hned jasné, o co jde, a tak jsem ji varoval, aby s ním teď nic neměla, aby alespoň počkala až po natáčení. Neposlechla, a tak se stalo, co se muselo stát. Když jsme natáčeli vrcholnou milostnou scénu u okna, ve kterém rozvášněný milenec vytrhne okenní mříž, aby se jí zmocnil, a já jsem postavil Vejražku vedle kamery, aby měla ve svém detailu s ním živý kontakt, zasyčela: ,Ať jde ten blbec pryč, nechci ho vidět!´ Musel jsem ji upozornit, že jsem ji přece varoval, že to tak dopadne,“ popsal Vávra ve svých pamětech.
Lída byla zkrátka magnet na muže, což jí přinášelo jisté výhody, ale také komplikace. Nejvíce problémů jí přinesl vztah s Goebbelsem, kvůli kterému byla vnímána jako kolaborantka. S tím, jak se blížil konec války, si uvědomovala riziko případného lynče, obávala se i příchodu Rudé armády. Proto se v roce 1945 rozhodla utéct na Západ. „Měla jsem pořád svůj vůz, i když už jsem skoro nejezdila, a v garáži byla schovaná železná zásoba benzínu. Znala jsem pražskou německou rodinu Horstových, kteří všichni mluvili česky a jednou se zmínili, že nebudou čekat, až si Pražáci začnou vyřizovat účty s Němci. Zašla jsem za nimi. Chystali se k odchodu, ale neměli auto. Nabídla jsem jim tedy, že mohou jet se mnou, abych nemusela sama. Přijali nabídku s vděčností. A tak jsem se jednou ráno v dubnu 1945 vydala na svůj třetí útěk. Zase jen s nejnutnějším: s částí šperků, tedy s klasickým zavazadlem lidí, kteří si zachraňují život,“ vzpomínala ve své knize Útěky.
Hereččiným cílem byl dům herecké hvězdy Hanse Alberse v městečku Starnberg nedaleko Mnichova. Když ale byli kousek za hranicemi, hereččin vůz se porouchal. Baarová a její spolucestující skončili ve vesnici, kde měli Horstovi příbuzné. Brzy se objevili Američané, kteří si vyžádali jejich průkazy. Poté, co zjistili, koho mají před sebou, odvedli Baarovou k výslechu. Více jak rok pak herečka strávila v Pankrácké věznici, odkud byla nakonec na Štědrý den v roce 1946 propuštěna. Krátce poté se provdala za svého obdivovatele Jana Kopeckého, s nímž roku 1948 utekla do Rakouska, kde strávila zbytek života.
Zdroje:
BENEŠ, Svatopluk. Být hercem. Vyd. 3., V nakladatelství Brána 2. Praha: Brána, 1998. ISBN 8071718901.
ROHÁL, Robert. Lesk a bída slavných českých žen. Praha: Petrklíč, 2002. ISBN 8072290746.
GRACLÍK, Miroslav; SUCHÝ, Ondřej. Lída Baarová stále fascinuje. Praha: Petr Prchal / MV knihy, 2016. ISBN 9788087003466.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
