Hlavní obsah

Připravte se na stáří nejen finančně. „Je to psychická kastrace,“ prohlásil Ilja Racek

Foto: Unsplash (Alexas Fotos)

Důchodový věk bývá v posledních letech skloňován zejména s reformou důchodového systému. Ale stárnutí není jen otázkou výše důchodu a dostupné zdravotní péče.

Článek

Když jsem nedávno jela MHD, vzpomněla jsem si na herce Ladislava Peška, moudrého krále ze Zlatovlásky či černobílé Popelky. Rád jezdíval tramvají a pozoroval lidi kolem sebe. I na ulici bylo mnoho toho, co jej zaujalo. Vše si zaznamenával do své vnitřní paměti. „Našel jsem si jednu ulici. Je tam na rohu trafika a brzy ráno se tam chodím dívat, jak ulice zvolna ožívá. Vycházejí lidé, kupují si noviny a cigarety. Mrzutí, unavení. Naložení i nenaložení. Třeba tamta paní: ani se neučesala, ani pořádně neoblékla, sune se jen tak v pantoflích. Jak to vlastně jde? Zase nový druh chůze. Kolik toho člověk na ulici vidí. Kolik nových gest a výrazů!“ popisoval herec ve svých pamětech.

Foto: re-photo by David Sedlecký, Public domain, via Wikimedia Commons

Ladislav Pešek

Někdy si to také zkuste. Vystupte ze svého světa a pozorujte ostatní. Kolik různorodých lidí se sejde a společně sdílí společných pár minut v hromadné dopravě. Patrně si všimnete generačních rozdílů. Pokud zaslechnete něčí rozhovor, obvykle to bývají lidé dřívějšího data narození. Zajímavé je, že nemívají problém dát se do řeči i s někým úplně cizím. Takto aktivní senioři si komunikací trénují mysl a zároveň předcházejí pocitu osamělosti.

„Když člověk zůstane ve stáří osamělý, ovlivní to hned několik rovin. Zvyšuje se depresivita a snižují se kognitivní i sociální schopnosti člověka. Časem se pak lidé stávají nesoběstační,“ sdělila pro Novinky geriatrička Božena Jurášková. „Ve své praxi vidím, že nejdéle žijící jsou ti, kteří mají hodně podnětů, komunikují a těší se na to,“ dodala.

Co s člověkem může učinit stárnutí, bylo několikrát zfilmováno. Mezi nejlépe hodnocené snímky patří televizní inscenace Nezralé maliny. Skvostné výkony zde předvedli Miloš Nedbal, Ladislav Pešek, František Filipovský, Ota Sklenička a Jiřina Šejbalová.

Příběh o setkání starých spolužáků píseckého gymnázia, kteří rekapitulují svůj život, servíruje divákovi hromady pocitů z životních bolestí, zklamání a proher. V centru dění stojí vyrovnávání se s rivalitou mezi dvěma spolužáky (Ladislavem Peškem a Milošem Nedbalem). Ty před padesáti lety rozdělila láska ke spolužačce Marušce. Celoživotní spor může ukončit setkání s milovanou spolužačkou, ta však nedorazí. Zemřela.

„Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem,“ popsal scénárista filmu Jiří Hubač. Ten byl rovněž autorem scénářů k filmům Fany či Babí léto.

Nezralé maliny zanechaly silnou stopu nejen v divácích, ale také v těch, kteří se na vytváření televizní inscenace podíleli. Ladislav Pešek vzpomínal, jak se hned všichni od prvního dne natáčení zakousli do práce s velkou chutí. Všichni souzněli s tématem hry o starých lidech, kteří ví, bez čeho je život marný. „Že totiž člověk musí žít nejen takříkajíc ve shodě se sebou, ale také ve shodě s druhými lidmi, aby žil život plný, harmonický, šťastný. Žít ho i jako člověk starý, obtížený starostmi, nemocí, často i nepochopením mladých a mladších – a bude to opravdu život plný, je-li schopen navázat přátelský kontakt s druhým člověkem. Ztratí – li ho, začíná být osamělý, sám. A tak se žije nesmírně těžce,“ uvedl režisér František Filip v rozhovoru pro Týdeník Československé televize.

Osamělost je jen jeden z aspektů, které negativně působí na stárnoucí jedince. Velmi otevřeně se o stárnutí vyjádřil svérázný herec Ilja Racek, který ztvárnil starého Jana Nerudu v pětidílném televizním seriálu Laskavý divák promine. „No není to sranda, když vás opouštějí součástky, když vám odcházejí zuby, když vás bolej nohy, když už se vám hůř dejchá, když už víte, že už prostě nemůžete hrát Leary. No ale musíte to přijmout, tak jak jsem musel přijmout, že nebudu Štěpánek nebo Plachý. Když vám tedy vyrvou poslední zuby a dostanete klapačky, jak se tomu lidově říká, no tak je to psychická kastrace. Je to náraz na psýchu. Než se s tím vůbec naučíte jíst. A teď jde o to, jak s tím mluvit…,“ řekl v dokumentárním cyklu Neobyčejné životy.

Po čase si člověk přerovná hodnoty. Úspěšný den je ten, kdy člověk vstane ráno z postele a může fungovat. Než ale k tomuto stavu doputuje, bývá to dlouhá cesta a některé věci si zkrátka nepřipouští. O stáří uvažuje obvykle zejména v souvislosti s koncem pracovního procesu a finančním zajištění.

Ti, kteří si uvědomují, že se čas nedá zastavit, zkouší ještě narychlo stihnout, co se dá. Dokud ještě mohou, vrhají se na běhání maratonu, investují do svého vzhledu, hází za hlavu letité manželství, cestují, loví zážitky. Chytá je druhá míza.

Foto: Unsplash (Vidar Nordli Mathisen)

Takové „blbnutí“ však nemusí končit dobře. Člověk zjistí, že vůbec nezná svá vnoučata a že vlastně nemá důvod, proč se těšit na Vánoce. Marně pak loví někoho, s kým by si vyměnil pár zdvořilostních frází.

Zdroje:

HEDBÁVNÝ, Zdeněk; PEŠEK, Ladislav. Ladislav Pešek - skutečnost a sen. Praha: Columbus, 1997. ISBN 8085928612.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz