Článek
S koncem druhé světové války se vedle úlevy a radosti dostavila u mnohých také touha po vendetě. Lidé se stali samozvanými soudci a mstili se za celou dobu okupace na všem, co jim přišlo pod ruku. „U Stavovského divadla v Rytířské ulici jsem viděl esesáka, kterého polili benzinem, zapálili a vytáhli na lucernu. Když se provaz přepálil, spadl dolů. Pak ležel na chodníku a kolemjdoucí si ho prohlíželi. Byl lesklý, opečený do růžova, jako z vosku,“ vzpomínal na tu dobu režisér Otakar Vávra ve své knize Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek.
památník osvobození sovětskou armádou
Mezi oběti rozvášněného davu se zařadil i známý český režisér Jan Sviták, který se podepsal například pod film s Vlastou Burianem Přednosta stanice. Na samém konci války, 10. května 1945, se jej zmocnil zfanatizovaný dav, který režiséra táhl přes Národní třídu až ke kostelu sv. Martina, kde přivolaný sovětský voják ukončil jeho život výstřelem. „Ženy mu roztrhaly obličej dráty z deštníků. Asi příliš mnoho věděl, protože z jeho záznamů se ztratily listy o některých osobách. Jako obyčejně se nejvíc mstili ti, kteří byli předtím lokajsky úslužní,“ uvedl Vávra ve svých pamětech.
Podle publicisty Stanislava Motla, který se zajímal o okolnosti úmrtí známého režiséra byl lynč na jeho osobu zorganizovaný, neboť mohl ledacos vyzradit na vysoce postavené osoby či jiné filmaře. Jeho byt byl převrácen naruby. Je možné, že se z něj vytratily kompromitující materiály, které prý vlastnil. Každopádně zmizely šperky, které si u něj uschovala jeho dobrá přítelkyně Lída Baarová. Ondřej Suchý ve své knize Lída Baarová stále fascinuje uvedl, že když se herečka pokoušela s blížícím se koncem války utéct za hranice, měla tolik šperků, že je nedokázala pobrat. A tak velkou část z nich proto ukryla u Svitáka, ke kterému chovala velkou důvěru. Po osvobození se však tyto šperky ztratily, obdobně jako notýsek, do kterého si režisér údajně zapisoval spoustu údajů o nacistických kolaborantech.
Jan Sviták se konce války nebál. Nedbal na radu svého otce, aby raději z Prahy odjel. Prý jenom mávl rukou a tvrdil, že má dostatek důkazů, že nebyl kolaborant. Věřil v poctivý soud, jenže se spletl. Již v minulosti o vlásek unikl smrti, tentokrát jej jeho intuice nezachránila.
Jan Evangelista Václav Sviták se narodil 27. prosince 1895 do rodiny úředníka plzeňské Škodovky. Jak rostl, začala v něm růst touha po dobrodružství, a tak odešel z domova a vystudoval námořní školu v Pule. Během první světové války sloužil na rakousko-uherské pobřežní bitevní obrněné lodi Wien. V prosinci 1917 zasáhly loď dvě italská torpéda, během pár minut šla ke dnu. Zahynulo téměř padesát námořníků. Zdatný český námořník však přežil, krátce nato obdržel Vyznamenání za statečnost. Tragická událost však zanechala na jeho psychice hluboké stopy. Raději se s námořnictvem rozloučil a dal se na herectví.
Urostlý mladík neměl o nabídky rolí nouzi. Své první angažmá získal v divadelní společnosti Karla Šotty, následně putoval po českých divadelních scénách. Ve dvacátých letech hostoval ve Vinohradském divadle a také na scéně pražského Národního divadla. Uplatnil se také v bratislavském Slovenském národním divadle. Po návratu do Prahy se stal členem Divadla Vlasty Buriana, kde si vyzkoušel i divadelní režii.
Záhy jej objevil i film. Objevil se v Pudru a benzinu či Extasi Gustava Machatého. Na popud Josefa Rovenského začal i režírovat. Jeho posledním snímkem, který režíroval byl Přednosta stanice. Svou tvůrčí činnost na počátku 40. let pověsil na hřebík, neboť byl jmenován technickým ředitelem radlických ateliérů Foja. Navíc vedl Filmový klub v pražském paláci Lucerna a byl také šéfem cenzurního filmového úřadu Filmprüfstelle.
Jaroslav Marvan a Vlasta Burian, film Přednosta stanice
Díky svým vysokým funkcím se neubránil těsnému styku s německými okupanty, a tak se o něm začalo šuškat, že má k nacistům až nebezpečně blízko. Říkalo se, že ho gestapo pověřilo tipováním odpůrců a nasazováním konfidentů. To se však nikdy nepotvrdilo. Dle některých pamětníků využíval důvěru nacistů k pomoci druhým. „Spousta lidí za Svitákem šla, když měli nějaký malér, že někoho blízkého z rodiny zavřeli, skutečností je, že se Svitákovi několikrát podařilo docílit, aby toho člověka pustili. To, že by byl kolaborant, to je nesmysl. Naopak,“ prohlásil kameraman Jaromír Holpuch.
Jak dalece spolupracoval s nacisty se již nikdy nedovíme. Nejspíše si byl vědom fám o jeho kolaborantství, proto si nejspíše vedl zápisník, jehož existenci potvrdil později i jeho synovec Vilém Sviták. Co v něm však bylo, nejspíše zůstane navždy zahaleno tajemstvím.
O Svitákův zápisník se údajně velmi zajímal jeho náměstek z filmové ústředny, který vedl skupinu revolučních gardistů, která na konci války vtrhla do Svitákova bytu na Smetanově nábřeží v Praze a odvlekla ho do nedaleké Bartolomějské ulice na výslech. Sviták prý tehdy působil klidně, neustále se domáhal možnosti si zatelefonovat. To mu však nebylo umožněno.
Druhý den byl Sviták propuštěn, měl na sobě pouze spodní prádlo. Polonahého ho jej vystrčili ze dveří na ulici, kde jej obestoupil dav dychtící po pomstě. Následovaly kopance, plivance, trhání vlasů… Během lynčování údajně někdo vykřikl: „To je ten, co udal Hašlera!“
Sviták neměl šanci přežít, natož se dostat před řádný soud, kde by byla dokázána jeho případná vina či nevina. To, proč byl propuštěn jen ve spodním prádle z policejní vyšetřovny, kde na něj čekal rozlícený dav, dodnes není uspokojivě vysvětleno. Vyšetřování jeho smrti bylo ukončeno poté, co prezident Edvard Beneš vydal 27. října 1945 Dekret presidenta republiky č. 138/1945 Sb., o trestání některých provinění proti národní cti.
Svitákovo tělo s prostřelenou hlavou leželo na dlažbě ještě několik hodin, než se o hrůzné události dozvěděla jeho bývalá žena Vilma, která zavolala pohřební službu. Jeho luxusní byt na Smetanově nábřeží záhy obsadil sovětský maršál I. S. Koněv a jeho štáb.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; SUCHÝ, Ondřej. Lída Baarová stále fascinuje. Praha: Petr Prchal / MV knihy, 2016. ISBN 9788087003466.
VÁVRA, Otakar. Podivný život režiséra: obrazy vzpomínek. Portréty. Praha: Prostor, 1996. ISBN 8085190427.
