Článek
Poté, co na Hradě vystřídal Edvarda Beneše (všeho)schopný Klement Gottwald, stala se z jeho ženy Marty první dáma. Energická žena korpulentní postavy byla oslavována jako žena, která si prošla zkušenostmi proletářského života, zkrátka jako „žena z lidu“.
Gottwald s manželkou Martou
Po elegantní Haně Benešové došlo na Hradě ke změně, kterou nešlo přehlédnout. Hradní personál měl z nové první dámy poněkud obavy, a tak se jí hned zkraje snažil zavděčit oslovením „soudružko Gottwaldová“. Jenže žena dělnického prezidenta tím až tak potěšena nebyla. Až když jí jedna ze služebných, která na Hradě pracovala už za dob Masaryka, omylem oslovila „rukulíbám, milostivá paní,“ rozzářila se a všem dala najevo, jak si přeje býti zdravena.
Marta Gottwaldová
Marta Gottwaldová se snažila uchopit svou reprezentativní funkci poněkud nešikovně. Snažila se jít ve stopách své předchůdkyně Hany Benešové, dokonce si prý nechávala šít stejné šaty. „Zašla si do salonu, kde šili pro paní Benešovou, a vybrala si šaty, jaké nosila ona. Marně jí paní mistrová vymlouvala, že je to model pro štíhlejší postavu. Řekla na to s rozhodností: ,Jen mi to tak ušijte, vy tomu houby rozumíte a já je chci!´ Stalo se,“ líčil ve svých vzpomínkách hradní zahradník Tomáš Pavlíček. To, co na štíhlé Benešové působilo elegantně, na Gottwaldové působilo komicky. Terčem posměchu se staly i její legendární kožešiny, nejčastěji lišky, které nosívala s oblibou kolem krku, a to i v létě, kdy bylo třicet stupňů.
Není divu, že mezi lidmi začaly kolovat různé anekdoty, jako např. „Potkaly se Paní Hana Benešová se soudružkou Martou Gottwaldovou. Paní Marta povídá: ,Paní Hano, jak vy to děláte, že máte pleť takovou hlaďoučkou a jemňoučkou.´ Na to paní Hana odpovídá: ,Nic jiného, než toaletní vodu nepoužívám.´O týden později se potkaly znovu. Paní Marta měla na obličeji velký šrám a bouli na čele. ,Co se vám stalo? ´ptá se paní Hana. ,Ale ,´ povídá paní Marta. ,Říkala jste, abych používala jen tu toaletní vodu, ale když jak spláchnu, mně to prkénko vždy praští do hlavy paní Hano.´“
Hana Benešová v Olomouci, 1946
Zatímco lid se na její konto bavil, Martě moc do smíchu nebylo. Měla sice smysl pro humor, ale jak získala pocit, že se jí někdo vysmívá, stala se jeho úhlavním nepřítelem a neváhala využít svého vlivu, aby se mu pomstila. A tak si její okolí před ní raději dávalo pozor na pusu. Nikdo nechtěl, aby na něj Marta žalovala, nebylo žádoucí rozházet si vztahy s Gottwaldem.
Hana Benešová jí nasadila laťku hodně vysoko. Na Hradě neměla nikoho, kdo by jí poradil, jak se v novém prostředí chovat. Možná o to ani nestála. Místo aby ležela v knihách, tak jak to s oblibou dělával její muž, raději hrávala mariáš, u kterého se s chutí napila vodky.
Zatímco komunistická propaganda z ní činila oddanou soudružku, odpůrci ji prezentovali jako naprostého primitiva. Pravdou je, že o politiku se moc nezajímala, dokonce ani nikdy nevstoupila do strany. Když někteří soudruzi jejímu muži předhazovali její politickou neangažovanost, odbýval to slovy: „Takhle je to snad lepší!“
Klement Gottwald
Její hlavní ambicí bylo mít úplnou rodinu. Jak její muž, tak i ona se narodila jako nemanželské dítě. Marie Holubová, jak se tehdy jmenovala, se narodila 17. září 1899 v Kopřivnici. Její matce Rozálii bylo devětadvacet a byla vdovou po čeledínovi. Vyrůstala ve velmi chudých poměrech, což ji samozřejmě formovalo. Začala se učit číšnicí, ale školu nedokončila. Nějakou dobu se živila jako služka. Pak do jejího života vstoupil osudový muž. S Klementem, který byl tou dobou v armádě, se seznámila roku 1919. Třiadvacetiletý mladík, který dával před ženami přednost knihám, neodolal fyzickým přednostem dvacetileté Marty, jak si tehdy začala říkat, a došlo ke sblížení, z něhož vzešla dcera Marta.
Klement otcovství sice nezapíral, ale ženit se rozhodně nechtěl. Začal pracovat v Rousínově v továrně na nábytek, aby vydělal nějaké peníze a mohl Martu s dcerou zajistit. Jeho rozhodnutí neženit se Martu naštvalo, a tak se rozešli. V době, kdy musela živit sebe i dceru, to neměla jednoduché. Šuškalo se, že si v té době vypomáhala i nejstarším řemeslem na světě.
Po nějaké době se Marta rozhodla, že svůj osud změní a vyhledala opět Klementa, za kterým začala jezdit na návštěvy. Jejich vztah se natolik prohloubil, že od roku 1924 už tvořili společnou domácnost. Marta se stala Klementovou velkou oporou v dobách, kdy jej kvůli jeho podvratné činnosti hledala policie. Snášela časté domovní prohlídka a zapírala jej. V roce 1928, kdy jejich dceři Martě táhlo na osmý rok, proběhla i svatba.
Stala se paní Gottwaldovou, manželkou muže, který v rámci komunistické strany kariérně rostl. Svého chotě následovala i do exilu. Do Sovětského svazu se uchýlili v roce 1934, kdy byl na Gottwalda vydán zatykač a Národní shromáždění jej zbavilo poslanecké imunity. V SSSR Marta pocítila, jaké výhody skýtá manželství s tajemníkem Exekutivy Komunistické internacionály. Mohla nakupovat v obchodech určených pro vyvolené, konečně si žila na vysoké úrovni. Ze svých přebytků obdarovávala jiné, čímž si je zavazovala. Lidé ji začali uctivě zdravit a dávali jí pocítit její postavení.
Když byl prezidentskou amnestií zrušen zatykač na Klementa, vrátili se Gottwaldovi do vlasti. Dlouho zde však nezůstali. Po Mnichovu opět vyrazili směr Moskva. Zatímco ona nalezla v Sovětském svazu bezpečný azyl, ostatní příslušníci emigrace to měli složitější. Těžké časy zažíval například Klementův přítel Rudolf Slánský. Jelikož byl židovského původu, tak také on odjel na začátku války s manželkou a synem do Moskvy. V letech 1941–1942 prožili německý útok na Moskvu. O rok později se jim v tvrdých válečných podmínkách, krátce po osvobození Kursku, narodila dcera Naděžda. Předčasně narozená holčička byla velmi slabá a podvyživená. Místo rukou a nohou měla hůlky, tělo rudé, krvavé. Když měla jet paní Slánská z porodnice, dorazila také energická Marta. Hned prý řešila, jak jim pomoci. Přivezla s sebou i nějaké prádýlko a přistoupila k miminku s tím, že jej sama převlékne. „Marta zůstala překvapeně stát. Pak se rychle obrátila ke mně a docela klidně řekla: ,Dole ve voze čeká Ruda, jdi k němu, tady nemáš co dělat,“ vzpomínala ve své knize Zpráva o mém muži Josefa Slánská. „Pak přišla a usadila se vedle Rudy s Naďou na klíně. ,Rudynku, nezlob se, že pláču, to já jen radostí, to víš, jsem její kmotra, ať chcete nebo nechcete….“
Manželé si Naděždu láskyplně vypiplali. Jejich radost z toho, jak miminko roste vystřídala velká rána. Když holčičce byly tři měsíce, přišli o ni za velmi podivných okolností. Naďu údajně z kočárku unesla neznámá žena a od té doby se po ní slehla zem. O tom, co se tehdy stalo, promluvila po letech jejich další dcera Marta: „Maminka měla půlhodinovou relaci v rozhlase. U kočárku v parku zůstal tehdy osmiletý bratr Rudolf. Žena, která Naďu unesla, znala jméno mámy, věděla, kde pracuje, a přesvědčovala Rudu, že ji maminka pro Naďu poslala… Ruda jí nevěřil, ona však dítě vytrhla a utekla. Nikdy se nezjistilo, kdo a proč Naďu unesl,“ uvedla pro Českou televizi. „Mohl to být akt KGB, aby na tátu měli nějakou páku, jak ho vydírat,“ dodala.
Jak kariérně rostl Klement Gottwald, tak šplhal po kariérním žebříčku i jeho přítel Rudolf Slánský. Po válce se vrátili do vlasti, kde je čekaly vysoké politické funkce. Po vítězství KSČ v parlamentních volbách v létě 1946 byl Klement jmenován předsedou vlády, následně se stal prvním ‚dělnickým‘ prezidentem. Rudolf Slánský působil jako generální tajemník KSČ, byl tedy druhý nejdůležitější muž ve státě. Na stranickém portrétu Klementa Gottwalda se aktivně podílel i Slánský, který o něm napsal: „Kdo měl štěstí s ním spolupracovat, poznal, že je neobyčejně pozorný k lidem, že má mimořádně vyvinutý cit pro spravedlivé a všestranné posuzování lidí. Neznám druhého člověka, který tak úzkostlivě dbá, aby nikomu sám neukřivdil a aby také nikomu nebylo ukřivděno.“ Ve světle politických procesů, to zní poněkud bizarně.
Paradoxem je, že Slánský, který působil jako jeden z hlavních organizátorů komunistického teroru, dohlížel na realizaci a přípravu desítek politických procesů, sám skončil na šibenici. Ještě, než byl oběšen, pokusil se dvakrát neúspěšně o sebevraždu. Věděl, co jej čeká. Podlehl mučení a naučil se zpaměti svou výpověď, na základě které byl obžalován ze špionáže, velezrady a sabotáže. Jeho následná žádost o milost byla Gottwaldem odmítnuta.
Rudolf Slánský
Zda Gottwalda trápilo černé svědomí se už nedozvíme. Říká se, že se souhlasem k popravě Slánského váhal, nicméně podlehl tlaku z Moskvy. A co na to Marta? „Jeho žena při jedné příležitosti krátce po procesu se Slánským své blízce soudružce (M. Köhlerové) s trpkostí říkala, že může být ráda, že nemá děti, protože jejich děti a vnuky budou lidé proklínat,“ napsal historik Karel Kaplan.
Od roku 1951 byl Gottwald v péči sovětských lékařů, jeho zdravotní stav se zhoršoval, zejména díky jeho zálibě v alkoholu a také stresu. Poté, co 14. března 1953 nečekaně zemřel, byla jeho žena v šoku. Byla přesvědčená, že ho má na svědomí Moskva, přinejmenším tím, že jej navzdory výduti aorty přiměli letět na Stalinův pohřeb letadlem. Sama tehdy měla velké zdravotní problémy. Během pár měsíců zhubla o šedesát kilo. Bojovala s onkologickým onemocněním, kterému podlehla 28. října 1953.
Zdroje:
KOSATÍK, Pavel. Devět žen z Hradu. Praha: Mladá fronta, 1999. ISBN 8020417766.
