Článek
Hvězda filmů Kristián, Přítelkyně pana ministra, Cech panen kutnohorských či Noční motýl dokázala v životě překonat mnohé. Ustála milostné aféry, potraty, manželovu sebevraždu, porod mrtvého dítěte i uvěznění na Pankráci. Ve vztazích se chovala pragmaticky. Věděla, že krásná nebude věčně. A tak využívala svých předností, aby dosáhla svého. „Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a dobrodružstvím,“ přiznala otevřeně ve svých pamětech.
Adina Mandlová
Jarmila Anna Františka Marie Mandlová se narodila 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi v rodině váženého inspektora c. k. státních drah Jana Mandla. Tatínek, který měl už tři syny, byl z roztomilé holčičky nadšený. Holčička tak měla v rodině výsadní postavení. Už odmala se učila hrát na klavír a všichni jí museli doma vykat. Její pozici rozmazleného benjamínka ukončila tatínkova smrt. V pouhých sedmi letech přišla Adina o nejdůležitějšího muže svého života, což do budoucna ovlivnilo její milostný život.
Maminka, která zůstala sama na 4 děti, si záhy našla nového partnera. To pochopitelně vzdorovitá Adina nesla s nelibostí. „Potil se jako čuně a koupal se jen jednou týdně v sobotu a stříhal si nehty u nohou před večeří u jídelního stolu. Ale protože byl primitiv, byl asi moc dobrý v posteli a já je často oba slyšela hekat z ložnice, což mi zhnusilo sex, že jsem byla po dlouhá léta frigidní,“ popsala.
Adina neměla doma stání, párkrát i z domova utekla. Matka si s ní nevěděla rady, a tak se její otčím rozhodl, že temperamentní dívku vyšlou do světa. Zaplatil jí lyceum v Paříži, aby se zdokonalila ve francouzštině a němčině. Místo studia se však Adina věnovala milostnému životu. Už v sedmnácti otěhotněla. Podstoupila tedy tajně potrat. „Bolest to byla šílená. Slibovala jsem si, že už nikdy, nikdy si s nikým nic nezačnu, protože to za ten trest, který následuje, nestojí.“ Svůj slib však dlouho nedodržela. Během otevírání nové školní budovy se opila a vytratila se do parku se synem jednoho z bohatých hostů. „Vím, že jsem něco podobného neměla v úmyslu, možná že mě kluk povalil, ale taky možná že jsem v podnapilosti klopýtla a spadla na zem. Právě v tom okamžiku se skupina návštěvníků v čele s ředitelstvím a biskupem a s celou vybranou honorací, kterou prováděli parkem, zastavila u stromu, kde jsme leželi, a v neočekávaném světle ohňostroje nás objevili právě ve chvíli, kdy si Jean svlíkal kalhoty,“ vzpomínala na aféru, kvůli které byla následně vyloučena ze školy.
A tak se Adina vrátila domů. Rok pracovala jako sekretářka v kanceláři maminčina milence. Když už jí bylo její rodné město malé, utekla do Prahy, kde se živila jako manekýna. A protože jí nechybělo sebevědomí, zkoušela se uplatnit také u filmu. Debutovala drobnou rolí ve snímku Diagnóza X. Tehdy si jí všiml Hugo Haas, který byl následně čtyři roky jejím milencem. Rozpoznal její herecký potenciál a udělal z ní hvězdu. Po jejich rozchodu vystřídala Adina několik milenců, než se zamilovala do muže, kvůli němuž se rozkmotřila se svou kamarádkou Natašou Gollovou, která jeho kouzlu propadla také. Adina s německým přidělencem barrandovských ateliérů Willy Söhnelem dokonce otěhotněla. Opět se rozhodla jít na potrat.
Hugo Haas, 1935
Její bohémský životní styl vedl k řadě pomluv. Mezi lidmi dokonce kolovaly řeči, že chodí s říšským protektorem K. H. Frankem. To však ve své knize Dneska už se tomu směju popřela. Aby si napravila reputaci, provdala se roku 1943 za levicového malíře Zdeňka Tůmu. Až po svatbě zjistila, že se k sobě vlastně vůbec nehodí, že je každý z jiného těsta. Citlivý umělec vyřešil osobní i manželskou krizi sebevraždou. Když jej herečka našla doma mrtvého, zhroutila se.
Útěchu pak hledala v náruči hereckého kolegy Vladimíra Šmerala. To, že byl ženatý, pro ni nebylo překážkou. Nechala si od něj namluvit, že jeho manželství je již mrtvé, nicméně že se nechce rozvést, aby svou ženu, která byla židovského původu, uchránil před transportem do koncentračního tábora. Šmeralova taktika nevyšla. On i jeho žena skončili v koncentračním táboře, naštěstí přežili. V době, kdy byl její milenec deportován, Adina zjistila, že je těhotná. Stále naivně doufala, že vše dobře dopadne a vytvoří spolu spokojenou rodinu. Jenže pak se jí dostal do rukou dopis, který byl adresovaný jeho ženě. Pochopila, že jí celou dobu lhal, že jeho manželství nebylo jen na oko a že svou ženu miluje. Ze stresu předčasně porodila. Bohužel její holčička se narodila mrtvá. Následně už nemohla mít děti.
Vladimír Šmeral a Marie Burešová ve hře Manon Lescaut, 1940
S koncem války přišel i konec její herecké kariéry. Byla zavřena na Pankráci kvůli obvinění z kolaborace. Zažila nejednu krušnou chvilku, dokonce jednou unikla jen o vlásek veřejnému lynči rozvášněného davu. Z vězení byla nakonec propuštěna pro nedostatek důkazů.
Adina pocítila tvrdý pád na dno. Byla vyloučena z herecké obce, musela se živit rukama. V žádné práci však dlouho nevydržela. Aby měla z čeho žít, rozprodávala své šperky. Pak se jednoho dne na ni usmálo štěstí, když potkala pilota RAF Josefa Kočvárka alias Joe Knighta.
Psal se rok 1947, kdy Adina zašla do baru, kde se mezi podnapilými štamgasty odehrála rvačka. Tu se objevil mladý muž, který herečku vyvedl ven, aby ji ochránil. Tím si získal její přízeň. Přeskočila mezi nimi jiskra a v hereččině hlavě se zrodil plán. Vzali se a hned druhý den po svatbě zašli na britský konzulát, kde Mandlová získala pas a vízum. Společně odjeli do Anglie, kde Adina chtěla navázat na svou hereckou kariéru.
Druhé manželství mělo jepičí život. Adina podala žádost o rozvod. Sama dlouho nezůstala. Opět se provdala, tentokrát za britského boháče Geoffreyho. „Všichni mi domlouvali, abych si ho vzala. Na jedné straně nejistá existence, na druhé možnost bezstarostného života v přepychu a konec potíží, kdo zaplatí činži,“ popsala ve svých pamětech.
Její plány na pracovním poli nevycházely, tak jak si přála, a tak se opět zachovala pragmaticky. Ačkoliv Geoffreyho nemilovala, nechala se zlákat jeho štědrostí. Ukázalo se však, že to byla chyba. „Hned druhý den po svatbě jsem ovšem rozhodnutí začala litovat, ale bylo pozdě; jakmile jsem se stala jeho ženou, Geoffrey se ohromně změnil. Jako by jenom čekal, až už nebudu moci couvnout. Začal příšerně žárlit, byl nesmírně posesivní a považoval mě za výhradně svůj majetek, jako všecko ostatní, co vlastnil – domy, pozemky a svůj výnosný obchod s realitami,“ popsala své pocity krátce po svatbě. Adina byla zvyklá žít po svém. Nechtěla si zvykat na roli poslušné manželky, která slepě plní své povinnosti. Mezi manželi to tedy krátce po svatbě začalo skřípat. Začali se hádat už dvě hodiny po svatbě a nepřestali až do rozvodu, který nastal po dvou letech.
Adina se ve světě svého movitého muže necítila dobře. S jeho přáteli si neměla co říct, přišli jí nudní. Život ve zlaté kleci se jí začal zajídat. „Prostě to byl velký průser a denně jsem si ráno přála, abych se probudila ve svém malém ošklivém bytě, ale sama a svobodná,“ vzpomínala. Jediné pozitivum bylo, že díky manželově práci procestovala kus světa.
Když se jednou vraceli z manželovy pracovní cesty z New Yorku, stal se poslední večer na lodi incident, který málem skončil tragicky. Adinu vyzval k tanci pohledný lodní doktor. Konečně trochu zábavy! Při tanci se jí roztrhlo ramínko od šatů, naštěstí jí ho pohotový doktor pomohl zavázat. Jinak by z ní šaty spadly. To neuniklo jejímu muži, který byl bílý vzteky. Po tanci Adině poručil, aby šla okamžitě do kabiny, jelikož její chování je naprosto skandální. Ta mu odsekla, že klidně půjde, protože jí tam všechno otravuje. Jen co se začala převlékat, vpadl do kabiny její muž a vlepil jí facku. To Adinu rozzuřilo natolik, že popadla ze stolu telefonní sluchátko a praštila jej vší silou do hlavy. Geoffrey se skácel k zemi a nehýbal se. „Zmocnila se mě šílená panika. Zabila jsem anglického občana na anglické lodi, tak to je jisté, že budu viset!“ popsala chvíli, kdy nebyla schopna myslet logicky. „Rozhlédla jsem se kolem sebe a napadlo mi, že bych ho mohla vystrčit kulatým kajutovým okénkem, protože je malý, lehce ho unesu, moře se za ním zavře a nikdo nebude nic vědět. Sehnula jsem se k němu, abych si ho hodila přes rameno, ale v tom okamžiku se probral z mrákot, vyskočil s velkou boulí na hlavě a začal mi znovu nadávat.“ Tak jej Adina rázně vystrčila z kabiny a zamkla se. Noc tedy musel její muž strávit jinde.
Od této chvíle uvažovala zejména nad tím, jak se z nešťastného manželství dostat. Po naléhání přátel, kteří ji upozornili na finanční dopady nastalé situace, se pokorně vrátila ke svému muži.
Když už to vypadalo nadějně s její hereckou kariérou, lékaři u ní diagnostikovali tuberkulózu. A tak musela do sanatoria. „Bylo mi úplně jedno, že mám tuberkulózu a že na ni třeba i zajdu, ale než umřu, smím strávit nějaký čas ve Švýcarsku, daleko od Anglie, která mi nikdy nepřirostla k srdci, a hlavně od muže, jehož jsem nesnášela,“ uvedla ve své knize.
Zatímco ona na svého muže nadávala, jemu na ní, zdá se, záleželo. Řediteli sanatoria sdělil, aby jeho žena měla všechno nejlepší, že peníze nehrají roli. Adina tedy byla ubytována do velkého pokoje s balkónem a krásným výhledem. „Ležím tady v sanatoriu, které on platí, a kromě těch pár hadrů ve skříni mi na celém světě nic nepatří. Snažím se uzdravit a nevím vlastně proč, protože moje uzdravení znamená návrat do života, který vlastně životem vůbec není a se kterým si nevím rady. Moje vyhlídky na to sama se uživit jsou velmi chabé. Jednak je tady ten handicap akcentu a teď ještě ta pitomá nemoc, která vyžaduje klid, dobré bydlo a neustálé uvarování se nervového napětí a to, jak víš, moje povolání vyžaduje. Počítat s tím, že najdu někoho, kdo se do mě šíleně zamiluje a bude mít kvality, které já vyžaduju, je v mých letech asi tak pravděpodobné jako očekávat, že ten kůň, co nám vozí mlíko, vyhraje Derby,“ napsala v jednom z dopisů ze sanatoria svému příteli, doktoru Blitzovi. Byl to jeden z mála dopisů, ve kterém si nedělala ze všeho legraci.
sanatorium , Davos, Švýcarsko
Poté, co se jí udělalo lépe, začali s ní šít všichni čerti a našla si milence. „Po tom dlouhém půstu jsem byla skutečně vyhladovělá, nejenom sexuálně, ale i duševně; toužila jsem po někom, kdo by mi dal něhu a lásku, již jsem tak dlouho postrádala a kterou bych mohla opětovat,“ popsala. Avantýra sice nevydržela dlouho, ale dodala jí energii do žil. Následně střídala jednoho milence za druhým, což nenechávalo jejího muže chladným. Najal si na svou ženu detektivy. Potřeboval důkaz, aby mohl u rozvodového řízení prokázat její vinu a nemusel jí nic platit.
Potřebné důkazy nakonec neměl od detektiva, ale od hospodyně, kterou Adina nechala vyhodit. Ta se rozhodla Adině pomstít. Celou dobu totiž z koše vybírala všechny její zmačkané milostné dopisy. Pěkně hezky je seřadila a předložila svému pánovi. Geoffrey si sbalil kufry a odjel. Zažádal o rozvod a jejich dům dal do prodeje. „Nemohl mě sice odtamtud vystěhovat, protože až do rozvodu jsem podle zákona musela mít domov, ale protože chtěl prodat rychle, nabídl mi prostřednictvím advokáta, že mi v jednom ze svých činžáků v centru Londýna dá malý byt s celým zařízením, které si mohu vybrat z dosavadního domova. Po dlouhém vyjednávání jsem to přijala s podmínkou, že mi bude platit určitý obnos týdně, pokud se nevdám, a že zároveň mohu zdarma používat byt v jeho domě.“
Adina měla konečně svobodu a k tomu zajištěnou střechu nad hlavou. Ačkoliv byla zarytě přesvědčená, že už se znovu vdávat nikdy nebude, osud tomu chtěl jinak. V roce 1949 se při zkoušení jedné divadelní hry seznámila s homosexuálním módním návrhářem Benem Pearsonem, který pro představení navrhoval kostýmy. Netrvalo dlouho a začalo to mezi nimi jiskřit. „Byli jsme do sebe velice zamilovaní. Vědomí, že jsem jeho první, a jak nikdy nepřestal tvrdit, poslední milenka, jen zvyšovalo půvab našeho vztahu.“ Vzali se roku 1954 a byli spolu až do jeho smrti v roce 1990. Po smrti milovaného manžela se Adina vrátila do své vlasti, kde 16. června 1991 zemřela.
Zdroje:
MANDLOVÁ, Adina. Dneska už se tomu směju. Praha: Československý filmový ústav, 1990. ISBN 8070040580.
