Článek
„Tihle Němci jsou přece jenom dokonalý národ. - Jeden jejich vůl stačil přeorat celou Evropu!“
„Němci odůvodňují, proč rozpustiti Sokolstvo: „Je to tam samý Žid. To máte stále upažid, připažid, rozpažid, zapažid atd.“
Za podobné vtípky se v době protektorátu popravovalo. Ačkoliv byl humor velmi riskantní záležitostí, protinacistická satira byla velmi rozšířená. Humor pomáhal lidem v těžkých dobách. Vzniklo proto nespočet anekdot, které po válce byly vydány i knižně. Černý humor fungoval jako ventil nebo vyjádření odporu. Břitký humor je pro náš národ charakteristický. Není divu, že nás zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich označil za smějící se bestie.
Humor nám pomáhá v těžkých dobách dodnes. Mnozí jistě mají ještě v paměti období covidové epidemie, kdy jsme museli čelit mnoha omezením a zákazům. I v této době vznikalo mnoho vtipů. V paměti mi utkvěly vtipy týkající se zákazu zpěvu. Tehdejší ministr zdravotnictví a epidemiolog Roman Prymula totiž zakázal ve školách na 14 dní hudební výchovu a omezil hudební vystoupení, kvůli šíření koronavirové infekce. Tehdy lidé v žertu připodobňovali ČR k Půlnočnímu království se slovy: „Zakázat zpěv nám mohou, zasmát se už snad ne.“
Pořádnou dávku černého humoru jsme si mohli užít v devadesátých letech, i díky satirickému pořadu Česká soda. Kontroverzní pořad byl plný parodií televizních zpráv, politiků, reklam, schémat televizních pořadů, klipů, atd. Byla to drsná satira, která ne každému sedla. Byla vtipná, někdy však i trapná. Byla nekorektní, občas už za hranou. Sklízela bouřlivé divácké ohlasy, kritiku laiků i odborníků, ale také ohromnou oblibu. Skeče sudetských Němců Karla a Egona v podání Milana Šteindlera a Davida Vávry pod názvem Alles Gute se vryly do paměti mnoha diváků. Podle spolutvůrce Petra Čtvrtníčka by se však již dnes v takové podobě vysílat nemohla. „V podobě, v níž jsme pořad dělali, je to dnes absolutně nevysílatelné. Svoboda, která byla v divokých devadesátých letech, už tady nikdy nebude. Nejsou na to podmínky, otevřenost a vůle, kterou jsme měli,“uvedl v jednom z rozhovorů. A já s ním bohužel souhlasím.
Mám ráda nadčasový český černý humor. Pomáhá nám v dobách, kdy nás něco ohrožuje, kdy máme strach. Pozoruji však, že se jako společnost ubíráme tak trochu k přehnané korektnosti. Některý humor přestává být akceptován, jakoby vznikla cenzura toho, čemu se smíme zasmát a co už je nepřijatelné, protože by si to někdo mohl vyložit jako podněcování k nenávisti. A ta hranice je často velmi subjektivní. Co jednoho pobaví, druhého může urazit. Snad černý humor, který je tu s námi už mnoho let a kvůli kterému někteří v minulosti dokonce umírali, úplně nevymizí.
Zdroje:
