Článek
Dana Drábová byla bezesporu jednou z nejcharismatičtějších osobností českého veřejného života. Disponovala přehledem, inteligencí ale také smyslem pro humor. Expertka na jadernou energii milovala nadsázku, seriál Simpsonovi, četbu knih, procházky v přírodě a Edith Piaf. Dokázala si elegantně rýpnout nejen do Miloše Zemana, kterého si vážila kvůli dostavbě Temelína, ale klidně i do sebe. K jeho druhému prezidentskému období poznamenala: „Moje maminka mi vždycky říkala: ‚Víš, holka, to stáří, to je blbé. Všecky dobré vlastnosti mě postupně opouštějí a všechny špatné narůstají.‘ A ono to tak asi s tím věkem bude, já to pozoruji i na sobě.“
Bývalý prezident Miloš Zeman
Svou maminku měla Dana Drábová velmi ráda. Znamenala pro ni mnohé. Tatínek jí umřel, když jí bylo pouhých sedm let, znala ho především z vyprávění od maminky. Ta na něj vzpomínala jako na vynikajícího šachistu a velmi dobrého matematika. „Životní okolnosti ho zavedly až do kotelny, ale na druhou stranu to vůbec nic neměnilo na tom, že asi nějaký genový transfer proběhl,“ sdělila. Tatínek své dceři předal „buňky na matematiku“, čehož si všiml její učitel na základní škole. A jelikož životním cílem její maminky bylo, aby se její dceři dostalo lepšího vzdělání, než se dostalo jí, získala ve své mamince tu nejlepší možnou oporu ve svém dalším vzdělávání. Její kroky směřovaly na ČVUT v Praze, kde vystudovala jaderný obor dozimetrie a aplikace ionizujícího záření. Po výbuchu v Černobylu v roce 1986 se nezastavila. Ve svém profesním životě se zaměřila na regulaci rizik jaderných technologií, od roku 1999 byla předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Měření radiace v Černobylu
Neznám nikoho, kdo by ji neměl rád. Dokázala lidem věcně a jednoduše vysvětlovat složitá témata ohledně jaderné energie, havárií či radiační ochrany. Přezdívalo se jí „Jaderná baba“ nebo „Atomová lady“. Ona dávala přednost označení „Atomová lady“, protože jedním z jejích vzorů byla Margaret Thatcherová. Tak jako ona byla železná, tak Drábová byla atomová. Obě dámy spojovala potřeba dělat správnou věc.
Poté, co Rusové v roce 2022 obsadili Černobyl a následně Záporožskou elektrárnu, začala na Twitteru každý den popisovat radiační situaci na Ukrajině, aby uklidnila veřejnost. „Ono to začalo 25. února, protože už toho čtyřiadvacátého, když se začalo psát o tom, že Rusové obsadili Černobyl, tak jsme dostávali opravdu hodně dotazů, co to může znamenat. Jaká nová katastrofa pro střední, západní Evropu z toho může vyplynout. A tak jsme si řekli, že budeme pravidelně denně, a dodneška se to děje, informovat na oficiálním twitterovém účtu úřadu. Twitter je šikovná záležitost, protože když potřebujete dostat něco superrychle mezi lidi, tak on opravdu působí jako velký zesilovač,“ prohlásila v roce 2023. Cítila to jako službu, kterou je povinna poskytnout.
Krom jiného radila i lidem, jak se připravit na případný blackout, tedy stav, kdy by byly miliony lidí bez proudu: „Takže balená pitná voda, trvanlivé potraviny, plynový vařič, turistický s kartuší, na kterém si potraviny ohřejete, popřípadě uvaříte, petrolejka nebo výkonná baterka. Nejlépe s dynamem. A co je ale obrovsky důležité a lidé si to málo uvědomují, aspoň základní hotovost, protože blackout znamená, že si nevyberete ani korunu.“
V čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost působila 25 let. Přitom zpočátku nečekala, že ve své funkci tak dlouho vydrží. Prohlašovala, že pokud by na své pozici setrvala déle jak 8 let, zanechalo by to na ní nevratné psychické následky.
Když se blížil její důchodový věk, rozmýšlela, kdy ze své funkce odejde. V květnu 2023 oznámila svůj odchod do důchodu. „Já mám 3. října 2025 nárok na penzi. A někde okolo toho data, mám to tak rozfázované, ne že bych úplně odešla a nic nedělala, protože si myslím, že to člověku na kondici nepřidá, ale že by to byl tak zrovna čas, kdy postupně začít předávat to veslo nástupci.“ Oním nástupcem, kterého si vychovávala, byl jeden z jejích náměstků.
Ono to předání vesla v této profesi není tak jednoduché. A tak v říjnu 2023 obhájila svou pozici ve výběrovém řízení na předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Moc zájemců o tuto funkci nebylo, do výběrového řízení se měla Drábová přihlásit jako jediná. Ve své pozici mohla od roku 2023 setrvat dalších pět let.
O paní Drábové se mluvilo také v souvislosti s politikou. Byla zastupitelkou města Pyšely, kde kandidovala za hnutí STAN. Byla také lákána, aby šla do prezidentské volby. Ona to však striktně odmítla. „Mě by to zabilo. Tato ceremoniální funkce s velmi přísným protokolem a všemi náležitostmi okolo je něco, co já bych bytostně dělat nechtěla. A když chcete být výborným prezidentem, tak to musíte chtít. Musíte to chtít, to je základní předpoklad, který já nemám,“ sdělila Jiřímu Kubíkovi v roce 2023. Odmítla i nabídku Andreje Babiše, aby kandidovala za hnutí ANO do Poslanecké sněmovny. Jediné, o čem by byla ochotna uvažovat v souvislosti s politickou kariérou byla případná kandidatura do Senátu. S nadsázkou prohlašovala: „Senát je na důchod dobrý, ale musím do té doby zmoudřet, abych tam působila patřičně.“
Na otázku, zda je v jejím výhledu kandidatura do Senátu odpověděla: „Až se „odbřemením“, protože ono to opravdu vyžaduje své a já nemám pracovní dobu, já musím být k dosažení, anebo s nějakým omezením, k dosažení 24/7. A to omezení je, že když jedu na zahraniční cestu, například když mě pozvou do Japonska, abych se zúčastnila nějakého zasedání, tak mám toho svého velmi dobrého zástupce. Ale i moji dva další náměstkové, tedy náměstkyně a náměstek, jsou schopni kdykoliv ten úřad vést. Kdyby mě přejela tramvaj, až tady půjdu na devítku, tak nemám strach, že by se to na tom úřadě nějak zásadně podepsalo.“
Její pozice vyžadovala velké pracovní nasazení. Okamžiky, kdy by mohla vypnout, byly vzácné. Těšila se, až jednou odjede na dva měsíce někam do světa. Bohužel se jí to nesplnilo. Žila prací a odpovědností. Energii dobíjela pěší turistikou. Milovala krajinu Posázaví, kde od narození žila. Procházky v přírodě jí umožnovaly si na chvíli vyčistit hlavu a odpočinout si.
Ale nelitovala. Její práce jí naplňovala. Líbilo se jí, jak je různorodá. „Opravdu jsem neměla ani chvíli, kdybych se stihla nudit. Kdybych se tam nudila, tak už tam nejsem. Ale přicházely situace, které mě nutily k velké pružnosti a k velké míře zapojování nových znalostí,“ řekla v rozhovoru s Jiřím Kubíkem. Své práci dala hodně. Nikdy nebyla vdaná, neměla děti. Své osobní bolesti si nechávala pro sebe. Dle jejích přátel přiznávala, že samotu se naučila přijímat.
Když média 6. října 2025 zaplavila zpráva o jejím úmrtí, vyvolalo to velký smutek v mnoha lidech. „Byla velmi vážně nemocná. Její odchod se očekával,“ prozradila jedna z jejích velmi blízkých kamarádek. Drábová nemoc před veřejností tajila, o zdravotních problémech věděli jen ti nejbližší. Že se něco děje se dalo vypozorovat na sociálních sítích. První prázdninový den tweetovala, že se omezí pouze na popis ukrajinské radiační situace. Najednou se stáhla do ústraní. Zemřela doma v Pyšelích v kruhu svých nejbližších. Odešla odbornice s lidským přístupem, kterou jen tak někdo nenahradí.
Zdroje:
