Článek
Václav Havel a jeho první žena Olga Havlová, tvořili ikonický pár. Olga pro svého muže hodně znamenala, stala se jeho spolehlivou celoživotní přítelkyní, překonali spolu nejednu krizi. Nešlo jen o výslechy estébáků, domovní prohlídky a pobyt Václava Havla ve vězení, ale také o Havlovu přelétavost.
Některé podrobnosti o nekonvenčním vztahu manželů Havlových prozradila Havlova bývalá milenka psychoterapeutka Jitka Vodňanská ve své knize Voda, která hoří. Byla mu oporou v době, kdy se v roce 1983 vrátil z vězení a Olga mu sdělila, že má vztah s hercem Janem Kašparem. „Určitě to znamenalo ztrátu jistoty. Ale Olga byla vždycky jeho součást, mateřská figura. A s tou se nerozvedete, tu neopouštíte, tak to je,“ zhodnotila jejich vztah Jitka. Když mezi Havlem a Jitkou přeskočila jiskra, Olga jejich vztah tolerovala: „Olga, ta mě takovým zvláštním způsobem přijala, našly jsme si k sobě cestu. Ona byla velmi moudrá a silná.“
Po roce vztahu s Jitkou se stalo něco neplánovaného. Jitka otěhotněla. Svěřila se v dopise Olze, ta k vzniklé situaci přistoupila vstřícně, byla otevřená všemu. Jitce nabídla život v komuně ve třech. Proti tomu se ohradil Havel, který Jitce napsal dlouhý dopis, ve kterém vysvětlil, proč je lepší jít na potrat. Jeho reakce Jitku zasáhla, přiměla ji k ukončení těhotenství.
Nekonvenční vztah to neukončilo. Když Havla znovu zavřeli do vězení, Jitka si s Olgou telefonovala, prý nějakým způsobem všichni patřili k sobě. Za zmínku stojí i to, že Jitka nebyla jediná, ke které to Havla táhlo. „On potřeboval mít ženský a koketovat s nimi a pak mít jednu stálici,“ uvedla Jitka v jednom rozhovoru. Tou stálicí pro něj vždy byla Olga, které si Havel nesmírně vážil. Imponovala mu tím, jak se dokázala rychle zorientovat v pražském intelektuálním prostředí přelomu 50. a 60. let 20. století, dokázala mu dát konstruktivní kritiku jeho děl, byla mu oporou a spolupracovnicí v těžkých letech Charty 77.
Ačkoliv na roli první dámy nebyla vůbec připravená, zhostila se jí nadmíru zdařile. „Vašek chodí s přáteli tady za roh do Rybárny. Copak si myslíte, že by tam mohl chodit jako prezident? Jak by to vypadalo? To já bych se s ním snad rozvedla,“ reagovala na úvahy o jeho možném prezidenství.
Olga Havlová s maželem Václavem Havlem
Nakonec se s ním nerozvedla, opět stála při něm. Razantní a otevřená Olga podle Ladislava Špačka nastolila vzor pro další první dámy, včetně Dagmar Veškrnové. S tou se Havel oženil poměrně krátce po smrti Olgy, která v lednu 1996 prohrála svůj boj s rakovinou.
Dagmar Havlová
Olga nasadila laťku hodně vysoko. Dagmar se logicky nevyhnula určitému srovnávání s nenucenou, vstřícnou a tolerantní Olgou, která si dokázala získat respekt. Dagmar si byla vědoma, jak velkou oporou byla Olga pro svého muže. „Paní Olgu jsem vždy ctila a velmi jsem si jí vážila. Vím dobře, co pro nás všechny udělala a co znamenala pro Václava,“ prohlásila Dagmar Havlová krátce po svatbě v roce 1997.
I Dagmar se snažila pomáhat. Společně se svým mužem založili Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, stala se aktivní členkou řady českých i mezinárodních charitativních organizací. Jako první dáma doprovázela manžela při jeho pracovních povinnostech. A co je důležité, byla mu velkou oporou, když to s ním po zdravotní stránce nebylo dobré.
Už před svatbou, ke konci roku 1996, přespávala v nemocnici, když se Havel zotavoval po operaci. „Z prezidentských plic byl odstraněn jeden a půl centimetru velký zhoubný nádor a zároveň mu byla odstraněna i polovina pravé plíce,“ stálo v oficiální zprávě. Po operaci se jeho stav dramaticky zhoršil, začal se dusit. Byla mu provedena tracheotomie, ale jeho stav se nelepšil. Antibiotika nezabírala. Začalo mu selhávat i srdce. Dagmar se Havla snažila uklidňovat, přivedla na kliniku dokonce i léčitelku. Poté, co vyšlo najevo, že byl Havel napaden sepsí, se o něj začali bát i ti největší optimisté. Nakonec antibiotika zabrala a jeho stav se zlepšil.
Rok 1996 byl pro Havla zásadní. Dvakrát se ocitl tváří v tvář smrti. Poprvé to bylo v lednu, kdy mu zemřela Olga, podruhé to bylo v prosinci, kdy jeho život visel na vlásku. Ještě před hospitalizací byl rozhodnut, že se znovu ožení, ačkoliv to po smrti své ženy původně neplánoval. Nicméně situace se změnila.
V druhé polovině roku 1996 byl čím dál častěji vídán po boku Dagmar, přesto o jejich vztahu věděl jen málokdo. Když se 4. ledna 1997 zveřejnila zpráva, že na žižkovské radnici proběhla utajovaná svatba Václava Havla a Dagmar Veškrnové, byla překvapená i Marta Kubišová. „Dášu jsem brala jako jednu ze spousty Vaškových kamarádek, kterou jen tak pozval třeba na Jacksona. Bylo mi jasné, že ho jako prezidenta nějaká ženská občas potřebuje někam doprovodit. Prezident republiky mnohdy sám ani jít nemůže,“ uvedla zpěvačka.
Kdy přátelství mezi nimi přerostlo v lásku, se neví. Už v říjnu 1996 byla Táňa Fisherová požádána, zda by šla Dagmar za svědkyni. Jan Tříska, který šel za svědka Havlovi, prý o svatbě věděl už dlouho.
Fakt, že od smrti Olgy uběhla poměrně krátká doba, se u části obyvatelstva nesetkávalo s pochopením. Nicméně jak Havel den po svatbě uvedl, Olga si přála, aby se znovu oženil, protože sám žít neumí. „Tehdy jsem to naprosto kategoricky vylučoval a byl rozhodnut dožít své dny sám…,“ uvedl v Hovorech z Lán. Pak mu ale život dopřál Dagmar a on uznal, že Olga měla zase pravdu.
Seznámení Dagmar s Václavem proběhlo v roce 1989 díky Jiřímu Suchému. Oba tehdy pozval na třicáté výročí založení Semaforu. Tehdy ani jeden netušil, jak moc jednou pro sebe budou důležití. Vídali se na různých kulturních akcích, plynul čas a z přátelství se zrodilo něco víc, co bylo dlouho před veřejností skryto. Zdravotní problémy nejspíš Havla popostrčily k životnímu rozhodnutí. Uvědomil si, že je zbytečné na něco dlouho čekat.
Václav Havel a Dagmar Veškrnová, 1995
Dagmar si už v životě také ledasčím prošla, už měla za sebou jedno nevydařené manželství s Radvítem Novákem. Po rozvodu v roce 1980 byla svobodnou matkou, vedle herectví se starala také o dceru Ninu, ze které vyrostla soudkyně.
I když jim manželství nevydrželo, herec a publicista Radvít Novák vzpomínal na Dagmar v dobrém. Dali se dohromady na konzervatoři, kam přestoupil z brněnského gymnázia. Dagmar o něj zprvu vůbec nejevila zájem. „Byla to patnáctiletá hubená dívenka, samá ruka samá noha, s dlouhými hnědými vlasy, na které byla nesmírně pyšná, a nosíkem řečeným ´pršák´,“ vzpomínal. O vyučování prý buď tajně jedla, nebo pletla pod lavicí. Sedávala v zadní lavici, aby nebyla rušena. Tu a tam jej píchla pletací jehlicí a tiše sykla: “ Naval to!“ Takto netaktně jej žádala o poskytnutí jeho poznámek. „Tak založila Dáša jistou tradici, která říkala, že ode mě bude opisovat, ale jinak se s takovým pitomečkem vůbec nehodlá bavit. Kdykoliv jsem na ni promluvil, odvrátila se a začala si buď lakovat nehty, nebo se česat. Z toho jsem vytušil, že mám co dělat s velkou osobností,“ uvedl. Ledy se prolomily až v druhém ročníku na lyžařském zájezdě.
Z Dagmar vyrostla uznávaná herečka, která si díky svému komediálnímu talentu našla své publikum a za své výkony získala několik ocenění. Herectví pro ni bylo vždy důležité, představuje pro ni určitý druh autopsychoterapie. Kvůli roli první dámy odešla z Vinohradského divadla, neboť na hereckou práci by ji nezbýval čas. Jistě to nebylo jednoduché rozhodnutí. „Uvědomuji si, že mi život přisoudil úplně jinou roli, než jaké jsem dosud byla zvyklá hrát. Je to role velmi náročná mimo jiné i proto, že se nedá předem naučit,“ pronesla den po svatbě.
Jak ukázal čas, i ona se své role první dámy zhostila dobře. Pokračovala v činnosti paní Olgy, dokázala být Havlovou oporou až do jeho smrti v roce 2011. Byla u něj, když zemřel ve spánku na oběhové selhání.
Zatímco Havel byl zdrojem naděje pro ostatní, Dagmar mu dodávala naději ve chvílích, kdy ji on sám ztrácel.
Zdroje
1) POKORNÁ, Milada a REMEŠOVÁ, Michaela. Dáša Veškrnová - první dáma: neautorizovaný příběh bývalé herečky. Akta. Praha: Duel, 1997. ISBN 80-902324-0-x.
