Článek
Narodila se do chudé, dělnické rodiny. Otec rodinu opustil v jejích šesti letech. Vyrůstala se svou matkou a rodinou její starší sestry Jaroslavy, samoživitelky pěti dětí. Olga byla zvyklá své sestře s dětmi pomáhat. Svůj volný čas ráda trávila v knihovně a v divadle. Ve svých šestnácti letech přišla o čtyři prsty levé ruky. Nešťastná událost se stala, když pracovala v obuvnické firmě. Zasekl se lis a ona se jej pokoušela opravit, když se nečekaně rozběhl. Následky tohoto úrazu maskovala šátkem nebo rukavicemi. V 50. letech pracovala na různých pozicích, jako účetní, skladnice, nebo prodavačka. V té době se také seznámila se svým budoucím mužem, Václavem Havlem. Trvalo však několik let, než se vzali. Svatba se konala roku 1964 a byla velmi skromná. Po obědě oba novomanželé odešli do práce. Jejich manželství zůstalo bez potomků, Olga nemohla mít děti. A možná proto si manželé Havlovi často brávali na hlídání děti svých přátel disidentů a trávili společný čas na jejich chalupě.
Olga Havlová musela v životě ledasco překonat. Na rozdíl od Václava Havla nevyrůstala v bohaté rodině. Musela se vyrovnat se svým hendikepem. Za totality byl její manžel pronásledován Státní bezpečností, byl často zadržován, vyslýchán a nakonec i vězněn. I ona byla vyslýchána příslušníky StB, mnohokrát musela přečkat domovní prohlídky. Vždy stála při svém muži a podporovala ho v disidentských aktivitách i přesto, že jí býval nevěrný.
Jejich vztah si pošel krizí, když byl Václav Havel v roce 1983 ve vězení. Olga začala chodit s hercem Janem Kašparem. Na druhou stranu i Václav míval milenky. V této době, kdy opustil vězení a Olga mu oznámila, že má jiný vztah, našel útěchu v náručí Jitky Vodňanské, uznávané psychoterapeutky, která u nás v 70. letech založila muzikoterapii a léčila alkoholiky. Na svůj vztah s Václavem Havlem zavzpomínala ve své knize Voda, která hoří.
Jitka Vodňanská, 2017
S Havlem ji seznámil její bývalý manžel, signatář Charty 77 Jan Vodňanský, který je i otcem jejího syna Tomáše. Vodňanská Havlovi v těžkých chvílích poskytla oporu, kterou potřeboval. To, že má Olga někoho jiného, jej zasáhlo. „Určitě to znamenalo ztrátu jistoty. Ale Olga byla vždycky jeho součást, mateřská figura. A s tou se nerozvedete, tu neopouštíte, tak to je,“ vzpomínala Vodňanská. Mezi ní a Havlem přeskočila jiskra, údajně se velmi milovali. Vznikl tak zvláštní trojúhelník. „Olga, ta mě takovým zvláštním způsobem přijala, našly jsme si k sobě cestu. Ona byla velmi moudrá a silná,“ popisovala Vodňanská.
Po roce jejich vztahu Jitka Vodňanská otěhotněla. „Stalo se, co se stalo. Otěhotněla jsem. Trojúhelník byl rovnostranný. Nikam se nepřekuloval. Všichni jsme v tom byli ponořeni nastejno. Napsala jsem Olze dopis. Václava miluju, jsem s ním těhotná.“ Vodňanská stála před těžkým rozhodnutím, co dál. Olga byla otevřená všemu: „Nedoufala jsem v nějaké náhlé řešení. Ale věděla jsem, že je možné Olze psát s takovou otevřeností. Její reakce byla víc než překvapivá. Byla laskavá, milá. Nabídla nepředvídatelné řešení. Komuna. Ve třech.“ Avšak Václav Havel moc nadšený nebyl. Napsal jí dlouhý dopis, ve kterém odůvodňoval, proč je lepší jít na potrat: „Nicméně nahlíženo z hlediska reálného stavu věcí – kdo jsi Ty, kdo jsem já, do jakých vztahů jsme zapleteni, nahlíženo tedy z tohoto hlediska, je to asi řešení rozumné a nejschůdnější, byť jakási nedobrá příchuť v puse po tom asi nám zůstane. Jenomže já skutečně nemám právo svou chuť mít syna Vašíčka (beztak by to byla jistě holka) nadřadit všemu ostatnímu, tj. reálnému zhodnocení situace.“ Právě tato reakce ji přiměla, aby se její nerozhodnost na misce vah přehoupla k přerušení těhotenství, čehož pak v budoucnu litovala.
Jejich vztah pokračoval dál. Ne vždy bylo vše idylické. „Do odkapávače jsem dávala obráceně talíře. Olga je dávala jednou stranou, ale já je dávala tou druhou, velkej problém. Ale to nebyl boj o talíře, to byl boj o teritorium. Já ani nevím, jak je možný, že jsem to necejtila.“ Obě však dělaly Havlovi oporu. Četly a poslouchaly jeho tvorbu a říkaly mu své názory. „Když napsal Largo Desolato, tak jsme seděly Olga a já a Václav nám četl Largo Desolato, s námi dvěma vymyslel ten název. Přinesl si nějaké desky, které jsme si tam spolu pouštěli, a najednou tam byla věta Largo desolato.“
A takto to trvalo roky. Nekonvenční vztahy v té době dle Vodňanské nebyly ani tolik o lásce a sexu, ale o touze po blízkosti, touze někomu patřit, někomu věřit. „Disidenti byli tak provázaný klubko lidí, že se tím oslabovala žárlivost. Když pak Václava znovu zavřeli, tak jsme si s Olgou telefonovaly, jak mu je. Vždyť on i na Silvestra, který pořádal, chodil s náma oběma! Nějakým způsobem jsme patřily k sobě.“
Havla popisovala jako někoho s ohromnou, tryskající energií. Mohl udělat milion kopanců, a buď mu to člověk odpouštěl, nebo ne. Byl magnetem na ženský. Dle Vodňanské mu skákala jiskra ke kdekomu, byl hodně přelétavý: „On potřeboval mít ženský a koketovat s nimi a pak mít jednu stálici.“
Zůstali spolu přáteli po velmi dlouhou dobu. „Vídání se a vztah skončil v době svatby s Dagmar. Tam to skončilo. Ale takový ten intenzivní vztah skončil v osmdesátým devátým. To jsme ještě oslavili moje narozeniny na Hrádečku – v půlce listopadu.“
Olga Havlová s maželem Václavem Havlem
Manželství s Olgou Havlovou ukončila až její smrt v roce 1996. Bohužel prohrála svůj boj s rakovinou. Svému muži byla spolehlivou celoživotní přítelkyní. Velmi si vážil toho, jak se Olga dokázala rychle zorientovat v pražském intelektuálním prostředí přelomu 50. a 60. let 20. století. Byla jeho první pozornou čtenářkou a kritičkou jeho esejistických i dramatických děl, velmi platnou oporou a spolupracovnicí v těžkých letech Charty 77. Mohl jí plně důvěřovat. Byla tolerantní a měla dobré srdce - založila charitativní organizaci Výbor dobré vůle. Ačkoliv na roli první dámy nebyla vůbec připravená, svého úkolu se zhostila velmi dobře. Dle Ladislava Špačka nastolila vzor, který potom všechny další první dámy od ní odvozovaly.
Zdroje:
3) https://www.denik.cz/z_domova/olga-havlova.html
