Článek
Anna (Aňa) se narodila do rodiny akademické výtvarnice Věry Geislerové a japanologa Petra Geislera. Její sestry Ester Geislerová a Lenka (Lela) Geislerová se také pohybují v umělecké branži. Mladší sestra Ester je herečkou a starší sestra Lela se živí jako výtvarnice a zpěvačka. Herecký talent nejspíš Aňa podědila po své babičce, herečce Růženě Lysenkové, která si zahrála roli pošťačky v seriálu Chalupáři.
Aňa Geislerová, zaujala režiséry už jako velmi mladá dívka. Chodila ještě na základní školu, když si zahrála ve svém prvním filmu. Počátkem 90. let prošla castingem na film Pějme Píseň dohola. Tehdy se dle režiséra Ondřeje Trojana chovala velmi neukázněně, dělala si, co chtěla a tak jí původně z castingu vyhodili. Nakonec si však tuto drzou zrzku pozvali zpět.
Aňa tak dostala svou první filmovou příležitost. Původně se sice chtěla věnovat modelingu, nakonec to ale po dvou měsících v Miláně vzdala. A ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí. V roce 1991 se dostala k hlavní roli ve filmu Requiem pro panenku, která jí vynesla popularitu.
Psychologické drama Filipa Renče přilákalo do kin velké množství diváků. Nejspíš i proto, že byl film inspirován skutečnou událostí. Renč čerpal z reportáže Josefa Klímy a soudních spisů. Téma zabývající se chybným umístěním čtrnáctileté dívky do ústavu sociální péče určeného pro mentálně postižené dívky, jej zaujalo.
V hlavě studenta FAMU se zrodil nápad, díky kterému se dostal do povědomí lidí jako režisér. Vznikl působivý film, ve kterém kvůli administrativnímu omylu dívka Marika místo do dětského domova putuje na místo, odkud není úniku. Ocitne se v zoufalé situaci, kdy musí čelit drastickým „výchovným“ metodám sadistických vychovatelek. Bezvýchodnou situaci se nakonec rozhodne vyřešit po svém. Objekt zapálí. Doufá, že se tak dostanou všichni na svobodu. Bohužel se její nápad zvrtne a v plamenech umírá dvacet šest chovanek ústavu.
Patnáctiletá Aňa se své role Mariky zhostila velmi věrohodně. Při konkurzu Renče natolik zaujala, že změnil svou původní ideu o tmavovlasé hlavní hrdince. Ve skutečnosti totiž ona dívka, která byla chybně umístěna mezi postižené, byla romská dívka jménem Eva Kováčová. „Taky jsem si říkal, že bych chtěl tmavší, ohnivou holku, ale pak jsem zahlédl mezi dveřmi Aňu, která přišla na konkurz jako doprovod kamarádky, a ta mi tu roli postavila na hlavu. Napadlo mě – a proč by to nemohla hrát romantická, zrzavá holka? Aňa byla navíc jediná, která se mnou o té roli diskutovala a přemýšlela, co od ní chci,“ uvedl Renč.
Anna Geislerová
A tak se zrodila filmová hvězda, která šla následně z role do role, aniž by měla vystudované herectví. Po dokončení základní školy sice studovala konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze, ale po dvou letech studium na této škole vzdala. Jak uvedla v rozhovoru s Jiřím Kubíkem, nevyhovoval jí styl, jakým se ve školách učilo. Tedy že jí byly předávány hotové poznatky a nebylo jí umožněno ve větší míře o učivu diskutovat a dělat si svůj vlastní názor. Jak poznamenala, pochází z velmi liberální rodiny, kde se k sobě chovali rovnostářsky a se svou svobodomyslností ve škole narazila.
Zjistila, že jí více jak to divadelní herectví, které se učí na konzervatoři, vyhovuje více to filmové herectví, které je dle ní více přirozené. „Herectví před kamerou je jiné než na jevišti a divadelní výuka kameře často nesvědčí,“ uvedla v rozhovoru pro Novinky. Když hraje, snaží se do svých postav vžít, nedrží se naučené formy, nechává se vést emocemi. Často čerpá ze svých zkušeností, prožitků, z toho co vidí kolem sebe. „Některé role vyžadují hlubší psychologii, víc informací a přípravy, jindy to není potřeba. Stačí využít něco, co už člověk v životě nasál. Herec je jako houba, pořád nasává příběhy a emoce a pak je v pravou chvíli vyždímá. Někdy to stačí, jindy je potřeba ještě někde něco doplnit.“
Její přístup k herectví přinesl své ovoce. Úspěšné filmové role jí vynesly 5 Českých lvů. Byla oceněna za svůj herecký výkon ve filmech: Návrat idiota, Želary, Štěstí, Kráska v nesnázích a Nevinnost. Jako úspěch se dá považovat také její obsazení do vedlejší role Lenky Fafkové v koprodukčním filmu Anthropoid, kde si zahrála po boku Cilliana Murphyho.
Cillian Murphy
Paleta rolí, které ztvárnila je velmi široká. Za jejím úspěchem nestojí jen herecký talent, fotogeničnost, charisma, sex-appeal ale i její povaha. „Člověk by měl vždycky udělat maximum v tom směru, kterým chce jít. Protože když věci odkládáte nebo je neuděláte naplno, může se stát, že toho později litujete. Já jsem tohle naštěstí nějak intuitivně cítila už dřív - že je důležité jít za tím, co chcete, po čem toužíte. Život běží mnohem rychleji, než se zdá. A mít pocit, že jste něco propásli, to je podle mě strašně těžké,“ prohlásila letos v rozhovoru s Barborou Cihelkovou.
Když něco chce, jde si za tím. Je přímočará, nebojí se vyjádřit své politické názory. Svého času se na Facebooku vymezovala proti politice prezidenta Miloše Zemana a premiéra Andreje Babiše. To ovšem vyvolalo vulgární odezvu. Nakonec se rozhodla z Facebooku stáhnout. „Mně nevadí, když jsou lidi hnusní, na to jsem poměrně zvyklá, ale toho zbytečného zla… Ne, že by zlo mohlo být konstruktivní, ale to, které není k ničemu, ani k debatě, které je jen nechutné… Tak jsem si úplně najednou ze dne na den řekla: A dost, už to nechci. Prostě jsem to vypnula a už se tam nikdy nevrátila,“ konstatovala v rozhovoru s Jiřím Kubíkem. „Nevypnula jsem si uši, oči a vnímání. Pořád vím, co se děje, ale nemám potřebu o tom s těmi lidmi diskutovat. … Řekla jsem si, že některé věci se asi obejdou beze mě,“ dodala. Na sociální sítě ale nezanevřela, dává teď přednost Instagramu.
Určitá přímočarost k zrzkám nejspíš patří. I to je jejím benefitem. Typově podobných, ryšavých hereček u nás mnoho není. Tato barva vlasů se vyskytuje zhruba u jednoho až dvou procent světové lidské populace. Rusovlasé ženy bývají považovány za vášnivé a uhrančivé. Prý za to může vyšší hladina ženského pohlavního hormonu estrogenu. Což se projevuje i v jejich vyšší plodnosti. Aňa je toho důkazem, má 3 potomky: Maxe (21), Stellu (18) a Bruna (12).
A i tak stíhá svou úspěšnou hereckou kariéru, vedle které také píše povídky a fejetony. Do toho učí, vede workshop práce před kamerou, na který chodí studenti z konzervatoře a z DAMU. I když nedokončila střední školu, stále se vzdělává. „Chodím na workshopy, sleduju herecká studia, protože i herectví se vyvíjí, má svoje aktualizace. Pořád objevujete nové cesty, jak věci uchopit.“ Každý rok také jezdí na festival pro herce, castingové režiséry a agenty.
Vše je pro ni nová zkušenost, kterou může ve svém herectví využít a zúročit. Je vděčná za to, že v životě udělala mnoho chyb, protože ty jí posunuly dopředu. Díky nim ví, co už nedělat. Jako třeba diskutovat na sociálních sítích s lidmi, kteří mají jen potřebu si do někoho kopnout.
Zdroje:
