Článek
S rozvojem digitálních technologií se zintenzivnila naše komunikace v online světě, ve kterém všichni zanecháváme nějakou digitální stopu. Stále více lidí reflektuje rizika s tím spojená a dává si více pozor, co na internet vypustí. Nikdy totiž nevíte, kdy na vás někdo něco vyhrabe v internetových archivech a použije proti vám. Mohli byste být konfrontováni například se svými starými příspěvky na sociálních sítích, které možná kdysi byly vtipné, dnes už jsou ale za hranou.
Černému humoru, který náš národ provází mnoho let, začíná zvonit hrana. Humoru, kvůli kterému lidé v minulosti i umírali. Mám na mysli například dobu protektorátu, kdy byl humor poměrně riskantní záležitostí. Protinacistická satira, která byla velmi rozšířená, se samozřejmě u nacistů neshledala s pochopením.
Lidé si dělávali legraci především z protektorátních úřadů, největších protagonistů Třetí říše a jejich spojenců. Vznikaly anekdoty typu: „Tihle Němci jsou přece jenom dokonalý národ. - Jeden jejich vůl stačil přeorat celou Evropu!“ Za podobné anekdoty či karikatury končili lidé ve vězení nebo před popravčí četou. Obětí se stal například kněz Karel Kratina, kterému se kladlo za vinu šíření vtipů o Hitlerovi.
Najít tvůrce lidového humoru nebylo většinou jednoduché, vtipů kolovaly stovky a tak mnozí měli štěstí a trestu unikli. Právě kvůli našemu lidovému humoru, který lidem pomáhal v těžkých dobách, nás zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich označil za smějící se bestie.
Reinhard Heydrich, 1940
Česká soda
Typický český humor se „utrhl ze řetězu“ o mnoho let později v devadesátých letech. Pořádnou dávku černého humoru jsme si mohli užít díky satirickému pořadu Česká soda. Kontroverzní pořad, kterým provázely skeče sudetských Němců Karla a Egona v podání Milana Šteindlera a Davida Vávry pod názvem Alles Gute, nesedl každému.
Mnohým se ale pořad líbil. Lidé se těšili na parodie televizních zpráv, politiků, reklam, schémat televizních pořadů, či klipů. Drsná satira byla nekorektní, sklízela bouřlivé divácké ohlasy, ale i kritiku. Dnes už by ale takový pořad dle spolutvůrce Petra Čtvrtníčka vzniknout nemohl: „V podobě, v níž jsme pořad dělali, je to dnes absolutně nevysílatelné. Svoboda, která byla v divokých devadesátých letech, už tady nikdy nebude. Nejsou na to podmínky, otevřenost a vůle, kterou jsme měli.“
Milan Šteindler a Tomáš Vorel v Show Jana Krause
Nekorektní humor kultovního televizního pořadu devadesátých let se nakonec vytratil z vysílacího schématu České televize. „Teď už jsou tu jen týmy právníků, kreativních dramaturgů a je to škoda. Řekli jsme si ale sami, že Českou sodu nelze dělat donekonečna, a tak jsme symbolicky s koncem tisíciletí v roce 2000 skončili,“ uvedl Čtvrtníček v roce 2018.
Tele Tele
Objevily se nové pořady, nicméně ubylo hrubozrnného humoru. Divácky úspěšným se stal například pořad Tele Tele, ve kterém účinkovali Michal Suchánek, Richard Genzer, Josef Carda a Veronika Žilková. „Tenkrát to bylo – jak se dneska říká – kontroverzní. Někteří pořad milovali, ale byli lidi, kteří ho úplně nesnášeli, považovali ho za pokleslý humor, nehodný laureátky Českého lva. A pak jsme po osmi letech najednou vyhráli anketu ANNO a dneska je to, jak se říká, kultovní pořad,“ zavzpomínala před rokem v jednom svém rozhovoru Veronika Žilková. „Mohli jsme dělat úplně cokoliv, nikdo nás nikdy nezažaloval, nikdo se nikdy neurazil. Z dnešního pohledu hyperkorektnosti je to neuvěřitelné. Dnes by nás za to ukamenovali a nikdo by to nevysílal. Když si vzpomenu, že jsem v České sodě vkládala romské dítě do vany s pracím práškem a vytahovala jsem dítě bílé…“ dodala.
Dnes už by takový humor v televizi nebyl akceptován. Humor, který by si někdo mohl vyložit, jako podněcování k nenávisti je cenzurován. Hranice toho, co je ještě přijatelné a co už nikoliv je často velmi subjektivní. Co jednoho pobaví, druhého může urazit. A tak se více rozmýšlíme, co vypustíme. Snad smějícím se bestiím jednou nedojde humor.
Zdroje:
