Článek
Je podzim, stromy shazují barevné listí a příroda se připravuje na zimu. Pro mnohé bývá podzim spojen také se vzpomínáním na blízké osoby, které už nejsou mezi námi. Lidé řeší údržbu hrobů a jejich výzdobu na Dušičky. Je to způsob, jak pro zemřelého symbolicky ještě něco děláme. „Je to také vzpomínka na to, že přestože zemřel, žije dál v našich srdcích. Tento svátek a s ním spojené rituály mohou pomáhat dále včleňovat tuto těžkou událost do našeho dalšího života tak, abychom nemuseli dělat tlusté čáry na dobu před a po smrti, ale abychom tuto těžkou událost zvládli dobře integrovat do našeho života,“ uvedla k Dušičkám terapeutka Barbora Racková.
Chození na hřbitov a zapalování svíček je rituál, který nám pomáhá v procesu truchlení. Někdo si chodí se zesnulými popovídat na hřbitov, někomu více vyhovuje, když si svíčku zapálí doma. Všechny emoce, které se nám při vzpomínkách na zesnulé vyplaví, jsou v pořádku. Může jít o pocity radostné, ale také bolestné či plné vzteku.
Dušičky otevírají často bolestivé téma ztráty blízké osoby. Jsou také časem, kdy si uvědomujeme svou vlastní smrtelnost a řešíme, co bude po našem odchodu. Majetkové záležitosti řeší zejména ti, kterým není lhostejné, jak s jejich majetkem naloží jejich rodina.
Podle informací notářské komory mívají notáři v tomto období obvykle nejvíce napilno. Právě kolem Dušiček zaznamenávají nejvíce žadatelů o závěť. Obecně zájem o sepsání závěti bývá největší na podzim. Sepsaných závětí bývá v tomto období až 2300 měsíčně, nejméně jich je v průběhu letních měsíců.
V roce 2017 měly nejvíce práce notářské kanceláře v Brně, hned za ním figuroval Středočeský kraj. Až na bronzové příčce skončili Pražáci. Zajímavostí je, že stále více Čechů uvažuje a pak skutečně odkáže svůj majetek nebo jeho část na dobročinné účely. Což může být pro nejbližší příbuzné nemilé překvapení. Největší oblibě se v tomto ohledu těší Výbor dobré vůle – nadace Olgy Havlové, na jejíž konto odkázali zemřelí nemovitosti, dary a autorská práva za dobu její existence v hodnotě více než sto milionů korun.
Ten, kdo se rozhodne pro včasné uspořádání majetkových poměrů, může tak učinit buď formou vydědění, což je poměrně radikální řešení, nebo formou závěti či dědické smlouvy. Při dědickém řízení dává notář zpravidla v maximální možné míře přednost poslední vůli před zákonnou dědickou posloupností. Ovšem pozor, zákon přesně ukládá, kdo po vás musí něco zdědit, i když není zahrnut v poslední vůli. Jde o tzv. nepominutelné dědice, což jsou potomci, případně potomci potomků. Dle zákona jim náleží povinný díl, a to tři čtvrtiny zákonného dědického podílu u nezletilých a čtvrtina zákonného dědického podílu u zletilých osob.
Možná se vám to nemusí líbit, ale zákon chrání vaše potomky. Pokud si přejete, aby váš potomek po vás nic nezdědil, pouhá poslední vůle nestačí. Je nutné sepsat také listinu o vydědění, kde je vhodné uvést zákonné důvody pro vydědění. Mezi tyto důvody patří situace, kdy potomek neposkytl pomoc v nouzi, neprojevuje dlouhodobě o vás opravdový zájem, nebo byl odsouzený za čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze či vede trvale nezřízený život. Vydědění musí mít závažné důvody a ty musí být prokazatelné.
V těchto otázkách je vhodné poradit se s právníkem či notářem. Nestačí na kus papíru sepsat, že odkazujete vše kamarádovi Pepovi a dát to do šuplíku. „Možnost sepsat poslední pořízení doma existuje, důležité ale je dodržet zákon a splnit věcné a formální požadavky na její platnost. V opačném případě by se závěť součástí pozůstalostního řízení nestala a majetek by nebyl rozdělen podle přání zesnulého,“ uvedl prezident Notářské komory Radim Neubauer. Vyřízení závěti u notáře představuje větší jistotu. „Každá závěť sepsaná u notáře je zařazena do pozůstalostního řízení. Je zařazena do centrální evidence a nehrozí, že by se ztratila nebo se na ni zapomnělo. Oproti tomu závěť sepsaná doma se vůbec nemusí najít nebo může být nálezcem zatajena či zničena,“ vysvětlil Neubauer.
Bohužel máloco dělá v rodině tak zlou krev jako řešení poslední vůle a následné spory při dědickém řízení. Nezřídka se stává, že dědici nejsou schopni rozumně se domluvit. Mohou nastat situace, kdy nastane konflikt už při začátku dědického řízení, kdy se má sepsat soupis majetku po pozůstalém. Něco se nějak vytratí, třeba nějaká obálka s penězi, což samozřejmě už zkraje vede k nedůvěře a sporům v rodině. Někdo to raději nechá být, je si vědom toho, že je potřeba věci nějak posunout a dořešit. Pro někoho to může být roznětkou k velkému hněvu a „šprajcnutí se“.
Pokud se v rámci dědického řízení vyskytne listina upravující dědické podíly, je možné, že se bude chtít jeden z dědiců bránit soudní cestou, což celé dědické řízení akorát protáhne a prodraží. Nehledě na stresy s tím spojené. Děje se tak v případě vydědění. Elegantnějším řešením je sepsání poslední vůle.
Je třeba myslet na to, že když učiníte v rámci řešení své pozůstalosti až moc radikální kroky, můžete tím všem přidělat nemalé vrásky. Nejen těm, které se rozhodnete odstřihnout. Pozor na šikovné manipulátory. Za úsměvem některých blízkých může stát čirá chamtivost. Myslete v této otázce komplexněji, v širším časovém úseku, nedělejte radikální rozhodnutí na základě posledních několika měsíců a pod vlivem bouřlivých emocí. Chce to klid, rozvahu a domýšlení důsledků svých kroků. Mějte na mysli, že nejde jen o rozhodnutí týkající se financí a majetku ale také rozhodnutí, které zásadně ovlivní vztahy v rodině.
Zdroje:
