Článek
Zákon přesně ukládá, kdo po vás musí něco zdědit, a to i na navzdory vaší poslední vůli. Musí se pamatovat na tzv. nepominutelné dědice, což jsou potomci, případně potomci potomků. Těmto dědicům má náležet povinný díl, a to tři čtvrtiny zákonného dědického podílu u nezletilých a čtvrtina zákonného dědického podílu u zletilých osob.
Vydědění
Zůstavitel může nepominutelného dědice vydědit.A to ze zákonem definovaných důvodů. Pokud neposkytl pomoc v nouzi, neprojevoval opravdový zájem, byl odsouzený za trestný čin svědčící o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život. Důvod je pak do prohlášení o vydědění vhodné uvést. Nestačí napsat papír, že Pepík více zlobil a tak nic nedostane. Vydědění musí mít závažné důvody a ty musí být prokazatelné. Tyto důvody jsou stanoveny v § 1645 občanského zákoníku.
Vyděděný potomek nemá nárok na nic, ani na drobné věci na památku. Pokud máte poraněné ego, jde to řešit i jinou, elegantnější formou, například poslední vůlí, ve které jen upravíte velikosti dědických podílů a dědice ušetříte případných nepříjemných soudních sporů, při kterých se řeší i to, zda zůstavitel nenesl spoluvinu na ochladnutí vztahů s vyděděným potomkem. Prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer uvádí, že nejčastějším důvodem vydědění bývá neprojevování skutečného zájmu. K tomu dodává, že „nejsou ale výjimkou ani případy, kdy už si zůstavitel nevzpomene, že třeba syna sám vyhodil z domu se slovy, že už ho nikdy nechce vidět. Třeba proto, že si syn nerozuměl se zůstavitelovou novou ženou.“ Pokud rodič sám o dítě nejevil zájem, vydědění neplatí. U soudu se řeší, jak zůstavitel ovlivnil chování potomka. Případy vydědění jsou často založeny více na subjektivních důvodech než na těch zákonných. Není proto překvapením, že zhruba polovina takových případů končí u soudu. Případné napadení oprávněnosti vydědění u soudu samozřejmě výrazně protahuje celé dědické řízení, které se uzavře až po vyřešení sporu.
Vydědění vnoučat
Je třeba mít na paměti, že vydědění se týká i vnoučat. Podle § 1646 odst. 3: „Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.“ Pokud se vyděděný potomek nedožije smrti toho, kdo ho vydědil, jeho potomci mají právo dědit. To se dá ošetřit tím, že se uvede, že z dědického práva jsou vyloučeni i potomci toho, kdo byl vyděděn. Pak jedna větev rodiny nedostane vůbec nic i v případě smrti vyděděného potomka.
Nebo naopak může nastat situace, kdy chcete vydědit jen svého marnotratného potomka ale ne jeho děti. Můžete uvést, že se vydědění vnoučat netýká. Ony přeci za své rodiče nemohou. Ty by pak dědily podle dědické posloupnosti, tedy pokud nedědí jejich rodič, dědí ony. A to i za života svého vyděděného rodiče.
Soudní spory
Vydědění s sebou nese riziko soudních sporů. Vyděděný potomek se může bránit soudní cestou a snažit se důvody vydědění zpochybnit. Jsou třeba lidé, kteří žijí v zahraničí a mají objektivní důvody, proč nemohou jezdit tak často na návštěvy. Může nastat např. situace, kdy senior mající 2 vnučky, z nichž jedna žije v zahraničí, učiní rozhodnutí, že dům po něm zůstane jen té jedné žijící v Česku, která ho navštěvovala. Pokud ta druhá, žijící v zahraničí ono rozhodnutí zpochybní, může se stát, že soud nárok vyděděné vnučky uzná. Dotyčná vnučka přeci nemůže za to, že se rodiče rozhodli odstěhovat a ona nemohla prarodiče tak často vídat.
Dědická řízení sama o sobě bývají nepříjemná. Vždy záleží na tom, jak se dědici vzájemně domluví. Máloco tak nabourá rodinné vztahy, jako chamtivost některých jedinců při řešení pozůstalosti. Pokud zvažujete vydědění, mějte na paměti případné následky nejen pro vaše potomky, ale také pro vaše vnoučata a zvažte, zda se důvody vydědění vztahují i na ně. Zda i ony si zaslouží tento druh trestu. Podle zákona ano. Vy však máte možnost v prohlášení o vydědění rozhodnout jinak, pokud vám na nich alespoň trochu záleží. Pokud tak neučiníte, fakticky vyděďujete i vnoučata.
Zdroje:
