Článek
Veronika Arichteva
Herečka a influencerka se na druhorozeného syna velmi těšila. Stejně tak i její manžel Biser Arichtev a pětiletý syn Luka. „Luka se těší moc! Pořád mě hlídá a tulí se mi k bříšku. Jsem zvědavá, jak dlouho mu to nadšení vydrží. To, že mu bude brát hračky, mu zatím tajíme,“ uvedla s úsměvem ještě před pár měsíci.
S radostnou novinkou se svěřila na svém Instagramu v polovině července. Přeci jen už se těhotenské bříško začalo více zaoblovat. S humorem sobě vlastním sdělila: „To tajemství je čím dál větší a já už nemám tak velká trička.“ Na roli dvojnásobné mámy se zodpovědně připravovala, na čas skončila s herectvím. Rozhodla se, že si svou energii bude šetřit pro nový přírůstek do rodiny.
Pak ale přišla tvrdá rána. V pokročilém stádiu těhotenství zjistili, že miminku přesralo tlouct srdce. Smutnou zprávu o ztrátě vytouženého miminka sdělila opět přes sociální sítě: „Náš malinkej nádhernej chlapečku, máme srdce roztříštěný na miliony kousků, ale věř, že v nich vždycky budeš mít svoje místo. Držet Tě poprvé v náručí a pak Tě muset nechat jít nás zlomilo. Budeme Tě milovat do konce našich životů a navždy budeš součástí naší rodiny. Navždy! Až na měsíc a zase zpátky. Tvoje máma a táta.“
Možná se někdo pozastavuje nad tím, proč se Veronika s takovou intimní informací svěřuje celému světu. Inu i to do světa influencerů patří. Sdílet různé odstíny života. To, jakým si nyní prochází obdobím, dokáží pochopit jen ti, kteří si prošli něčím podobným. Bude potřebovat hodně času, aby si tuto bolestnou ztrátu v sobě zpracovala.
Každý se s tím vyrovnává po svém, někdo se uzavře před světem, někomu pomáhá, když se vrhne do práce. Veronika se v těchto těžkých chvílích upíná na svého pětiletého syna Luku, kterého označila za světlo v bolavé realitě, kterou rodina právě prožívá.
Ženám, které přijdou o své dítě, někdy pomáhá sdílení své zkušenosti. Uvědomění si toho, že nejsou samy, komu se něco takového stalo. Alespoň takovou zkušenost má herečka Veronika Žilková, která také přišla o miminko.
Veronika Žilková
Bylo jí 46 let, když zjistila, že je popáté těhotná. Na syna Melichara, kterého čekala s Martinem Stropnickým, se těšila. Jenže se objevil problém. V pokročilém stádiu těhotenství ji lékaři oznámili, že syn bude postižen defektem bránice. Žilková si moc dobře uvědomovala, jak moc je vrozená brániční kýla závažná. Informace, že se při této vadě orgány dutiny břišní dostávají do hrudníku a utlačují krom srdce také plíce, čímž dochází ke špatnému vývinu plic, pro ni nebyly nové. Také její syn Cyril měl tuto vadu. V jeho případě to ale nakonec po vyčerpávajícím období, kdy se bála o jeho život, dopadlo dobře. „Já víc než Martin věděla, že je to špatně. Od chvíle, kdy na tu vadu přišli. Byla na druhé straně, než ji měl Cyril, na té horší. V té chvíli jsem si zakázala věřit v dobro. I když naděje byla, tak padesát procent. Martin věřil víc než já. Já se radši neraduji předem,“ sdělila herečka v rozhovoru s Martinou Riebauerovou v roce 2008.
Veronika Žilková
Dokonce otevřeně přiznala, že kdyby o vadě syna věděla dříve, šla by nejspíš na potrat: „Psalo se o mně taky, že jsem katolička, a proto jsem odmítla ukončení těhotenství. Ale to je nesmysl. Na vadu přišli lékaři na začátku sedmého měsíce, kdy už se ukončení nepovoluje. Nebylo ani vidět, jak moc je velká a že bude pro život fatální. Já měla všechna genetická vyšetření v pořádku, až do sedmého měsíce jsem neměla žádné problémy. Brániční kýla vznikne už v prvním měsíci, ale ten gynekolog - a sám byl z toho nešťastný - ji uviděl až v sedmém. Já nevím proč, to byste se musela zeptat jeho, rozhodně když se objeví v prvním, tak se žena posílá na potrat. Nejsem blázen, abych porodila někoho, kdo se pak bude sedm měsíců takhle trápit.“
Žilková byla v myšlenkách připravená na nejhorší. Když se Melichar narodil, museli jej oživovat. Myslela si, že je mrtvý a v zásadě se jí ulevilo. Jak popsala ve své knize, lékaři ho ale oživili a to trápení trvalo ještě dalších osm měsíců. „Myslím, že tenkrát měla mít poslední slovo příroda. Jenže dnes doktoři zkusí všechno, co jde, musejí. Jenže vlastně ho akorát trápili. A zbytečně. Věděli jsme, že nemá plíce. Nevyvinuly se mu, protože neměl bránici, tedy dělicí stěnu mezi orgány, a jak mu žaludek tlačil na ty plíce, nevyvinuly se. Podobně, jako u Cyrila. Jinak měl všechno zdravé.“
Žilková za synem pravidelně jezdila do nemocnice. Melichar měl ohromnou vůli žít. Cvičil, rehabilitoval, učil se jíst lžičkou. Když už si mysleli, že vyhráli, přišla od lékařů informace, že se blíží konec. Na to už herečka neměla sílu. Sebrala se a šla do divadla pracovat. Poslední dny s Melicharem strávil jeho otec Martin Stropnický. Svůj boj Melichar prohrál 27. listopadu 2007, bylo mu pouhých 198 dní. O tři dny později měla Žilková premiéru Adiny.
I přes to, co se stalo, si Žilková lékařů a sestřiček velmi váží. Dokonce se zdravotníkům snažila pomoci. Využila k tomu bulvár. Když po smrti jejího syna chtěli z Blesku jeho fotku, učinila s nimi dohodu: „Dejte víc, sto tisíc, a dejte to Podolí. Aby to mělo nějaký smysl.“
Jak herečka prohlásila, stala se členem pomyslného klubu rodičů, jejichž děti jsou andělé. „Podpořili mě lidi, kteří to také prožili, psali mi dopisy, posílali maily. Můžete si umět představit cokoli, ale dokud to neprožijete, nic o tom nevíte. Je fakt, že jsem byla na sebevraždu. A chtěla jsem asi proto tak moc pracovat,“ svěřila se před lety Blesku. Práce se pro Veroniku Žilkovou stala určitou formou terapie. Krátce po smrti syna hrála roli Adiny Mandlové.
Adina Mandlová
Také hvězda stříbrného plátna, provokativní Adina Mandlová, si prošla v životě bolestnou ztrátou. Byla celkem třikrát těhotná, ale miminka se nedočkala. Poprvé otěhotněla ještě za studia v Paříži. Na mateřství se ale necítila, a tak šla na interrupci.
Adina Mandlová
Pak potkala osudového Hugo Haase. Přeskočila mezi nimi jiskra a stali se z nich milenci. Populární herec ji naučil vše, co k herectví potřebovala. Zároveň ji seznámil se smetánkou té doby. Díky němu se jí otevřely dveře do světa šoubyznysu a její hvězda letěla vzhůru. Dařilo se jí i po Hugově emigraci.
Na vrcholu své kariéry, v roce 1941, opět přišla do jiného stavu. Otcem dítěte byl německý státní příslušník Willy Söhnel, kterého jí přebrala kamarádka Nataša Gollová. Sympatická Nataša se bezhlavě zamilovala, nedala na rady svého okolí a šla za hlasem svého srdce, z čehož pak po válce měla problémy. Navíc tím udělala tečku za přátelstvím s Adinou.
Když Adina otěhotněla potřetí, rozhodla se, že si tentokrát miminko nechá. Čekala dítě s mužem, kterého milovala - s hercem Vladimírem Šmeralem. Bohužel pro Adinu, on byl ženatý. A jelikož jeho žena byla židovského původu, skončil v koncentračním táboře. Přesto Adina věřila, že jednou budou tvořit spokojenou rodinku. Ale nestalo se tak. V roce 1944 porodila předčasně v osmém měsíci mrtvou holčičku. O této tragické události se herečka zmínila ve své knize Dneska už se tomu směju.
Naďa Urbánková
Obdobnou bolestnou zkušeností si prošla také zpěvačka Naďa Urbánková. Ta otěhotněla se svým prvním osudovým mužem, Karlem Urbánkem. Seznámili se v době, kdy měla angažmá v pardubickém divadle. I když jí okolí varovalo slovy: „Bacha na něj, co neuteče na strom, to mu padne za oběť,“ neposlechla. Netrvalo dlouho a už mu připravovala do práce svačiny. Věrně ho pak následovala do Prahy, kde dostal angažmá. V Praze se jim dařilo, těšili se na narození prvního potomka. Osmiletý vztah s prvním manželem nakonec ale ukončila tragédie.
Naďa Urbánková
Naďa se v pořadu 13. komnata svěřila, že v den, kdy se její muž chystal na cestu do Pardubic, kde měl něco točit, se stal malér. Když mu mávala, chytla se za břicho a cítila, že je něco špatně. „Vyšetřovali mě, poslouchali mě, tvářili se divně. Řekli mi: ,Vaše děťátko už nežije ale musíte ho porodit.´ Jak jsem porodila nevím. Pak jsem byla pod morfiem, protože to se nedalo jaksi dobře psychicky zvládnout.“
Tato událost se stala hřebíčkem do rakve jejich vztahu. Manžel se začal pozdě vracet domů a nekomunikoval. Nadě tehdy pomohla práce. Vyhrála konkurz do Semaforu a odstartovala svou pěveckou a hereckou kariéru.
Vše zlé bývá i pro něco dobré. Člověk si projde krizovou situací, která může ve finále i dotyčného posílit. Jak prohlásil herec Josef Kemr, v životě je hlavní to, aby se člověk, který je na dně, naučil sesbírat všechny své síly a pokračoval dál.
Zdroje:
7) ROHÁL, Robert. Lesk a bída slavných českých žen. [Praha]: Petrklíč, 2015. ISBN 9788072295647.
8) 13. komnata Nadi Urbánkové
