Článek
Její zvonivý smích jsme si mohli naplno užít v komedii Eva tropí hlouposti. Ještě před ztřeštěnou Evou si zahrála usedlou Mařenku v Kristiánovi po boku Oldřicha Nového. Velký úspěch měl také její film Hotel Modrá hvězda.
Osobní život
Na hereckém poli se jí dařilo. V osobním životě to bylo horší. Její první velkou láskou byl o šestnáct let starší světoznámý básník Tristan Tzara. Jejich platonické vzplanutí ale přerušila válka. Dalším významným mužem jejího života byl její herecký kolega František Vnouček, po jehož boku si ale štěstí moc neužila. Ukázalo se, že je zakuklený homosexuál. Třetí muž byl pro ni přímo osudový. Zahořela láskou k muži, který byl německým přidělencem Barrandova. Jmenoval se Willy Söhnel. V době nacistické okupace dohlížel na českou kinematografii. Seznámila se s ním v roce 1941, když se zúčastnila přehlídky filmů, která se konala ve Zlíně pod názvem Filmové žně. Na pokoji bydlela se svojí kamarádkou Adinou Mandlovou, která pro něj také měla slabost. Vzájemně se o něj přetahovaly. Mandlová dokonce s Willym otěhotněla, nicméně si dítě nechala vzít. Nataša nedbala varování přátel, aby jej raději nechala být, velmi jej milovala. Na dopady jejich vztahu později vzpomínal režisér Otakar Vávra: „Doktor Wilhelm Söhnel nebyl nacista. Ale v době, kdy byl Němec jako Němec a psal se s malým n, byla Nataša Gollová ve stejné situaci jako Baarová a Mandlová. Prostě spala s Němcem. Vyřešila to nejčestnějším způsobem. Zatímco se obě hvězdy daly zatknout, aby je lidi nelynčovali, Nataša odjela do terezínského ghetta, kde vypukl skvrnitý tyfus a kde jako ošetřovatelka neúnavně pomáhala, sama se nakazila a půl roku pak musela ležet v nemocnici. Učinila kruté pokání proto, aby si zachovala vlastní tvář.“ Když se nakonec vyléčila, poznamenalo ji to na celý život. Mimo jiné již nemohla mít děti.
Svatopluk Beneš, jeden z nejbližších přátel Nataši Gollové, vzpomínal: „Doplatila na svůj vztah k mimořádnému muži, jehož neodpustitelnou chybou byl jeho německý původ. Nikdo nevzal v úvahu skutečnost, že držel po dobu války český film nad vodou.“
Po válce se ocitla před prověrkovou komisí. Krom vztahu s tímto mužem jí byla vyčítána i role v německém filmu Vrať se ke mně zpět. Sice to byl jediný německý film, ve kterém Nataša Gollová hrála, nicméně to stačilo, aby na ni bylo ukázáno prstem a byla považována za kolaborantku.
České Budějovice
Potrestána byla zákazem činnosti. Dostala stopku nejen u filmu, ale i u všech pražských divadel. Stejně jako divadelní režisér Karel Konstantin musela odejít z Vinohradského divadla. Z Konstantina se stal ředitel obnoveného Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, své angažmá zde zahájila i Nataša. Opustila Prahu, svůj azyl našla v Českých Budějovicích, kde působila od roku 1947 do roku 1950.
Pro provinční Budějovice byla přítomnost Nataši Gollové událost, kterou se místní rádi chlubili. Kritici ji chválili, po umělecké stránce pookřála. Roku 1948 všechny překvapila její tajná svatba s Konstantinem, na kterou nepozvala ani svou maminku. S takřka o deset let starším Koníčkem, jak mu říkávala, ale šťastná nebyla.
Za zmínku stojí to, že ještě před svatbou se Nataša setkala se svou dávnou láskou – básníkem Tristanem Tzarou, zakladatelem dadaismu, kterého poznala už v roce 1932.
„Nataša v těch Budějovicích žila jako vyloučená ze společnosti. Hrála tam hezké role, ale Prahu měla zakázanou. Když odešla do Budějovic, úplně jsem s ní ztratil kontakt. Všechno se to nějak rozpadlo. Další velká Natašina tragédie byl Konstantin. On byl hroznej alkoholik. Spíše než velká láska to bylo zoufalství. Proč si ho vzala? Protože byla v těch Budějovicích úplně sama, už taky nebyla nejmladší…On byl výborný režisér – ale dost pil. To víte, to jí nepřidalo. Zmizela z pláten kin a pozvolna se vytrácela i z povědomí diváků,“ vzpomínal později Svatopluk Beneš.
Samsonova kašna a Černá věž, České Budějovice
Návrat
V roce 1950 se manželé vrátili zpět do Prahy, kde se Konstantin v letech 1950–1957 stal uměleckým ředitelem Divadla Na Fidlovačce. Nataša se díky Janu Werichovi v roce 1951 vrátila k filmu. Pod Fričovým režijním vedením spolu s Janem Werichem natočila film Císařův pekař – Pekařův císař, kde hrála hlavní ženskou roli. Některým však na tuto roli přišla stará. Nebylo to ovšem poprvé, co si Nataša střihla roli mladší postavy. V roce 1939 ve svých téměř třiceti letech ztvárnila 16 letou Helenku v Pohádce máje.
Její komediální talent se o několik let později projevil ještě ve filmu Drahé tety a já režiséra Zdeňka Podskalského, kde už jako stará nemocná paní skvěle ztvárnila čipernou Fany. To už ale prý bojovala se svojí závislostí na alkoholu.
Zemřela 29. října 1988 v Praze. Svého manžela přežila o dlouhých 27 let. Svatopluk Beneš o ní po její smrti řekl: „Byla vzácná žena, nadprůměrná. Nejen v osobním styku, ale i v hereckém projevu těžila z dívčího půvabu, který se snoubil s humorem a chlapeckou bezprostředností.“
Zdroje:
6) Rohál, Robert: Lesk a bída slavných českých žen, Nakladatelství Petrklíč, 2002. ISBN 80-7229-074-6.
