Článek
Byla atraktivní, cynická, nekonvenční, nespoutaná. Kromě krásy byla obdařená také hereckým talentem a inteligencí. Příznačný byl pro ni přirozeně civilní projev. Klíčovým mužem v začátcích její kariery byl partner Hugo Haas. „Naučil ji mluvit, hrát, oblékat se, i její pověstnou sebeironii a zdravou dávku cynismu,“ hodnotil později režisér Otakar Vávra.
Hugo Haas
Ležela v náručí slavných mužů, a to nejen před kamerou. Díky movitým milencům si žila jako v bavlnce. I ve filmech dostávala role zhýčkaných žen z vyšší společnosti, jako např. v legendárním filmu Kristián.
Nerada se čemukoli a komukoliv přizpůsobovala. „Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a dobrodružstvím,“ tvrdila Adina médiím. Z novinářů si ráda dělávala srandu. Na otázku, co dělá ve volném čase, šibalsky odpověděla: „Vstávám k polednímu, koupu se, jím, učím se anglicky, chodím na flámy a pak do hajan.“
Neměla se věru zle. Byla pragmatická. Věděla, že její líbivý vzhled je pomíjivý a tak se z něj snažila vytěžit maximum, dokud to šlo. Měla moře ctitelů, ráda koketovala stejně jako její herecká kolegyně Lída Baarová. Bohatými milenci se nechala vydržovat, chudé milence měla pro zábavu. Pořádala bujaré večírky, na kterých měla z čeho vybírat. Žila bouřlivým bohémským životem.
Těhotenství, manželství a nešťastná láska
Její bohémsky život měl ale i své následky. Během studia v Paříži prodělala svůj první potrat. V pozdějších letech, v roce 1941 kdy byla na vrcholu své kariery, si opět nechala vzít dítě a to po vztahu s německým státním příslušníkem Willy Söhnelem. V době nacistické okupace dohlížel na českou kinematografii. O tohoto muže se přetahovala s kamarádkou Natašou Gollovou, která do něj byla bláznivě zamilovaná. Nataša si dle vzpomínek Adiny prostě nemohla pomoci. „Všichni její přátelé jí to vymlouvali, protože věděli, že jí to po válce budou mít za zlé, ale ona si nedala říct, a tak když jsem se vrátila z Berlína a dozvěděla se, že mě Willyho za mé nepřítomnosti přebrala, naše přátelství skončilo a Nataša pak chodila s Willym téměř veřejně, z čehož měla po válce skutečně malér.“
Nataša Gollová
V roce 1943 se Adina poprvé vdala. Možná aby si napravila reputaci. Jejím vyvoleným nebyl žádný bohatý podnikatel, ale malíř Zdeněk Tůma. Štěstí po jeho boku ale nenašla. Byli povahově příliš rozdílní, postupně se víc a víc odcizovali. Jeho ponurá plátna se navíc špatně prodávala a tak upadal do depresí. Přecitlivělý Zdeněk si vzal život, když se Adina zdržela na jednom flámu po generálce v divadle. Přímo v bytě Adiny se otrávil plynem. Adina se zhroutila. Z depresí ji vyvedla práce v divadle, kde měla za partnera herce Vladimíra Šmerala, do kterého se bezhlavě zamilovala.
Obraz - Kuřák, Zdeněk Tůma
Vladimír Šmerala jste mohli zaznamenat v mnoha rolích. Mně utkvěla role zejména inkvizitora Jindřicha Bobliga z Edelstadtu v historickém dramatu Kladivo na čarodějnice, které v roce 1969 natočil Otakar Vávra. V době, kdy měl románek s Adinou, byl ženatý. Jeho manželka byla židovského původu. Odmítl se s ní rozvést, a tak oba skončili v transportu do koncentračního tábora v Polsku. Ještě než skončil v koncentračním táboře, Adina s ním přišla do jiného stavu. Tentokrát ale byla odhodlaná si dítě nechat. Dle jejich vzpomínek jej hluboce milovala a nedokázala si představit budoucnost s jiným mužem než s ním.
Mandlová se mu snažila pomoci, jak jen to šlo. Usilovala o jeho propuštění. Prý se dokonce pokoušela o audienci u K. H. Franka. Kromě toho mu posílala balíčky s potravinami. Když se mu podařilo z koncentračního tábora utéct, skrývala ho u sebe. Tou dobou už měla za sebou tragický předčasný porod. Roku 1944 se jí narodila mrtvá holčička. Po válce byl s Mandlovou veden proces, Šmeral mohl svědčit v její prospěch. On se však na ní vykašlal. Bylo mu úplně jedno, co se s ní stane.
Happy end s homosexuálem Benem
Po válce okusila také vězení kvůli údajné kolaboraci a poměru se státním tajemníkem K. H. Frankem. Tento poměr vyvrátila ve svých pamětech. Po propuštění z vězení se účelově vdala za pilota RAF, aby se dostala do Anglie. Dalším jejím manželem byl bohatý Angličan, ale manželství bylo plné hádek, žárlivosti a nesouladu. Svůj klid a pozvolné smíření našla až ve svém čtvrtém, posledním manželství s módním návrhářem Benem Pearsonem. Ani jí nevadilo, že je homosexuál. Skvěle si spolu rozuměli. Byl nesmírně pozorný, něžný a respektoval ji. Vážila si jej pro jeho laskavost a toleranci. Konečně první muž, který nad jejími milostnými avantýrami přivíral oči. Manželství jim vydrželo až do jeho smrti, dlouhých 37 let.
Osud Adině dopřál nespočet rozkoší, vybral si za to ale také vysokou daň. Žila svůj divoký život plnými doušky. Poznala blahobyt i to, jak to vypadá na samém dně. Dokázala najít v sobě vnitřní sílu ze dna se odrazit. Nebyla zahořklá, jako např. Lída Baarová, která se ke konci života strašně litovala. Vším, čím si prošla, prošla se ctí. „Dívám se na minulost bez trpkosti, necítím nenávist k těm, kdož se mi snažili život znesnadnit. Všecko, co jsem pokládala za důležité, je teď bezvýznamné. Dneska už se tomu jenom směju,“ napsala ve svých pamětech.
Zdroje:
4) Rohál, Robert: Lesk a bída slavných českých žen
