Článek
Silné texty, příjemný hlas, uvěřitelné emoce. Paní Marie Rottrová je stálicí na naší hudební scéně, zpívá už přes 50 let. Málokomu se povede zpívat tak dlouho a přitom vystupovat s takovou grácií. Však také měla po kom svůj hudební talent zdědit. Tatínek byl varhaník a maminka zpěvačka. Hra na klavír ji provázela už od mládí, po vzoru maminky chodila také zpívat do kostelního sboru. Původně se toužila stát krasobruslařkou, nakonec ale tento sen vystřídal jiný. Vzhlédla se v učitelské profesi, nicméně kvůli komunistickému režimu musela změnit plány a místo pedagogické školy zamířila na gymnázium, kde začala zpívat se školní kapelou. Po maturitě pracovala jako úřednice ve spořitelně, ale ta práce ji nenaplňovala. Začala zpívat s místními kapelami na „nedělních čajích“.
Hudební kariéru jí odstartovala výhra v ostravské hudební soutěži, která hledala mladé talenty. Ve svých začátcích odmítla příležitost stát se součástí týmu Karla Gotta. Zůstávala věrná Ostravě, kde se v roce 1941 narodila. Vystupovala s místními skupinami. Kolem roku 1963 si dala profesní pauzu a upřednostnila svou rodinu. Vdala se za Vlastimila Kučaje, kterému porodila dva syny. Dlouho ale ženou v domácnosti nezůstala. Vrátila se do zajetého režimu a přidala se ke kapelám Samuel a Majestic, kde byl kytaristou její manžel. Zkrátka hudbu ke svému životu potřebovala. Od roku 1969 se přidala ke skupině Flamingo, díky které se seznámila například se zpěvačkou Hanou Zagorovou.
Marie měla štěstí na skvělé textaře, jako byla Jiřina Fikejzová, Jaroslav Wykrent nebo Jaromír Nohavica. V textech písní byla vybíravá, nepřijala vše, co jí autoři nabízeli. Dokonce na začátku 70. let dala košem i Jiřímu Suchému, který ji lákal do divadla Semafor. „Byla jsem na schůzce, ale tenkrát to bylo složité. Já jsem měla výbornou kapelu v Ostravě, měla jsem skvělé zázemí v ostravské televizi, v ostravském rádiu. Neměla jsem vůbec chuť se stěhovat nebo dělat nějaké projekty. A jak jsem měla vždycky strašně ráda písničky Semaforu, Suchého, Šlitra, fakt jsem to milovala, tak jsem říkala, že do toho projektu nechci zapadnout. Protože je v tom už kus nesvobody. Z toho důvodu jsem nešla ani do žádného muzikálu, protože já chci zpívat to, co opravdu chci, a ne písničky, které mi někdo předloží a řekne: ,Jsi toho součástí. ‘Já si strašně cením umělecké svobody,“ sdělila v rozhovoru s Jiřím Kubíkem.
Dělala si hudbu podle svého, a vyplatilo se. V roce 1981 se jí povedlo prorazit s hitem Lásko voníš deštěm, který byl převzat od skupiny Black Sabbath. Singl pro Marii nově otextoval Jaromír Nohavica. Další hity na sebe nenechaly dlouho čekat. Některé si napsala i sama Marie. Jako například hit Měli jsme se potkat dřív. Její kariéra byla na vrcholu, vystupovala doma i v zahraničí. V polovině 80. let se přestěhovala do Prahy. V druhé polovině osmdesátých let dělala dvacet koncertů každý měsíc. Na vytížené zpěvačce se začaly projevovat psychické problémy. Naložila si toho moc a syndrom vyhoření byl tu. Tělo a mozek si řekli dost.
„Opravdu jsem byla v takovém přetlaku. Spíše bych řekla, že to bylo vyhoření než přetlak. Už jsem zapomínala texty a moc jsem to neprožívala. Už to byla taková rutina. A z té rutiny se najednou stalo to, že jsem zpanikařila, říkala jsem si: „Páni, vždyť já si nevzpomínám na texty!“ Tak jsem před koncertem zběsile mlela jeden text za druhým, v hlavě mi to šrotovalo, a když jsem se postavila před publikem na začátku koncertu, měla jsem neuvěřitelnou trému a bála se, že to pokazím,“ přiznala po letech. Zlomovým koncertem se pro ni stal koncert v Lázních Jeseník, ve velkém sále, kde byli i doktoři. Nevzpomněla si na jediný text své písničky a zpanikařila. A tak předstírala žlučníkový záchvat, jen aby nemusela vystupovat. Jelikož tam byli přítomni lékaři, jeden přispěchal zpěvačce na pomoc. „Ano, chtěl mě léčit a já jsem říkala: ,Už je to lepší, už je to lepší.´ A dal mi nějakou injekci, což nevadí… Injekce sem, injekce tam, že,“ vzpomínala zpěvačka s úsměvem. „Bavila jsem se s Hankou Zagorovou a ta mi říkala: ,Vůbec mi to neříkej, protože na tohle, když si vzpomenu, že jsem měla tyhle stavy…´ To bylo, když v určité době měla neuvěřitelné množství koncertů, tak říkala: ,Nebylo to až tak, ale měla jsem šílenou trému, klepala jsem se před každým koncertem.´ Prožívala to samé, co já,“ dodala.
Hana Zagorová
Koncem 80. let přišla navíc tragická událost. Jeden z členů kapely, Vladimír Figar, tragicky přišel o život a na Marii toho bylo najednou moc. Jak uvedla v rozhovoru s Jiřím Kubíkem, její spásou tehdy bylo to, že potkala svého druhého muže, George Burgersteina, za kterého se v roce 1988 vdala. Odešla z šoubyznysu do Německa, do anonymního prostředí. Tak jednoduché to ale zkraje nebylo, komunistické úřady jí nedaly permanentní výjezdní doložku. „O každou výjezdní doložku za manželem do Německa jsem musela žádat znovu a znovu a znovu.“
Zpěvačka se stáhla do ústraní, skoro tři roky byla ženou v domácnosti. Šoubyznys jí nechyběl. „Já jsem byla přesvědčená, že v Německu určitě zůstanu, budu pendlovat Praha-Stuttgart. Ale potom se manžel rozhodl, že bude prodávat hudební nástroje, které prodával Čechům, Slovákům, polským muzikantům, a že si otevře obchod v Praze. Takže jsme se nakonec přestěhovali do Prahy. Pak jsem už přemýšlela o tom, že bych měla začít něco dělat. Rádia mě naštěstí celé ty dva roky, co jsem byla ve Stuttgartu, hrála, jely nějaké televizní reprízy… Takže jsem se z povědomí posluchačů neztratila, a tak jsem začala velmi skromně s pianistou, potom s menší kapelou. A lidé byli šťastni, že jsem zpátky. A já taky.“
Vrátila se do Čech, opět nastartovala svou kariéru, bohužel se ale objevily problémy v osobním životě. Druhé manželství jí nevyšlo, nakonec našla štěstí u svého třetího muže, Milana Říhy, který ji podporuje a snaží se ji pošťouchnut, aby dala šanci novým autorům a udělala něco nového. Marie však na to nemá chuť. „Nedávno jsme s manželem poslouchali nějaké písničky, které mi napsal Víťa Hádl, a zjistili jsme, pět jsme jich našli, že jsou jedna hezčí než druhá. Tak jsem si říkala: ,Páni, tak proč furt dělat nové?´ Ty písničky, ty staré věci, mají výborné aranžmá, jsou výborně zahrané a v podstatě i od těch osmdesátých let výš dobře zvukově natočené, se skvělými muzikanty.“ Zpěvačka je věrná evergreenům, nepodléhá módním výstřelkům a drží se toho, co má trvalou hodnotu.
Svou pěveckou kariéru plánovala ukončit v roce 2011 při příležitosti 70. narozenin, nicméně to vydržela jen dva roky. Srdci zkrátka neporučíš. Hudbu dělá pro radost, do ničeho se nenutí. Veřejné vystupování omezila na 3 až 4 koncerty měsíčně. Neutuchající zájem publika ji těší, nicméně je poučená a ví, že nic se nemá přehánět a drží si v životě zdravou rovnováhu.
Zdroje:
