Článek
Populace stárne. Již od poloviny 80. let roste nepřetržitě seniorská složka populace. Ze všech tří hlavních věkových skupin (dětská; produktivní; seniorská) se seniorská složka populace mění nejvýrazněji. Dle dat ČSÚ na konci roku 2023 bylo v seniorském věku v ČR téměř 2,24 mil. obyvatel, což je o 412 tis. více než o deset let dříve.
Lidé se dožívají vyššího věku. Průměrná délka života vzrostla v roce 2023 o tři čtvrtě roku. Ženy se v tomto roce se dožívaly v průměru 82,8 roku a muži téměř 76,9 roku. Nejdéle žijí lidé v Praze. Roli hraje životní styl i dostatek lékařů.
S tím, jak populace stárne, dostává se více ke slovu geriatrie. Cílem tohoto oboru je, abychom se hranice stáří, která je stanovena na věk 65 let, dožili bez nějakých velkých fyzických a psychických omezení.
To jak žijeme, ovlivňuje, jak se nám bude stárnout. Na stáří se lze určitým způsobem připravit. Můžeme se zamyslet nad tím, jaké máme genetické předpoklady a jak žijeme. Podle profesorky Evy Topinkové, české vědkyně v oboru gerontologie, nám může pomoci i zbavení se nějakého zlozvyku, jako je třeba kouření. Když přestaneme kouřit v 65 letech, prodlouží nám to život dle Topinkové o další dva až tři roky.
Možná jste si všimli, že se v poslední době více řeší změny v preventivních prohlídkách. Snahou je vytipovat ty, kteří mohou mít zdravotní obtíže a včas těmto obtížím předejít. Pro společnost je žádoucí, aby se prodloužila doba, kdy jsou lidé produktivní. Věk, kdy český člověk přestává být zdravý je 62 let. Nicméně je zapotřebí, aby lidé, vzhledem ke stárnutí populace odcházeli do důchodu v pozdějším věku. „Ukazuje se, že populace lékařů výrazně stárne, populace sester výrazně stárne a předpokládané počty pacientů, kteří budou tyto služby potřebovat, narůstá. A ty nůžky se bohužel dost rozevírají,“ upozorňuje Topinková.
Dalším problémem je fakt, že lidé sice mohou posunout své zdravotní neduhy, nicméně s přibývajícím věkem se zdravotní problémy nakonec nakupí a seniory trápí chronická vícečetná nemocnost. To znamená, že například kromě cukrovky mají problémy také s vysokým krevním tlakem, k tomu problémy s prostatou nebo postmenopauzální osteoporózou. Zkrátka fyzické opotřebení se s věkem stejně projeví a stárnoucí lidé se dostanou do stavu, kdy budou potřebovat něčí pomoc. „My můžeme snížit kardiovaskulární úmrtnost, ti lidi neumřou, ale už prostě nejsou schopni se takzvaně obstarat a vyžadují pomoc. To je další obrovský problém - potřebují někoho profesionálního nebo rodinu. Představte si, že byste se teď na vrcholu své kariéry musel starat o svoji maminku. To jsou pro ty rodiny strašná etická dilemata. „Přece nejsem takový, abych…“ a naopak. Velmi obtížně řešitelné situace. A když ti lidé řeknou: „Já bych si někoho zaplatil…“, ale on ten někdo najednou bude chybět. To jsou hrozné výhledy do nejbližší budoucnosti. Všechny preventivní programy jsou, aby lidé mohli pracovat do toho prodlouženého věku odchodu do důchodu, a pak aby to tolik nestálo a nevyžadovalo to tolik péče tím, že nebudou soběstační,“ uvedla Topinková.
senior
Právě to, jak se postarat o své blízké v důchodovém věku bývá pro mnohé lidi v produktivním věku strašákem. Musí řešit svou práci, své vlastní potomky, to, jak se připravit na své vlastní stáří a do toho i otázku, jak se postarat o své rodiče, na kterých se dřív či později projeví zub času. Málokdo má to štěstí a má aktivní rodiče, kteří jsou i v důchodu činorodí a dokonce rádi vypomohou s vnoučaty. Rodinu to stmeluje, pomáhá to i seniorům, které tato aktivita udržuje v určité kondici.
Pro stárnoucí lidi je důležité být aktivní. Je pro ně důležitý celý sociální kontext a sociální vazby. Veškeré sociální zázemí, radost ze života, radost ze setkávání s lidmi prodlužuje lidem život. „Nejhorší na stáří je, že nemáte nikoho, komu můžete pomoci a prospět. Proto by i rodiny měly těmto lidem poskytnout alespoň určitou iluzi prospěšnosti nebo ji aktivně vyhledat,“ sdělila Topinková v rozhovoru s Jiřím Kubíkem.
Jen vzpomeňte na klasiku Babička od Boženy Němcové. Slavná kniha začíná tím, že je babička pozvaná na dožití ke své nejstarší dceři. A protože krev není voda, babička se stěhuje k dceři, kde se s radostí stará nejen o vnoučata, ale vypomáhá také s hospodářstvím. Jako první vstává a krmí domácí zvířata. „Když nebylo právě důležitého zaměstnání v domácnosti, seděla babička v zimě ve své sedničce při kolovrátku, v létě ale s vřeténkem svým na dvoře pod lípou neb v sadě, aneb si vyšla s dětmi na procházku. Přitom sbírala byliny, které pak doma sušila a schovávala pro potřebu.“
Terezie Brzková, Babička 1940
I přes svůj pokročilý věk byla babička užitečná. Moudrou ženu, která byla všem rádkyní a ve které bylo tolik dobroty a lásky, měli všichni rádi. Bývalo zvykem, že staří lidé byli nějakým způsobem zapojeni do chodu domácnosti. Když jejich děti pracovaly, tak například hlídali vnoučata. Mezigenerační vzájemná solidarita ještě fungovala.
Ať už je to práce, rodina, koníčky, na které dříve člověk neměl čas, je důležité najít si něco, co člověka udržuje v nějaké aktivitě. Podle Topinkové je třeba udržet si v sobě radost ze života i ve stáří, mít na co se těšit. Snažit se pro sebe i ty druhé dělat maximum. „Nezapšknout - zapšklý stařík je docela ošklivý, není hezké s ním pobýt. Snažit se, aby s vámi někdo chtěl pobýt.“ Nicméně uznává, že to není tak jednoduché. Mně se velmi líbí výrok jaderné inženýrky Dany Drábové, který sice pronesla v souvislosti s druhým prezidentským obdobím Miloše Zemana, nicméně mi přijde obecně platný: „Moje maminka mi vždycky říkala: ‚Víš, holka, to stáří, to je blbé. Všecky dobré vlastnosti mě postupně opouštějí a všechny špatné narůstají.‘ A ono to tak asi s tím věkem bude, já to pozoruji i na sobě.“
Bohužel mám osobní zkušenost s tím, jak se může negativním způsobem stárnutí na člověku podepsat. Měli jsme v rodině muže, který byl s přibývajícím věkem více impulzivní, vztahovačný, umíněný. Opravdu nebylo příjemné s ním trávit čas. Když nebylo po jeho, dokázal své nejbližší urazit a odehnat od sebe. Nakonec své blízké vydědil, protože prý o něj nejevili dostatečný zájem. Po této zkušenosti si o to více vážím seniorů, kteří mají nadhled, berou věci tak, jak přicházejí, umí stárnout s grácií a snaží se být v rámci svých schopností prospěšní pro své okolí.
Zdroje:
5) NĚMCOVÁ, Božena. Babička: obrazy venkovského života. Ilustroval Adolf KAŠPAR. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. ISBN 9788073607081.
