Článek
Jsou senioři, kteří mají to štěstí a mají pevné rodinné vazby. Potomci je pravidelně navštěvují, pomáhají jim, když je potřeba něco zařídit, jsou s nimi v kontaktu. Jejich blízcí považují za samozřejmé, že je odvezou k lékaři, zařídí dovážku jídla nebo pomohou poklidit. Výhodou je, když rodinu nerozděluje vzdálenost nebo třeba pracovní povinnosti potomků. Pakliže se stane, že se děti odstěhují do zahraničí, bývá to komplikovanější. Moje maminka třeba takto chodila pravidelně navštěvovat jednu starou paní, které se dcera odstěhovala za hranice. Na její návštěvy si natolik zvykla, že pak bývala naštvaná, když se moje máma vracela domů za svými dětmi. Chtěla, aby u ní byla déle.
Můj manžel má zase zkušenost s péčí o svého nevlastního dědu. Byl v okruhu lidí, kteří jej pravidelně navštěvovali a pomáhali mu. Nedělal to čistě z pocitu povinnosti, měl jej rád. Jednak mu pomohl s úklidem, hygienou a jednak mu dělal společnost, aby se necítil tak sám. Jeho vlastní synové za ním nejezdili. Měli na něj špatné vzpomínky z dětství, kdy je fyzicky trestal.
Samota trápí mnoho seniorů a to nejen ty, kteří žijí sami, ale občas i ty, kteří pobývají v domovech důchodců. „Občas vidím, že nejvíce se trápí lidé, kteří mají rodiny, ale ty za nimi nejezdí,“ potvrzuje paní Jana Novotná, která pracovala v několika domovech pro seniory jako sociální pracovnice. „Občas za lidmi, které jsme měli evidovány jako osamělé, chodilo více návštěv než za těmi, kteří měli rodiny,“ vzpomíná.
Co osamělý senior, to odlišný příběh. Někdy za jejich osamělost mohou kilometry, někdy špatné vztahy v rodině. Původcem neshod mohou být i projevy chování daného seniora. Je známo, že s věkem se člověk mění. Stárnoucí člověk bývá citově labilnější a hůře se přizpůsobuje. Postupně ubývá tělesných i duševních sil, přibývá zdravotních problémů. To se může odrazit na jeho chování. Mohou se rozvinout poruchy chování, kdy se senior chová agresivně, případně demence. Ne každý takové změny v chování svého blízkého dokáže zvládat a může se stát, že se kontaktu začne vyhýbat.
Nezájem potomků rodiče většinou trápí, někteří nešetří výčitkami. Může to zajít až tak daleko, že se senior rozhodne některého svého potomka vydědit. „Zůstavitelé nejčastěji chtějí vydědit potomky, kteří o ně nejeví skutečný zájem. Cítí se tak poškozeni a za to jim chtějí odepřít majetek, který by jim jinak po jejich smrti náležel,“ uvedl Radim Neubauer, prezident Notářské komory ČR. Potomkovi je po sepsání prohlášení odejmuto právo na takzvaný povinný díl z budoucího dědictví. Musí být však naplněn jeden ze zákonných důvodů, jako je například „neprojevování skutečného zájmu“. Myslí se tím stav, kdy potomek svého rodiče nenavštěvuje, nepíše mu, nevolá a to ani o svátcích či narozeninách. Neubauer dodává, že „nejsou ale výjimkou ani případy, kdy už si zůstavitel nevzpomene, že třeba syna sám vyhodil z domu se slovy, že už ho nikdy nechce vidět. Třeba proto, že si syn nerozuměl se zůstavitelovou novou ženou.“
Při posuzování, zda vydědění bylo zákonné, se hodnotí proporce vztahu rodičů a dětí ve vztahu k vydědění. „Když se prostě někdo nestará o dítě, nelze se divit, že po letech o něj dítě nemá zájem… Sám se pak z možnosti použít tento důvod k vydědění diskvalifikoval,“ konstatoval expert na dědické právo Roman Fiala.
Někdy se může jevit, že potomek na své stárnoucí rodiče kašle, jedná v rozporu s dobrými mravy, nicméně ono nevhodné chování může mít vážné důvody. Nad tímto tématem se rozhořela diskuze na portálu pro aktivní seniory i60.cz. Často bylo skloňováno slovo výchova a to, že skutečně platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. „Otec, který své děti i ženu bil jako žito, matka, která děti doma zamykala a chodila po nocích nevím kam, ti se v domově důchodců budou muset bez těch návštěv obejít. Jenomže tam už málokdo bude vědět, proč ty děti se ani neukážou. A tak starouška šmahem pilotují jak ostatní, tak personál…mezi námi, člověk pro ty děti udělá, co může. Ale lépe je radši nepočítat, že nám to ve stejné míře odvedou…,“ napsala v diskuzi například paní Eva Kopecká.
Paleta okolností, za kterých potomci neprojevují dostatečný zájem o své stárnoucí rodiče, je pestrá. Svou roli hrají také finanční a rodinné podmínky potomků. Jak náročnou mají práci, jakého mají partnera, kolik mají dětí, a zda nebydlí na druhém konci republiky. A v neposlední řadě i to, jak se rodič ke svým dětem chová či choval.
Senioři, kteří se snažili mít spravedlivý přístup ke všem svým dětem, vychovávali je k pracovitosti a odpovědnosti, respektovali jejich styl života a ti, kteří si umí říci o pomoc, se nejspíše problémem nezájmu svých potomků nemusí zabývat. Koho děti mají rády, k tomu se vracejí.
Zdroje:
