Článek
Jiří Lábus je svým způsobem fenomén. Je populární napříč generacemi, lidé jej poznávají i mimo naší kotlinu. A to díky jeho životní roli čaroděje druhé kategorie Rumburaka ze seriálu Arabela: „To jsou až absurdní situace. Byli jsme kdysi s divadlem na Tchaj-wanu, u chrámu, jedna paní se mě anglicky zeptala, jestli jsem herec, že mě viděla v televizi.“ Lábus tuto zápornou roli dokázal obohatit o nový rozměr. Dokonce mu psaly děti z různých koutů světa, že mu fandí. Do srdcí dětských diváků se zapsal také díky namluvení plyšového moderátora Jů z televizního pořadu Studio Kamarád. Nelze opominout ani jeho namluvení postavy Marge v kultovním seriálu Simpsonovi.
Marge - seriál Simpsonovi
K pohádkám měl Lábus vždy pěkný vztah. Televizi doma neměli, až do svých osmnácti let si musel vystačit s knihami a rádiem. „Kupoval jsem si na Staroměstském náměstí pohádkové hry pro loutky a doma je předčítal do hrnce, aby to líp znělo. Vyžíval jsem se ve střídání hlasů mužů a žen (čerti, čarodějové, princezny, králové, ježibaby), což mi zůstalo. Celý život si vlastně jen dál plním tenhle sen.“
Už od dětství měl umělecké sklony, rád kreslil, přál si jít na výtvarnou školu. Nakonec ale skončil u herectví. Dodnes ale rád maluje akvarely pro kamarády, většinou s motivy krajiny. Přitom umělecké geny v rodině neměli. Maminka byla zdravotní sestra a otec architekt. Jablko tak trochu padlo daleko od stromu. Měl ale štěstí, i když jeho rodiče byli jiných oborů, nebránili mu v tom, aby šel dělat to, co ho baví. „Otec byl velmi chytrý a věděl, že si celý život budu dělat, co chci. A to jsem dělal,“ uvedl v roce 2023.
Po dokončení DAMU nastoupil do angažmá divadla Studio Ypsilon, kterému je věrný už více jak 50 let. „Je to moje druhá rodina, úžasné společenství. I ti mladí, co přicházejí, jsou prima. Nikdo nikomu nic nezávidí… Nepamatuju si, že by se mezi nás dostal někdo, kdo do našeho divadla nepatří.“ Jeho herecký talent můžeme vychutnat i v jiných divadlech, ve kterých hostuje. Do povědomí široké veřejnosti se dostal mimo jiné díky spolupráci s dlouholetým kolegou a kamarádem Oldřichem Kaiserem. Vytvořili sehraný tandem, který svůj talent pro recesi a improvizaci předvedl v zábavných pořadech: Možná přijde i kouzelník nebo Ruská ruleta. Herci se poznali na konci 70. let, téměř hned si padli do noty: „Byla to náhoda. Naše přátelství se zrodilo v restauraci po nějakém natáčení v televizi. Během deseti minut jsme zjistili, že máme stejné fóry, stejný humor a vidění světa. Vznikla vzácná symbióza, která trvá dodnes.“
Oldřich Kaiser
Lábus našel svou krevní skupinu. Sedl si i s tehdejší Kaiserovou manželkou, optimistickou Naďou Konvalinkovou, která měla pro oba pány obrovskou trpělivost. „Netušila jsem, že když si beru Kaisera, beru si i Lábuse,“vzpomínala Konvalinková s úsměvem v rozhovoru s Halinou Pawlowskou. „Všechny recese, které prováděli, zkoušeli nejdřív na mně. Když se narodila Karolínka, dostala jsem do porodnice telegram od Husáka, Brežněva, Štěpána, Indry, Biľaka, Švorcové… Nepromluvila tam pak se mnou noha od postele, dokud neprošel vrátnicí Lábus a od vrátného po primáře se ptal: ‚Nedostala paní Konvalinková nějakej telegram?‘ Pak jim to došlo.“
Naďa Konvalinková
V kontaktu s komickou dvojicí bylo zapotřebí jistého nadhledu. Oba byli vždy svobodomyslní a nikdo nikdy nevěděl, co vymyslí. Našli v sobě dokonalé parťáky pro uskutečňování bláznivých nápadů a recesí. Od chvíle, kdy se dal Lábus dohromady s Kaisrem, začali diváci v Lábusovi vidět komika. Do té doby hrával spíše vážnější, dramatické role.
Kromě televizních pořadů vytvořili také rozhlasový seriál Rodinka aneb Byli jsme a budem. S Kaiserem se také díky úspěšnému seriálu Letem světem podíval například do Laosu, Barmy nebo Kambodži. „Bylo to zajímavé, zábavné i poučné. Ale náročné, hrozné fofry, byli jsme obvykle pouze tři dny v jedné zemi! A jezdili jsme jen s kameramanem, kolikrát jsme si sami zajišťovali i nocleh.“
Lábus rád cestuje a má rád svůj prostor. Je solitér, který si nejlépe odpočine, když jen tak leží a zírá do stropu. I v důchodovém věku je pracovně vytížený, práce ho stále baví. „V každé profesi je něco. Kdybych se znovu narodil, stal bych se asi znovu hercem. Nebo malířem? Ale asi nejspíš rentiérem, to by mě bavilo. A divadlo bych možná hrál jako ochotník. Ale určitě bych přitom dělal legraci.“ Publikum mu dodává energii. Vždy se snaží hrát, jako by hrál hru poprvé, protože divák, který do divadla přijde, jde na hru poprvé a chce vidět plnohodnotný výkon.
Zdá se, že Jiří Lábus je spokojený a nic mu v životě nechybí. Má práci, která ho baví, je obklopen lidmi, kteří ho mají rádi a které má rád on. Na otázku Jiřího Kubíka, zda mu přeci jen něco nechybí, reagoval: „Nemám třeba děti, může někdo říct. Ale já přiznávám: Na toto jsem byl vždycky trošku sobec. Samozřejmě, že kdybych měl svoje dítě, tak bych ho miloval, ale takhle mám tu svobodu svým způsobem absolutní. Opravdu mám ten prostor neomezený.“
Pocit absolutní svobody je pro Lábuse natolik důležitý, že kvůli němu opustil myšlenku založení rodiny. Zdá se, že tento životní postoj je čím dál tím víc populárnější. Stále více lidí se do závazků nehrne, jde si za tím, co je baví a neohlíží se na nikoho. Proč měnit něco, co člověku vyhovuje, navíc ne každý se hodí pro rodičovství.
Zdroje:
1) csfd
