Článek
Charisma, inteligence, talent, smysl pro humor. To je jen krátký výčet vlastností, pro které působil na ženy jako magnet. Adina Mandlová, která díky němu odstartovala svou karieru a tvořila s ním pár téměř čtyři roky, na něj vzpomínala jako na nadaného člověka, který se však flákal po barech, mnohdy přicházel domů opilý a někdy ho i tři dny neviděla. Prý tajně šňupal kokain a byl každou chvíli bez peněz. Otakar Vávra jej ve svých pamětech popsal jako zábavného společníka, který byl vyloženě postelovým typem. V jeho posteli se vystřídala řada krásných žen, např. Andula Sedláčková nebo Ljuba Hermanová. Velmi blízko měl také k manželce Karla Čapka, Olze Scheinpflugové, se kterou často spolupracoval a následně si s ní psal, když byl v emigraci.
Zkrotila jej až jeho manželka, mladičká herečka a baletka česko-ruského původu Marie von Bibikoff, která mu dle jeho slov zachránila život. Kvůli svému židovskému původu byl propuštěn z Národního divadla. Jeho žena byla v nemocnici kvůli poporodním komplikacím, nechtěl ji zprvu děsit špatnými zprávami. Nakonec ji ale informoval. Pár dní po propuštění z divadla na něj v baru vystřelil opilý německý důstojník. Nic se mu nestalo, byla to však možná poslední kapka, která jej přiměla k myšlence emigrovat. Jeho žena na francouzské ambasádě doslova vyžebrala víza a na gestapu si vydupala povolení k cestě. Svého dvouměsíčního syna Ivana museli nechat doma u Hugova bratra. Byl nemocný a báli se, že by cestu nepřežil.
V roce 1939 uprchl s ženou do Francie a následně do Portugalska, odkud hledali způsob, jak se dostat do USA. Opět sehrála svou roli jeho žena, která vyjednala cestu ponorkou. Nakonec ale z dohody sešlo, protože je kapitán ponorky odmítl přepravit s jejich třemi psy. Paradoxně to pro ně bylo štěstí, protože ponorka narazila na minu a potopila se. V listopadu 1940 si koupili lodní lístek do USA a začala tak pro ně nová etapa života.
Ačkoliv začátky byly těžké, Hugovi se podařilo prosadit se v Hollywoodu, a to nejen jako herec, ale i jako scenárista, režisér a producent. Před koncem války se dověděl zdrcující zprávu o úmrtí svého otce a bratra Pavla. Zahynuli v koncentračních táborech. Trápili ho výčitky, že on uprchl, oni zůstali doma a zahynuli. Řešil, zda se má vrátit do míst, kde žili jeho blízcí. Měl obavy, že by mu to utrhlo srdce.
Po válce, v roce 1946 za ním do USA přijela jeho švagrová s jeho synem Ivanem. Tehdy se poprvé jejich syn dověděl, kdo jsou jeho skuteční rodiče. Svou tetu doposud považoval za svou maminku.
Z návratu do vlasti měl obavy a dle jeho ženy prý v USA nikdy šťastný nebyl. Stesk po domově dokládá i jeho korespondence: „Potuluje-li se člověk dlouho světem jako já, porovnává všechno s minulostí nebo jaké to bylo u nás doma. Ať to byla houbová omáčka, nebo moučníky, ať to byl západ slunce, nedělní výlet do lesa, rande na lavičce v parku, domácí tlačenka, ohřívaná večeře. I kdyby se měl na světě královsky, to vše člověka provází životem, protože vzpomínky na mládí jsou nesmrtelné.“
Olga Scheinpflugová
Nakonec se Haas přeci jen přestěhoval zpět do Evropy, ale ne do Československa, ale do Vídně. V roce 1963 se však do Prahy ještě naposledy podíval, když byl pozván k oslavě 80. výročí založení Národního divadla. Dostalo se mu velkého přijetí a těšil se, že se sem opět vrátí, avšak již nikdy nepřijel. Osudným se mu stal 1. prosinec 1968, kdy si dal vařit vajíčka. Bohužel usnul a voda přetekla. Nadechl se štiplavého kouře ze spálených vajíček a dostal astmatický záchvat. Zemřel ve věku 67 let.
Zdroje:
2) ) https://cs.wikipedia.org/wiki/Hugo_Haas
