Článek
Herce Jaroslav Duška jsem vždycky měla spojeného zejména s jeho rolemi ve filmech Pelíšky, Pupendo nebo Musíme si pomáhat. Rozhovory, ve kterých se vyjadřuje o svém neobvyklém přístupu k životu, jsem nevyhledávala. Ostatně i lidé, kteří s ním spolupracují, se raději do některých debat s ním nepouštějí. Jako například režisér Jan Hřebejk, který jeho řeči považuje za nebezpečné polopravdy, iracionální tlachání odporující poznatkům medicíny a za šamanství.
V roce 2023 se stalo něco, co vyvolalo tak bouřlivé reakce laické i odborné veřejnosti, že to nešlo přehlédnout. Dušek byl pozván moderátorem Čestmírem Strakatým do jeho podcastu, aby se s ním pobavil o jeho hraní a pohledu na život. Vznikl rozhovor, ve kterém se krom herectví Dušek vyjadřuje také ke své cestě k uvědomění si podstaty světa, životu jako snění a také k rakovině. „Moje maminka zemřela na rakovinu. To byla její volba. Všichni umřeli na rakovinu. Babička, děda z máminy strany. A co je to rakovina? Tak se ptejme. Umřeli na rakovinu. A vy si myslíte, že ten člověk umře na rakovinu? A já si myslím, že umře na to, že nenávidí život. To vím. Ten člověk nemá rád život, nemá rád sám sebe,“ sdělil. „To, že někdo chce žít, že to říká, neznamená, že to chce, protože, když se díváte na to, jak žije, tak přece vidíte, jestli to chce, nebo nechce,“ prohlásil mimo jiné.
A zatímco já jsem nad obsahem jeho sdělení přemýšlela, a zjišťovala, že má v něčem vlastně pravdu. Jiní jej tvrdě kritizovali. „Samotná konstrukce Duškova výroku o rakovině je zajímavá. Položil to tak, že koho netěší život, má onkologické onemocnění. Mluví tak rafinovaně, že s ním je hodně těžké polemizovat. Dušek vlastně říká onkologickým pacientům, že mají rakovinu kvůli své neschopnosti, a klade jim to za vinu, což je dost podpásový útok a plivnutí do tváře,“ ohradil se proti Duškovým výrokům psycholog Jan Krajhanzl.
Také režisér Hřebejk měl potřebu se k Duškovým výrokům vyjádřit. „Tohle je přesně to, proč mám problém s Jardou na tahle témata komunikovat, potažmo ho brát vážně v této otázce. Jinak miluju jeho humor, vážím si jeho inteligence, vůle a talentu. Ale jak dojde na tahle moudra, je to jako konspirační teorie, antivaxerství a podobně. Mám blok,“ napsal režisér filmů Pupendo a Pelíšky na sociální síti.
Já to vnímám trochu jinak. Ten, kdo má nějakou zkušenost s rakovinou, má ve svém okolí někoho blízkého, kdo řešil onkologické onemocnění, tak ví, že psychika hraje významnou roli. To, jak je člověk vnitřně nastavený, zda to vzdá, rezignuje, nebo zda má vůli bojovat, je podstatné. Příkladem může být Věra Galatíková, která propůjčila svůj hlas francouzské herečce Annie Girardot. Charismatická herečka onemocněla rakovinou plic. V jednom rozhovoru připustila, že si za svou nemoc může vlastně sama: „Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že by mě mohla postihnout taková choroba. Byla jsem přece holka krev a mlíko z Moravy. V naší rodině nikdy nikdo rakovinu neměl, tak jsem celý život bezstarostně flámovala a kouřila jednu cigaretu za druhou. Dokázala jsem jich vytáhnout dvacítku denně. Vlastně jsem si tu nemoc zavinila sama svojí nezodpovědností a neúctou vůči vlastnímu zdraví.“ Ve svém soukromém životě se navíc potýkala s velkým stresem. Její manžel, Ladislav Frej byl nenapravitelný záletník, ona ale chtěla stůj co stůj udržet rodinu. Ta pro ni také byla hnacím motorem v boji s rakovinou. Bohužel nakonec i přes ohromnou vůli svůj boj s rakovinou prohrála.
Věra Galatíková
Když byl na jejím pohřbu v roce 2011 puštěn záznam, ve kterém herečka hovořila o svém muži a smíření se smrtí, málokdo udržel slzu. „Pochopila jsem, že naše láska je můj úděl. Vždycky jsme si povídali, krom vyhrocených chvil, kdy jsme byli dva cizinci. Ani ti nemůžu popsat, jak jsi vypadal, když ti profesor řekl, buď na ni hodný, rakovina je nemoc duše. Litovala jsem více tebe a děti, než abych truchlila nad svou skutečností. Odmítla jsem chemoterapii, protože si chci prodloužit svůj smysluplný život. Nyní spolu zažíváme krásné a čisté období, ale nedá se už dělat nic. Jsem připravená, klidná a zamilovaná do své rodiny,“ zakončila svůj vzkaz Věra.
Pokud člověk dlouhodobě zažívá nějaký stres, může si nějaké závažné onemocnění přivolat, protože psychika je jedním z faktorů, který ovlivňuje imunitu. Podobně jako Věra Galatíková hovořila i herečka Michaela Kuklová, která onemocněla rakovinou prsu. Ta příčinu své nemoci viděla ve stresu, který zažívala kvůli dluhům svého bývalého manžela Jiřího Pomeje.
Michaela Kuklová
Stres a rakovina spolu zkrátka souvisí. Myslí si to i někteří diskutující, kteří se vyjadřovali pod oním kontroverzním rozhovorem v podcastu Čestmíra Strakatého: „Vždyť už student medicíny prvního ročníku se učí, že rakovina je velké selhání imunitního systému, a ten, jak známo, selhává z důvodu dlouhodobých stresů, kdy tělo včetně imunitního systému funguje bohužel nedostatečně, nebo si to člověk může způsobit dlouhodobou špatnou stravou, alkoholem, nedostatkem spánku a odpočinku, nejhorší je kombinace všeho tohoto.....proto je dobré se podívat do rodin, kde je vysoký výskyt onkologických onemocnění, a zavčas učit mladou generaci nedělat chyby svých rodičů, ať už se to týká stravy, nedostatku pohybu na čerstvém vzduchu, či psychohygieny.“
I mezi odporníky se najde pár lidí, kteří za Duškovými výroky vidí kousek pravdy. Takovým příkladem je zakladatelka sítě mammacenter Miroslava Skovajsová, která krom diagnostiky rakoviny prsu zkoumá i to, proč ženy onemocněly. Pacientky ve většině případů označují jako příčinu onemocnění stres. „Já s nimi v terapeutickém hovoru rozklíčovávám, co si pod tím slovem představují. A hodně často se opakuje model, že ta žena dělá všechno hlavně pro ostatní. Ona by se roztrhla za pochvalu. Chce dokázat, že je dobrá, a nakládá si na sebe. Tělo už nemůže, ale hlava pořád vymýšlí další a další krásné věci. Zapomíná na sebe, okolí si zvykne na její způsob žití, přestane ji chválit – a ona přidá,“ uvedla lékařka v rozhovoru s Jiřím Kubíkem.
Podle lékařky si často problémy neseme už u dětství. Právě zdravé vztahy v rodině a způsob, jak zpracováváme naše emoce, jsou dle Skovajsové klíčové pro naše zdraví. Když paní lékařku pan redaktor požádal o vysvětlení, co přesně znamená to, že některé ženy si rakovinu přivolají tím, jak žijí, reagovala: „Tady musíme být hrozně opatrní, pane redaktore. Vzpomeňme si na vyjádření pana Duška, herce, jak bylo špatně interpretováno. On řekl něco velmi podobného. Já bych to asi řekla takhle: My se rodíme do nějaké situace, do nějaké rodiny, do nějakého prostředí, které nás jako dítě a dospívajícího člověka formuje. Někdy se v té rodině předávají takové neblahé programy myšlení, které bohužel vedou k tomu, že se s emocemi pracuje stylem – nevyjadřovat je, neplakat, nerozčilovat se, hlavně nedat najevo, co si myslím. A to je model, který může vést až k tomu onemocnění.“
Pan Dušek je svérázný, některé jeho výroky je třeba brát s rezervou. Muž, který sebou nechává prostupovat slunce a normálně si s ním povídá, opravdu budí rozporuplné emoce. Svým způsobem mu závidím, že neřeší, co si o něm myslí okolí. Netrpí trémou, nemá strach. Nicméně mu není lhostejné, že je považován cvoka, který uráží nemocné. Za svými výroky si stojí, jsou však dle něj vytržené z kontextu. Byl zklamaný, že moderátor Čestmír Strakatý vystřihl krátký úryvek rozhovoru, aby nalákal na svůj podcast na placeném kanále. „Celé je to zvláštní blamáž. Na karlovarském festivalu jsme uváděli film Dvě slova jako klíč. Když mě Čestmír Strakatý požádal o rozhovor, myslel jsem, že půjde o ten film a festival, jenže toho se týkala jen malá část. Moderátor měl zřejmě vyšší ambice a začal klást otázky týkající se mých dávných rozhovorů, názorů na lékaře a také na rakovinu. Z počátečního festivalového rozhovoru se postupně stával trochu úmorný výslech.“
Jisté Duškovo rozhořčení je pochopitelné. Následná mediální bouře byla obrovská. Tvrdí, že jen jinými slovy řekl to, co objevili odborníci před lety. Myslím si, že v některých věcech má pan Dušek pravdu, jen to nešikovně podává. Nevím, zda si nálepku „nebezpečný dezinformátor“ opravdu zaslouží. Je důležité nevnímat jen formu sdělení ale i obsah. Pozitivní myšlení, odpovědnost za svůj život a zdraví jsou důležité. A pokud se díky němu alespoň někteří zamyslí nad svým vnitřním nastavením, nad tím, jak zvládají své emoce a řeší stresové situace, pak je to dobře. Když k tomu připojí i nějakou tu preventivní prohlídku, jsou na dobré cestě k tomu, aby byli co nejdéle zdraví.
Zdroje:
1) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství. [Praha]: Fany, 2013. ISBN 978-80-905355-2-7.
