Článek
Chamtivost některých jedinců, nezná mezí. Může se stát, že se ještě za života rozhodnete rodinným sporům předejít. Náhle Vám někdo začne pomáhat a Vy se rozhodnete mu vše odkázat. Vaše představy o tom, kdo po Vás bude dědit, mohou ale narazit na zákonem stanovené podmínky týkající se dědictví. V lidech je zažitá představa, že každý si přeci může rozhodnout, komu co odkáže, že je to jeho majetek a basta. Ale pokud máte potomky, tak to až tak jednoduché není. Zákon přesně ukládá, kdo po vás musí něco zdědit, a to i navzdory vaší poslední vůli. Musí se pamatovat na tzv. nepominutelné dědice, což jsou potomci, případně potomci potomků. Těmto dědicům má náležet povinný díl, a to tři čtvrtiny zákonného dědického podílu u nezletilých a čtvrtina zákonného dědického podílu u zletilých osob.
Pokud zůstavitel nezanechá poslední vůli, dědí se podle zákonné posloupnosti. Pozůstalost náleží dědicům podle vztahu k zemřelému. Do první dědické linie patří manželka, děti, případně vnoučata. Všichni dědí rovným dílem. Pokud si zůstavitel z nějakého důvodu nepřeje, aby po něm dědili potomci či vnoučat, může zvolit variantu vydědění.
Vydědění ale není tak jednoduché. Potomek je dle zákona nepominutelný dědic a k jeho vydědění tak musí být závažné důvody. Vy si nemůžete říci, že Pepík nic nedostane, protože jako malý často zlobil. Ony důvody jsou stanoveny v § 1645 občanského zákoníku. Mezi závažné důvody lze zařadit to, že jedinec neposkytl pomoc v nouzi, neprojevoval opravdový zájem, byl odsouzený za trestný čin svědčící o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život. Důvody k vydědění je vhodné uvést a je dobré mít na mysli, že vyděděný potomek s tím může nesouhlasit a následně se pokusit ony důvody vydědění zpochybnit u soudu. Pozor na to. Důvody, které zůstavitel uvedl, totiž mohou být subjektivní a pak záleží na soudci, jak rozhodne. Jako objektivní důvod, proč někdo někoho tak často nenavštěvuje, může být považována například velká vzdálenost nebo fakt, že vyděděný pečuje o své handicapované dítě a má tak omezené možnosti. To samozřejmě výrazně protahuje celé dědické řízení, které se uzavře až po vyřešení sporu. „Vydědění je velmi často záležitostí malichernosti či velkého ega a každý by si jej měl rozmyslet, protože takové rozpory v rámci rodin trvale poškozují vztahy na dlouho dopředu,“ zmiňuje prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer.
Důvody mohou být malicherné. Vydědění může být bohužel i výsledkem manipulace. Stárnutí s sebou přináší určité změny. S věkem se mění rozumové schopnosti i citové prožívání. Možná proto bývají staří lidé oblíbeným terčem manipulátorů. Nezřídka se senioři stávají obětmi prodejních akcí, nebo bývají bohužel okradeni falešnými podomními obchodníky, které si pouští domů. Někdy senioři přijdou o své úspory, protože naletí kyberšmejdům. Staří lidé jsou zkrátka více důvěřiví, což dokládá i studie psycholožky Shelley Taylor z University of California in Los Angeles.
Pokud máte v rodině někoho, kdo zná manipulační strategie, jež používají prodejci, může to způsobit nemalé nepříjemnosti. Jsou lidé, kteří jsou v takových přesvědčovacích technikách školeni v rámci svého zaměstnání. Jsou s těmito praktikami tak srostlí, že je možná někdy používají i nevědomky. Dokonce i vůči členům své rodiny. Manipulací může být někdy jen to, že nesdělíte některé důležité informace a necháte staršího člověka, aby mu pracovala fantazie a utvrdil se ve svých nepravdivých domněnkách o jiném členu rodiny, jenž by měl ze zákona dědit.
Pak se může stát, že během dědického řízení zjistíte, že jste byl vyděděn. Aniž byste něco špatného provedl. Jste dán do stejného pytle s narkomany či násilníky, již si vydědění zaslouží. Stal jste se obětí manipulace člověka, který má podobné povahové rysy jako ikonická Dorota Máchalová z pohádky S čerty nejsou žerty.
Dorota Máchalová je synonymem protřelé, intrikující ženštiny, která se umí skvěle přetvařovat a jít si za svým. Na mlynáře hází úsměvy, podbízí se, že mu pomůže, začne mu vyvařovat. Dokáže předstírat lásku a přimět stárnoucího muže, aby si jí vzal. Po jeho smrti vystrnadí z chalupy jeho jediného syna Petra. Následně se nevlastního syna snaží zbavit za pomoci správce zámku, který za úplatu obstará na Petra zatykač. Dorota sehraje před knížetem divadlo, jak se Petra bojí, aby jí něco neudělal. Podniká různé kroky k tomu, aby byl mlýn celý její. Dorota je tak šikovná, že se jí na nějaký čas podaří zbavit nejen Petra, který narukuje na vojnu, ale také jeho babičky Anny. Jelikož jde o pohádku, vše ale nakonec dobře dopadne. Dorota je odvezena do pekla, kde strhne váhu hříchů. Po jasném důkazu, že je Dorota hříšná duše, je hozena čerty do kotle.
V reálném životě se bohužel na peklo nelze moc spoléhat. Místo pekla máme právní systém, který má zajišťovat spravedlnost. Když se člověk ocitne neprávem v pozici vyděděnce, má dvě možnosti. Buď sklopí hlavu a přijme frázi, že zůstavitel si to tak přeci přál, tak je to v pořádku, nebo se obrátí na soud a bude se bránit. Rozhodne se, že nerezignuje na spravedlnost, protože někdy to nejhorší, co člověk může udělat je to, že se prostě vzdá.
Zdroje:
