Článek
Pan premiér zhodnotil rok 2023 jako nelehký. „Sotva skončila doba omezení a nejistoty způsobená snahou zabránit šíření nemoci covid-19, dopadly na naši část Evropy přímé důsledky ruského útoku na Ukrajinu. Zasáhla nás energetická krize, migrační vlna a zejména pak inflace. A nakonec děsivá tragédie z 21. prosince.“
Tragických událostí bylo tento rok povícero. Mně osobně se např. vryly do paměti tyto medializované události: konflikt v Brně, kdy v červnu 2023 poblíž tramvajové zastávky Ukrajinec zabil nožem mladého Roma, nebo případ z konce června, kdy jedna maminka se svými dětmi skočila do Macochy. Nejvíce skloňovanou tragédií posledních dní je střelba na univerzitě v Praze a v Klánovickém lese. A nejsou to jen domácí tragédie. Ze sdělovacích prostředků se neustále linou zprávy o trpících na Ukrajině a nově také o trpících v Gaze. Takže já bych tento rok označila za enormně obtížný.
Pan Petr Fiala umí sebe a svou vládu pěkně pochválit, takže nezapomněl zhodnotit, co vše pro naši zemi dělají, ať už jde o nezbytné reformy, nebo zastavení nebezpečného zadlužování. Slibuje rekordní investice – zejména do obrany, infrastruktury a energetiky. Dále slibuje pozitivní změny ve školství, udržení dostupnosti zdravotní péče a dokončení důchodové reformy.
Náš pan premiér je tak trochu rošťák. Zřejmě má někde schovanou věšteckou kouli, o které nikomu neřekl. Jak jinak by mohl s takovou jistotou vědět, že klesne inflace, neustálé zdražování skončí, naše reálné mzdy porostou a že budeme žít v prosperující společnosti s vysokou kvalitou života. Vyznění jeho projevu bylo optimistické a uklidňující. Což ve mně evokuje pravý opak. Jak bývá v katastrofických filmech: „Zachovejte klid, hlavně žádnou paniku!“ Moje zkušenost mi říká, že když mi někdo tvrdí, že něco s jistotou nastane, obvykle se stane pravý opak. Možná si řeknete, že jsem tak trochu pesimista. Možná. Já se označuji za realistu a optimisté jsou dle mého názoru lidé, co nemají dostatek informací. Když to vztáhnu na sebe a svou rodinu, vím, že naše náročné období nekončí a že nás v následujících měsících čekají ještě další náročné zkoušky. Z falešných nadějí jsem se snad již vyléčila a nezbývá, než se obrnit a čekat co přijde.
Každý má svůj recept, jak se vypořádat se stresem, kterým jsme všichni letos byly plně zásobeni. Někdo se z toho vypíše, někdo vykreslí, někdo vysportuje. Je důležité umět si svůj stres zpracovat, jinak to může končit tragicky. Mně osobně je sympatický princip „fuj pytlíku“. Termín „fuj pytlík“ je převzatý ze severského filmu Kurz negativního myšlení. Kdo neviděl, vřele doporučuji. V podstatě jde o princip, jak ze sebe dostat svou frustraci, naštvání, zklamání. To, co tě tíží, musíš ze sebe dostat ven. Ve zmiňovaném filmu byl tento termín použit při skupinové terapii tělesně hendikepovaných, kdy svou frustraci „plivali“ do „fuj pytlíků“. Zádrhel byl však v tom, že onu frustraci plivali do „fuj pytlíku“ bez předešlého vnitřního zpracování. Do „fuj pytlíku“ házeli vše negativní, aby působili co nejvíce pozitivně. V podstatě tabuizovali věci, které neměli vnitřně zpracované. Takže pozor! Nejdříve si „fuj věci“ vnitřně zpracovat a až poté házet do „fuj pytlíku“.
A proč tu vytahuji „fuj pytlík“? Protože si myslím, že ho možná v příštím roce falešné naděje ještě budeme potřebovat. Ráda bych se mýlila. Nicméně já jsem typ člověka, co se raději připraví na nejhorší a pak je příjemně překvapen.
Závěrem přeji všem, aby si v novém roce 2024 dávali reálné cíle, nepodléhali falešným nadějím, byli připraveni na nejhorší a měli při ruce svůj „fuj pytlík“! Hodně síly a dělejte si drobné radosti!
