Článek
Naše společnost se dostala do bodu, kdy rapidně klesá porodnost a nevypadá to, že by se situace zlepšila. Jsou lidé, kteří jsou dobrovolně bezdětní, nemají k rodičovství vztah, nebo si uvědomují tu obrovskou zodpovědnost a náklady s tím spojené. Ví, že mít dítě je závazek na celý život a obzvláště pro ženy je to velké životní rozhodnutí. Pokud partner odejde, zůstane žena na vše sama, což je extrémně náročné jak psychicky tak finančně. Navíc ženy se díky mateřství stávají na pracovním trhu někdy téměř nezaměstnatelné. Když mají malé dítě, zaměstnavatele zajímá více jak vzdělání a zkušenosti to, zda je jejich dítě často nemocné a zda má zajištěné hlídání. Dostupnost předškolního vzdělávání či pomoc rodiny je v tomto ohledu zásadní. „Čím méně ženám někdo pomáhá, a pomáhat může otec, babička nebo stát, tím méně jsou ochotné mít další děti,“ sdělila Klára Kalíšková z Vysoké školy ekonomické a výzkumného pracoviště CERGE –EI. Když matka takovou pomoc nemá, je opravdu ve svízelné situaci. Na pracovním trhu pak zaměstnavatel dá raději přednost aktivním seniorům, kteří jsou v tomto ohledu více časově flexibilní.
Roli hraje i finanční podpora rodin. „Rodičovský příspěvek je nutno neustále valorizovat podle růstu životních nákladů, aby se rodina po narození dítěte neocitla v chudobě. Dále je třeba zajistit dostupné mateřské školky, aby byly nejen v blízkosti bydlení, resp. výkonu práce rodičů, ale i finančně dostupné. A v neposlední řadě je potřeba zvýšit finanční podporu rodin s nezaopatřenými dětmi, a to po celou dobu jejich péče,“ uvedla Kalíšková. Bohužel mám z diskuzí na toto téma vypozorováno, že nemalé procento diskutujících je proti zvyšování finanční podpory lidí s dětmi. Stále v hlavách některých lidí převládá myšlenková zkratka, že ti, co mají více dětí, jsou líní a dělají si děti kvůli přídavkům. Nejlepší cestou je tedy podle nich finanční pomoc lidem s dětmi co nejvíce omezit, nejlépe snad možná úplně zrušit. V takové společenské atmosféře se potom ale nedivme, že se do zakládání rodin žene méně a méně lidí.
Další kapitolou je samozřejmě dosažitelnost vlastního bydlení. Finanční nedostupnost vlastního bydlení je u nás tak veliká, že mnoho mladých lidí ztrácí naději, že na vlastní bydlení někdy dosáhne. Podle průzkumu agentury Ipsos je to konkrétně 38 procent Čechů mezi 18 až 29 lety. Průzkum, který byl součástí nejnovějšího šetření Indexu prosperity a finančního zdraví, také ukázal, že na pořízení vlastního bytu je v Česku nutné naspořit 13,6 ročních platů. Což je pro mladé lidi, kteří jsou na počátku pracovní kariéry demotivující. Mají pocit, že ani v párech na hypotéku nedosáhnou. A tak téměř polovina mladých ve věku 18 až 29 let stále bydlí u rodičů. Uvedený výzkum potvrdil souvislost nedostupnosti bydlení s nízkou porodností. Podle dat více než polovina mladých respondentů uvedla, že je situace s bydlením odrazuje od založení rodiny.
Bohužel, zlepšení situace je v nedohlednu. „Aby se nová výstavba projevila na snížení cen, musela by být násobně vyšší, než jaká je dnes. Místo dnešních 30 tisíc bytů by jich bylo potřeba odhadem 90 tisíc, aby to mělo skutečně zásadní dopad na ceny. A to dnes není reálné,“ Petr Sunega ze Sociologického ústavu Akademie věd.
Na vysokou cenu bytů má krom pomalé výstavby vliv také špatně nastavený průběžný důchodový systém. Populace stárne, je jasné, že musí nastat nějaká změna. Vláda už delší dobu dává jasně najevo, že by se lidé ve stáří neměli spoléhat jen na stát. Proto zejména lidé ve středním věku hledají cesty, jak se na stáří zajistit. Nemovitosti jsou u nás dlouhodobě vnímány jako bezpečná investice. Proto je jejich koupě u lidí ve středním věku tak oblíbená. Ukazuje se, že právě lidé v této věkové kategorii patří mezi nejčastější kupce bytů.
Pokud mladým nepomůže rodina, k vlastnímu bydlení se jen tak nedostanou. Odtud plyne i odpověď na otázku, proč mladí utrácí za drahé nepotřebné věci a raději nespoří na bydlení. Mají pocit, že je to zbytečné. Místo řešení své budoucí bytové situace se raději zaměřují na přítomnost. Když nedosáhnou na vlastní bydlení, utrácejí peníze za něco, co jim přinese alespoň chvilkovou radost.
Takže tu máme generaci mladých lidí, kteří často žijí u rodičů a život bez dětí přijímají bez výčitek. Žijí tady a teď, dopřávají si a na budoucnost raději moc nemyslí. To může působit nezodpovědně i sobecky. Rozhodnutí nemít dítě má společenský přesah. Nízká porodnost má vliv na celou společnost.
Nicméně mladí nejsou jediní, kdo si rád dopřává. I generace důchodců si chce užít svůj podzim života, jezdit na dovolené a ještě něco zažít. Někteří se dokonce odmítají s mladšími členy své rodiny dělit nejen o své prostředky ale také o svůj čas. Podle průzkumu agentury STEM skoro dvě třetiny respondentů ve věku mezi 45 a 59 let zastává názor, že babičky a dědečkové nemají žádnou povinnost pečovat o vnoučata. „V určité fázi života už ženy třeba nechtějí znovu podřídit svůj volný čas péči o děti. Jde o poměrně nový fenomén, jelikož ještě v devadesátých a nultých letech byla norma obecně nastavena tak, že babičky budou hlídat a nahrazovat nedostačující předškolní zařízení,“ uvedla socioložka Jaroslava Hasmanová Marhánková.
Stále více starších lidí nemají potřebu hlídat vnoučata. Jsou i tací co se zdráhají mladým finančně vypomáhat. Raději si zajdou někam na brigádu, aby si přilepšili a mohli vyrazit na další dovolenou. Když se ale nechtějí dělit o svůj čas nebo prostředky, nedivme se potom, že mladí rezignovali a neřeší, co bude za pár let.
Zdroje:
