Článek
V posledních 3 letech jsme svědky alarmující klesající porodnosti. V roce 2021 připadalo na jednu ženu v průměru 1,83 dítěte. Zdá se to jako celkem dobré číslo, nicméně aby byla v populaci udržena populační rovnováha, mělo by na jednu ženu připadat v průměru 2,1 dítěte. A po covidu se demografický trend ještě zhoršil. V roce 2022 se u nás narodilo 101 tisíc dětí. Následující rok to bylo celkem 91 200 dětí, což je nejméně dětí od roku 2001. Když srovnáme porodnost z let 2023 a 2022, zjistíme, že se v zemi narodilo zhruba o 10 tisíc méně dětí. Je to jako bychom přišli o jedno menší město odpovídající co do počtu obyvatel Čáslavi. Ze statistik vyplývá, že Česko směřuje k nejslabšímu populačnímu ročníku za poslední tři staletí. A zdá se, že tento trend směřující k vymírání naší společnosti bude pokračovat. „Negativní trend pokračuje i v tomto roce, kdy přišlo na svět za první pololetí jen 41 600 dětí,“ upozornila demografka Jitka Slabá v rozhovoru pro Novinky. Ruku v ruce s touto prognózou se objevují informace, že hrozí zánik zhruba třetiny regionálních porodnic.
Za klesající porodností stojí podle demografů změna postojů ve společnosti a odsouvání plánovaného rodičovství do vyššího věku. Ženy údajně déle studují a zaměřují se více na svou kariéru. A když už se pak rozhodnou pro to mít dítě, tak už to z biologického hlediska nejde. „Tak dlouho se v minulosti hovořilo o tématu nechtěného mateřství, až se zapomnělo na to chtěné mateřství. Musíme o něm mluvit, aby si ti, kteří si jednou chtějí založit rodinu, uvědomili, že po čtyřicítce už je to po biologické stránce pozdě, a to u žen i u mužů,“ konstatovala Slabá.
Žijeme ve světě plném možností. Je logické, že lidé dávají přednost svým osobním potřebám před zakládáním rodin. Chtějí žít naplno, užít si toho, co jim svět nabízí. Založení rodiny se odkládá na dobu, až dostudují, až si vybudují nějakou kariéru, až si zařídí bydlení, až najdou toho správného partnera pro život…až procestují svět. Postoje se mění, posouvá se plánované početí do daleké budoucnosti a už se tolik nepočítá s tím, že jsou nějaké biologické limity. Ve 35 letech reprodukční schopnost prudce klesá. „Na školách se u studentů setkáváme s tím, že dívky mají práh, kdy uvažují o tom, že by měly první dítě, posunutý ve srovnání s minulostí směrem nahoru, jenže problém je v tom, že většina chlapců tento práh nemá vůbec. Tyto úvahy odkládá až na období někdy po škole. Jenže až se k těmto úvahám dostanou, to už může být pro jejich partnerky pozdě,“ varovala Slabá.
Souhlasím s demografy v tom, že pokles porodnosti souvisí se změnou postojů ve společnosti. Ochota věnovat se rodině klesá a to nejen u mladých, ale i u starší generace.
Dokládá to například průzkum agentury STEM, který se zaměřoval na postoje seniorů k jejich vnoučatům. Zjistilo se, že dvě třetiny dotázaných ve věku mezi pětačtyřiceti a devětapadesáti zastává názor, že babičky a dědečkové nemají žádnou povinnost pečovat o vnoučata. Podle socioložky Jaroslavy Hasmanové Marhánkové se mění dříve běžné zvyky, kdy babičky ještě v 90. letech pomáhaly hlídat vnoučata, aby maminky mohly jít do práce. „Norma, která říká, že starší generace má obětovat vnoučatům svůj volný čas, není u této skupiny tak široce přijímána,“ a dodává, že v určité fázi života už zkrátka ženy nechtějí znovu podřídit svůj volný čas péči o děti.
Myší ráj
Nastává tak situace, kdy se nikdo nechce kvůli dětem nijak omezovat. V této souvislosti mě zaujal názor psychiatra Radkina Honzáka, který se zamýšlel nad tím, proč vymíráme. Ve svých úvahách se opíral o experiment amerického etologa Johna Calhouna z šedesátých let minulého století. Vědec sestavil jakýsi „myší ráj“ podle lidských konzumních představ a několik let zkoumal chování myší. Na počátku experimentu byly do zcela kontrolovaného prostředí umístěny čtyři páry myší, které měly dostatek prostoru, neomezený přísun potravy i vody. Nemusely čelit žádným stresorům. Svého myšího ráje si užívaly natolik, že každých 55 dnů zdvojnásobily velikost své populace. To trvalo až do 315. dne, kdy nastal zlom. Růst populace se začal snižovat a ustálil se na zhruba třetinovém tempu oproti prvním měsícům. Krom snížení porodnosti se projevovalo i problémové chování myší. Dominantní samci začali být agresivní vůči svým mláďatům. Zajímavé bylo i to, že se mezi samci začalo rozmáhat homosexuální chování. Po 600. dni experimentu se myší svět začal hroutit. Vytvořila se skupina privilegovaných samců, kteří přestali jevit zájem o páření, pouze jedli, pili a zušlechťovali své kožíšky. Mláďatům byly odepřeny zdroje a často byla krátce po narození zabita. Dokonce se objevoval i kanibalismus. Mláďata, která přežila, byla extrémně plachá a nakrmila se, až když ostatní spali.
Podle Calhouna si starší samci natolik zvykli na blahobyt, že se o něj odmítali dělit s mladšími, kterým dali krátce po narození najevo, že na privilegovaná místa nikdy nedosáhnou. Mladí jedinci rezignovali o jakékoliv snahy a přestali se o svou budoucnost zajímat. Podle vědce by podobně mohla skončit i naše lidská civilizace. Když si to spojíme s tím, co můžeme dnes pozorovat, tedy zpomalující růst populace ve vyspělých západních společnostech, nabízí se otázka, zda by nebylo dobré se nad tím zamyslet.
Myší ráj nám ukazuje, jak bychom mohli jednou dopadnout, pokud bychom se přestali zajímat o další generace a řešili jen sebe a svůj blahobyt. „Chamtivost patří do naší genetické výbavy z dob, kdy byla užitečná, dokonce k přežití asi nezbytná. Dnes, podobně jako pěstování tukové vrstvy, se jeví jako škodlivá. Jen s ní odmítáme, stejně jako s vykořisťováním planety, cokoliv rozumného udělat. A tak Evropa po vzoru myšího ráje vymírá…,“ uzavírá svou úvahu o vymírání konzumní společnosti Honzák.
Dospěli jsme do stádia, kdy lidé nepotřebují zakládat rodiny. Tradiční model se stává zastaralým. Mít dítě se rovná téměř ekonomické i společenské sebevraždě. Ten, kdo děti nemá, je ve stáří méně opotřebovaný a zůstává mu více prostředků. Člověk má více času pro sebe a své zájmy, ušetří si mnoho stresů spojených s výchovou nové generace. Nemít děti se z finančního hlediska jeví jako výhodnější strategie. Bez dětí mohou lidé více pracovat a více vydělat. Díky vyšším výdělkům mají i vyšší důchod a celkově se mají lepé. Když takto ale bude uvažovat víc a víc lidí, tak se to jednou obrátí proti nám všem.
Zdroje
