Článek
Rodák z Litoměřic si během druhé světové války prošel totálním nasazením a dvěma koncentračními tábory. Až za Protektorátu zjistil, že je jeho maminka Židovka. Davidova hvězda na matčině kabátě znamenala pro šestnáctiletého chlapce konec velkých plánů. Marně se pokoušel dostat na konzervatoř. Byl totálně nasazen ale svého snu stát na prknech, která znamenají svět, se držel. Stal se členem ochotnického spolku. U soustruhu dál snil o divadlu a čekal, až válka skončí, aby se mu mohl plně věnovat.
Jeho tatínek stál před volbou, která ovlivnila celou rodinu. Pokud by se rozvedl se svou ženou, které v žilách kolovala židovská krev, šla by jeho maminka do koncentračního tábora. A jelikož se nerozvedl, mamince tím zachránil život. Opačnou zkušenost z dospívání měl herec Miloš Kopecký. Jeho otec se z obavy o svou kožešnickou živnost rozvedl s jeho maminkou, která následně zemřela v Osvětimi. Konec války Miloš Kopecký strávil v pracovním táboře. Musel vydržet tvrdé podmínky, kdy měl půl litru vody na den a nedostatečné oblečení. Zálibu velitele lágru, který rád střílel na vězně, přežil. Psychické následky si ale nesl po zbytek života. V pozdějším věku se u něj vyvinula maniodepresivní psychóza.
Miloš Kopecký
Děti ze smíšeného manželství byly označeny podle norimberských rasových zákonů za takzvané „míšence prvního stupně“. Byly ušetřeny deportace do ghett a vyhlazovacích táborů. Starší děti čekalo pracovní nasazení. Ke konci války byli tito „míšenci“, poloviční Židé, deportování do zvláštních koncentračních táborů, které pro ně byli zřízeny až ke konci války.
To byl případ Jana Skopečka, který v roce 1944 dostal předvolání, aby se dostavil k transportu do koncentračního tábora Klein Stein u dnešního polského města Gogolin. Jeho kufr mohl mít maximálně 10 kilo. Jan naplnil kufr knihami. Žil v domnění, že ty knihy bude po večerech číst. Jak byl bláhový. Po rozpuštění tábora v lednu 1945 se vyčerpaný vrátil zpět do Prahy. Ale dlouho zde nepobyl. Dostal totiž předvolání k nástupu do koncentračního tábora v Osterode am Harz v Dolním Sasku. Cestou do tábora dostal vysoké horečky. Měl štěstí, že mu tou dobou pomohl legendární Oldřich Nový. „Vagony byly nacpané lidmi, v každém nás jelo snad šedesát. Každý kašlal, kejchal, prostě lazaret. A já dostal takovou horečku, jakou jsem v životě neměl. Tak si tak ležím a říkám si, že teď mě teprve čeká opravdová hrůza, a z opačné strany vagonu jde najednou ke mně postava. V lyžařské větrovce a šponovkách a já, když došla ke mně, koukám, že to není nikdo jiný než Kristián. Chvilku jsem myslel, že blouzním, ale když na mě promluvil, změřil mi teplotu a dal nějaké prášky, tak jsem uvěřil, že to byl skutečně on,“ vzpomínal Jan na svého zachránce ve svých pamětech. A co tam slavný Kristián dělal? Doplatil na to, že se nerozvedl se svou ženou Alicí, která byla židovského původu. Oba manželé strávili několik měsíců v koncentračním táboře. Jeho žena se z toho nikdy nevzpamatovala, později u ní naplno propukla schizofrenie.
Oldřich Nový s manželkou, 1937
Jan se s hrůzami války dokázal vypořádat. Po válce se vrátil ke svým plánům. Podal si inzerát a začal hrát v brněnském divadle. Také se poprvé zamiloval do jedné zdejší dívky. Začal konečně žít. Jeho milované herectví mu do života přineslo i jeho životní lásku. Bylo to v době, kdy hrál v Jihlavě. Přímo na jevišti při zkoušení inscenace Hrátky s čertem se seznámil se svou budoucí ženou, herečkou Věrou Tichánkovou, kterou si mnozí spojují zejména s rolí „Černé kroniky“ z komedie Ať žijí duchové!. Málokdo ví, že v této komedii měl hrát také Jan Skopeček. Nakonec jeho roli Brtníka z Brtníku dostal Jiří Sovák.
Ale zpět ke zrodu velké lásky mezi Janem a Věrou. Jan se rozhodl pozvat svou kolegyni na cirkusové představení. To ale přerušila velká bouřka. Stanem to házelo tak, že se k sobě strachy tiskli. Jan doprovodil Věru domů, oba se schovali pod její deštník. Ráno už deštník nepotřebovali a vydrželo jim to více jak šedesát let.
Manželé se z Vysočiny přesunuli do Prahy. Narodila se jim dcera Marie, která se vyučila filmovou maskérkou, ale nikdy se té práci nevěnovala. Zamilovala se do Francouze, který pracoval v Praze na velvyslanectví a odešla za ním do Francie i se svou první dcerou Natálkou. Jejich dcera už ve Francii zůstala a k Natálii přibyli ještě dva sourozenci.
Loučení s dcerou, která odjela do Francie, nebylo jedinou náročnou situací, se kterou se herec musel po válce vyrovnat. Přišel rok 1968 a Jan se rozhodl napsat soudruhu Brežněvovi o svém nesouhlasném stanovisku s okupací sovětských vojsk, což vedlo k zákazu jeho činnosti. Naštěstí Jaroslav Dietl napsal scénář k filmu Tři chlapi na cestách, ze kterého jej nemohli vyškrtnout. O filmování nakonec nepřišel.
Pak ale Jan dostal nečekaný dopis. V polovině sedmdesátých let mu přišla obsílka, ve které stálo, že má jít svědčit do Bartolomějské ulice. K jeho údivu jej vyslýchala Státní bezpečnost. Nikdy ale na nikoho nic neřekl. Po sametové revoluci byl konfrontován s informací, že je veden v seznamu StB, čemuž se upřímně divil. Jak uvedl v pořadu 13. komnata, nálepky udavače se už nikdy nezbavil. Nepomohlo ani vyhrané soudní řízení. Podle hercových slov se to projevilo i na jeho profesní kariéře, v televizi prakticky nic nehrál.
Když už si s manželkou začali užívat hereckého důchodu, zastihla je v roce 2009 zpráva, která jim přinesla velkou bolest. Jejich 37leté vnučce Natálii našli lékaři nádor na mozku. „Bylo to velmi rychlé. Přišlo se na to pozdě, a tak nemoc postupovala ráz na ráz,“ vzpomínal na tragické období Jan. O dva roky později se zhoršil i Janův zdravotní stav. Hrozila mu mrtvice, nicméně Jan zabojoval a prodělal úspěšnou operaci srdeční chlopně. Zdravotní problémy začaly přibývat i u Věry, která začala ztrácet paměť. Její stav se natolik zhoršil, že musela být umístěna do léčebny dlouhodobě nemocných. Na počátku ledna 2014 Věra zemřela, Jan jí přežil o 6 let.
Zdroje:
1) 13. komnata Jana Skopečka
4) REMEŠOVÁ, Michaela a SCHUSTER, Roman. Herecká manželství: nové příběhy. [Praha]: FANY, [2015]. ISBN 978-80-90-5355-5-8.
5) ROHÁL, Robert. Dvojí život slavných mužů. Praha: Petrklíč, 2004. ISBN 80-7229-093-2.
