Článek
My lidé jsme společenští tvorové, žijeme ve společnosti, do které se snažíme zapadnout. Bývá pro nás důležité, co si o nás myslí okolí. I ti, které vůbec neznáme. Míváme strach, aby nás lidé nepomlouvali, neukazovali si na nás prstem.
Někdy se v našem životě může odehrát něco, kvůli čemu se raději stáhneme do sociální izolace, jen abychom nemuseli řešit klevety lidí. Pocity studu a obavy z reakce lidí zažívala například herečka Jana Šulcová, která zazářila například v oblíbené komedii S tebou mě baví svět.
Populární herečka si sáhla na dno kvůli manželově nevěře. Po dvacetiletém manželství ji její muž, Oldřich Vízner podvedl. Uhranula jej maminka Anny Polívkové, Evelyna Steimarová. „V roce 1988 se Olda zamiloval do jedné kolegyně, a to tak, že chtěl odejít. To, že se zamiloval, bych pochopila. Ale ten skandál, co z toho byl! Já jsem to nedokázala a nemohla odpustit,“ popisovala tehdejší situaci, kdy cítila ohromnou potupu. „Pět let jsem kvůli tomu nejezdila metrem a neobjevovala se na veřejnosti, bála jsem se lidí,“ vzpomínala. Měla strach, že se jí všichni budou posmívat, uzavřela se proto do sebe. Tato situace se podepsala na jejím zdraví. Stále častěji sahala po alkoholu, který kombinovala s antidepresivy.
S alkoholem byla jeden čas spojována dokonce i naše nejoblíbenější představitelka princezen Libuše Šafránková. Stalo se tak na základě článku bulvárního deníku Super s titulem „Šafránková: Tři skleničky pro Popelku!“ Lidé se v říjnu 2001 mohli dočíst, že Libuše Šafránková pije a že strávila téměř měsíc v protialkoholické léčebně ve Šternberku u Olomouce. Důvodem jejího alkoholismu měly být údajně problémy v manželství, neboť její manžel Josef Abrhám měl žárlit na její úspěchy. Šafránková pak právě kvůli svému muži měla řadu rolí odmítnout. Své role si pečlivě vybírala, jedna z podmínek přijetí role měla být údajně nabídka i pro jejího muže.
Josef Abrhám
Když se jednoho říjnového rána herečka probudila a přečetla si onen článek, zhroutil se jí svět. „Bála jsem se jít na ulici. Lidé si mě prohlíželi, jestli nemám oči alkoholičky,“ popsala tehdy své pocity. Uveřejněním nepravdivého článku byla šokovaná, volala do redakce deníku Super a žádala omluvu. Bulvární tisk tehdy tvrdil, že mají článek potvrzený důkazy. Jejich zdroji ovšem nebyly výpovědi zaměstnanců léčebny, ale klepy lidí. Novináři se neobtěžovali s ověřováním faktů či s rozhovorem přímo s Šafránkovou či jejím mužem.
Vznikla uměle vytvořená aféra, která poznamenala celou její rodinu. „Trpí tím celá rodina včetně dětí. Je to jako neštovice. Vyléčíte se, ale jste poznamenáni,“ prohlásil tehdy pro MF DNES Abrhám. Herec se nechtěl vůbec ukazovat na veřejnosti, kvůli pomluvám chtěl dokonce odmítnout natáčení nových dílů Nemocnice na kraji města.
Stejně to cítila i Šafránková, která se o sobě dočetla, že je alkoholička. „V Brně jsem v té době měla roztočené Četnické humoresky. Bylo mi hrozně. Nechtělo se mi jít na ulici, natož do práce,“ vzpomínala. Pek se ale stalo něco, co jí velmi psychicky pomohlo. „První natáčecí den pro mě přijel do Šlapanic řidič ze štábu a v autě mi podal krabičku. Bylo na ní napsáno jméno, ale tak, jak mi říkala jedině moje paní profesorka v lidušce. A k tomu ještě dopsáno: pozdrav od žáků z Kvapilky. Nic víc. Ty děti mi prostě poslaly višně v čokoládě, které mám nejradši. Bylo to hrozně citlivé – tichá podpora v pravý čas. Přestože mi to v té chvíli vzalo dech a rozbrečela jsem se, věděla jsem s určitostí, že stojím na pevném ostrůvku soudržnosti a jistoty. Kdyby za mnou chodili a něco mi říkali, asi bych to neustála. Ale takhle jsem věděla, že mám s paní profesorkou Kučerovou i přes ten časový oblouk nádherné spojení. Je to vztah, který má přesah a pomáhá mi dodnes,“ uvedla.
A nebyla to jen tichá podpora od její bývalé profesorky, ale také podpora od mnoha kolegů a diváků, kteří herečce poslali spoustu krásných dopisů a mailů, v nichž vyjadřovali herečce svou účast. „To byl opravdu nádherný dar – valuta, kterou bych nikdy za nic nevyměnila. Najednou se tu objevila obrovská armáda slušných, statečných a inteligentních lidí, o kterých kolikrát už ani nevíme,“ uvedla s velkou vděčností.
Kauza nakonec skončila u soudu. Iniciativy se chopilo státní zastupitelství poté, co policie zjistila, že jsou publikované informace lživé. Případ řešil Obvodní soud pro Prahu 4. Zde manželé vypověděli, že je zveřejněné lži poškozují. „K alkoholu mám spíš zdrženlivý vztah, moc mi to nechutná. Nikdy jsem se kvůli alkoholismu neléčila,“ sdělila Šafránková u soudu. Její slova o tom, že se nikdy kvůli alkoholismu neléčila, potvrdil i ředitel šternberské léčebny Vladimír Havlík. „Všichni naši zaměstnanci se takovému tvrzení jen smějí,“ uvedl. Reportéři zaniklého deníku soudu vysvětlovali, že jejich informace pocházely ze spolehlivých zdrojů ve Šternberku, konkrétně z kadeřnictví, prodejny textilu a hospody. Na lavici obžalovaných nicméně neseděli oni, ale fotograf deníku Super Jiří Janoušek a jeho švagrová, která získávala informace. Od soudu odešli s nepodmíněnými tresty v délce několika měsíců.
Libuše Šafránková byla optimistkou, i v této situaci, kdy bylo její jméno pošpiněno bulvárem, se snažila myslet pozitivně. Nakonec i za tyto nesnáze a klevety, které jí ničily, vnitřně děkovala. Věřila, že se věci nedějí náhodně, že to mělo svůj účel, aby určité věci pochopila. Co, to už si nechala pro sebe. Své soukromí si chránila, díky této kauze se novinářům více vyhýbala, což je pochopitelné.
Zdroje:
1) ČERMÁKOVÁ, Dana. Libuše Šafránková: herečka našich srdcí. Páté doplněné vydání. Portréty. [Praha]: Imagination of People, 2021. ISBN 9788087685891.
